Výročí 11. září

10. září 2004

V předvečer třetího výročí teroristického útoku na New York a Washington určitě nelze říct, že by teroristé byli poraženi a svět že by byl bezpečnější. Poslední bomba vybuchla u australského velvyslanectví v Indonésii včera. Na druhé straně byl ovšem rovněž včera díky pákistánské armádě srovnán se zemí jeden výcvikový tábor Al-Káidy.

Svět na jedné straně, zdá se, akceptuje přihlášení se Ruska ke strategii preventivních útoků na teroristy kdekoli ve světě, na druhé straně bere na vědomí, že z Iráku po nedávném únosu dvou Italek z centra Bagdádu odcházejí nevládní humanitární organizace. Pokoušet se o humanitární práci v prostoru, ve kterém operuje americká armáda, není bezpečné. Mezitím se boj proti terorismu a situace v Iráku stává jedním z hlavních témat předvolebního sporu amerických prezidentských kandidátů. Republikáni přesvědčují veřejnost, že Kerry by Ameriku před teroristy neochránil, zatímco demokraté vyčítají Bushovi, že s terorismem bojuje neúčinně a neinteligentně.

Spor Buse a Kerryho ostatně jenom ilustruje fakt, že univerzální řešení, jak se zbavit terorismu, svět stále jenom hledá a ani ke třetímu výročí 11. září se odpovědi nedočkáme. Co paradoxně boj s terorismem komplikuje, je to, že se jedná o jednoznačnou prioritu. Tím pádem se na tažení proti teroru uvolňují velké sumy ze státních rozpočtů a boj o přístup k těmto prostředkům bývá nesmlouvavější než boj s teroristy. Otázkou není pouze, jak se teroristů zbavit, ale také jak na potírání terorismu co nejvíce vydělat. Likvidací zločinců by pominula děsivá noční můra, jenomže by také skončil jeden lukrativní byznys. Existují lidé, pro které je výhodnější s teroristy bojovat, než teroristy porazit. A tito lidé mají bohužel hlavní slovo.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.