Výlet do Ghany

Ještě hůř se věří, že se při podpisu považoval za pouhého svědka a až po letech údajně zjišťuje, že byl zaregistrován coby padesátiprocentní spoluvlastník společnosti, která se zavázala nakoupit akcie továrny. Zcela neobvyklé je pak u běžného výletníka, že se podepíše jako direktor na obchodní smlouvu, protože je třeba nějak vyplnit prázdnou kolonku. Vysvětlit to jakýmsi euforickým rozmarem je od bývalého předsedy rozpočtového výboru Sněmovny téměř vtip. Nic veselého ovšem není na tom, že za podnikatele se zablokovaným účtem poslal přes spořitelní účet své matky kauci padesát tisíc dolarů. Proč ne přes svůj účet? A jak mu mohl připadat důvěryhodný člověk, který asi neměl účet zablokovaný pro nic za nic, a přitom disponoval milionovou hotovostí?

Zákonodárci taková službička člověku, který obchází závazek k věřitelům, ale vůbec nesluší. Poslanec říká, že byl veden snahou pomoci českému obchodu a že se touto akcí mínil pochlubit ve volební kampani. Premiéra ale včera přesvědčil, že se jednalo v zásadě o výlet a že se o nic nejednalo. Podstatné je, aby o tom přesvědčil policii, která - na rozdíl od premiéra - nemůže ignorovat svědectví odsouzeného zločince a prověří i Rigovu kakaovou verzi. Michal Kraus včera řekl, že se k tomuto tématu vyjadřuje naposledy. V tom se ale nejspíše mýlí. Příběh zaujal a veřejnost se těší na pokračování příště.