Výměna národní měny za euro

1. srpen 2003

Švédi mají spoustu důvodů nad eurem váhat. Do Evropské unie vstoupili až v polovině 90 let a vůči dalšímu prohlubování integrace byli a stále ještě jsou skeptičtí. Rozkolísalo je až zavedení společné měny. Argumenty pro a proti, které se přetřásají ve Stockholmu, jsou podobné jako u Britů a Dánů. Na jedné straně stojí důvody pro. Zjednodušení účetních a měnových operací v prostoru, kde Švédsko uskutečňuje většinu zahraničního obchodu, i když použité adjektivum zahraničí není plně na místě s ohledem na to, že podmínky obchodní výměny mezi 15 členy Evropské unie se spíše podobají obchodu uvnitř jednoho státu.

Proti euru stojí především symbolický význam národní měny, která patří k základním znakům samostatného a suverénního státu. Opatrnost navíc velí uvažovat i nad alternativou neúspěchu společné měny, která by k nákladům za zavedení společné měny přidala ještě výdaje za návrat ke švédské koruně. Až bude o víkendu premiér Persson přednášet na sjezdu své Sociálně demokratické strany svou řeč, pokusí se položit důraz na výhody.

Byla to totiž právě jeho strana, která se loni odhodlala, že letos v září uspořádá referendum v němž se občanů zeptá, zda chtějí přijmout euro. Postavení premiéra však nebude jednoduché. Průzkumy veřejného mínění dokládají, že počet odpůrců společné měny roste a že část stoupenců začíná kolísat.

V situaci, kdy euro používá tucet z patnácti členů Evropské unie, zbývající berou v potaz nálady každého z národně hrdé trojice. Kdyby se například britský premiér rozhodl, že referendum o připojení ke společné měně uspořádá v dohledné době, londýnský optimismus by se jistě přenesl i do Stockholmu. Jenže Tony Blair po rozsáhlé diskusi mezi ministry své vlády, dal letos nakonec na názor ministra financí Gordona Browna.

Myšlenku referenda sice oficiálně neodložil, ale jen odsunul na dobu, kdy bude pravděpodobnější, že Británie dokáže splnit nejen takzvaná Maastrichtská kritéria, ale hlavně podmínky, které sesumíroval obezřetný strážce pokladu Gordon Brown.

Na jaké věcné výhody, krom obecných argumentů ve prospěch evropské integrace, by mohli Britové při soukromé debatě se svými švédskými přáteli poukázat? Možná by mohli, a raději snad kradmo pošeptat, že velkou lekcí byl pro ně začátek 90. let, kdy v jedné chvíli hrdá Bank of England přes veškerou snahu nevydržela nápor měnových spekulantů a po marném souboji o udržení kurzu, který stál ne kopy, ale miliardy liber, musela chtě nechtě devalvovat slavnou libru.

Tehdy si totiž velký americký investor maďarského původu George Soros spočítal slabiny britské měny a nakonec na nich vydělal, česky řečeno, majlant. Tehdy také vznikla drsně znějící věta. Suverenita rozhodování nad národní měnou trvá přesně 20 minut, tedy po dobu, kdy je v Londýně třeba rozhodnout, zda se kurz libry přizpůsobí změně kurzu marky, stanovené ve Frankfurtu nad Mohanem. Po oněch 20 minutách je nutno se buď přizpůsobit anebo se smířit s citelnou ztrátou.

Dnes, kdy měnovým trhům v Evropě nekraluje marka, ale šíří se v nich euro, je situace odlišná. Hlavně pro Británii, jejíž ekonomika patří v unii k těm prosperujícím. Ale základní dilema, které obnažil na počátku minulého desetiletí historický propad libry, pro Švédy zůstává bez změny. I když nadále používají své koruny, jejich měna je s eurem propojena. Dalo by se skoro říci, že Švédové v tomto ohledu jedou s dalšími Evropany ve stejném vlaku, kde se rozhodli, že ve svém vagóně budou používat vlastní jízdenky.

To, co by ekonomové možná převedli do pochopitelných čísel, se v kampani před referendy často ztrácí v záplavě hesel stoupenců pro a proti. O to těžší bude pro Švédy se v září rozhodnout, zda vhodit lístek se zaškrtnutým ano nebo ne. Jedno je ale už dnes skoro jisté. Protože výsledek bude asi těsný, tak i po jeho vyhlášení diskuse o výhodách či nevýhodách přijetí společné evropské měny ve Švédsku jen tak nepřestanou.

autor: Adam Černý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.