Vysídlení Němců z Československa v podstatě iniciovali Britové, tvrdí historik

28. listopad 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Konference v Postupimi v roce 1945. Zleva Josef Stalin, Harry S. Truman, Winston Churchill

V těchto dnech uplynulo 70 let od poválečného odsunu Němců z Československa prováděného na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Na kolik je tato událost dodnes živá?

„Termín odsun bych používal například pro nábytek, ale pro miliony lidí mi tento pojem nepřijde citlivý. Já sám používám nucené vysídlení,“ uvedl v pořadu Pro a proti dokumentarista David Vondráček.

Ten prý v podstatě souhlasí s Benešovými dekrety ve smyslu hrůzné doby, která tehdy byla. „Ale z odstupu a sociologického, demografického a civilizačního hlediska si myslím, že šlo pro střední Evropu o velký zásah do civilizace,“ dodal.


Vím, že kolektivní psychóza v této době byla šílená po tom, co provedli nacisté, nicméně se domnívám, že ze zorného úhlu věčnosti, za padesát nebo sto let, se to bude brát asi tak, že Belzebub porodil ďábla. To znamená, že německý nacionální socialismus podpořil etnickou čistkou český bolševizující národní socialismus ohromných sociálních a třídních změn v cestě ke komunismu. Můj názor není ojedinělý, celá řada politologů a historiků to hodnotí takto. David Vondráček


Je třeba poukázat na to, že čistky, které prováděli Němci, a které měly připraveny i na Čechy, pokud ve válce uspějí, byly mnohem fatálnější než to, co se stalo Němcům ve střední Evropě, kdy vysídlení bylo možná jedním z řešení, jak situaci zklidnit. Pavel Carbol

„Souhlasím, že vítězné velmoci s vysídlením souhlasily, ale také víme, že americký prezident Truman uvedl, že byli postaveni před hotovou věc a okolnostmi donuceni souhlasit. Spojenci sice souhlas dali, ale pan Carbol ví, že hnacím motorem celé této akce byl Edvard Beneš a také Josef Stalin,“ upozornil dokumentarista.

Podle něj liberální demokracie etnické čistky prostě neprovádějí. „Ten skluz do brutality a násilí, který nastal v souvislosti s nuceným vysidlováním, pokračuje pak s nástupem totality neprávního státu už před rokem 1948.“

Historik a předseda Společnosti Edvarda Beneše Pavel Carbol soudí, že máme dnes obrovskou výhodu v tom, že o této době můžeme pouze diskutovat.

V duchu tehdejšího pohledu bylo vysídlení Němců ze střední Evropy něčím, co už za 2. světové války připravovali představitelé pozdějších vítězných velmocí. „Na kolektivní vině Němců se posléze shodli v rámci takzvané Postupimské deklarace, kde definovali přesně, že by německý lid měl pykat za strašné zločiny, kterých se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchu schvaloval a slepě poslouchal.“

„Ten, kdo přišel s vysídlením Němců poprvé, byli pánové Chamberlain, ale zejména Churchill, který na půdě britské sněmovny v roce 1944 otevřeně hovořil o tom, že Němci budou muset podstoupit teritoriální změny a vysídlení obyvatelstva,“ připomněl historik.

Způsoby, jakým Hitler válku vedl na základě etnických čistek, se nedá srovnávat s tím, co následovalo. „Lidé se nestěhovali, ale rovnou plynovali, a také cíle, které Hitler pro Němce ve válce stanovil, byly natolik fatální, že Britové byli ti, kdo v podstatě iniciovali nucené vysídlení jako první, a později se k jejich názoru přidali další spojenci, nejprve Spojené státy a pak až Sovětský svaz.“

„A československé exilové úřady byly v této věci nápomocné, stejně jak Poláci a všechny středoevropské exily, které během války sídlily v Londýně,“ shrnul Pavel Carbol.

autoři: Renata Kalenská , oci
Spustit audio