Vyjednávání o menšinové vládě ODS

Připomeňme, že opoziční smlouvu nelze jednoduše srovnávat třeba s velkou koalicí v Německu, která tam vládne od loňska podruhé od založení Spolkové republiky. Poprvé měla omezený mandát a i tenkrát vznikla i proto, aby došlo k sociální, zdravotní, daňové a federální reformě a je vysoce pravděpodobné, že také předčasně skončí. U nás je ale situace jiná. O úkolech se moc nehovoří, ty se zmiňují jen okrajově a když se o něčem mluví, tak jen o změně volebního zákona, který by měl zajistit vládu dvou nejsilnějších stran na věčné časy. Na prvním místě je tedy evidentně dělba moci, jenže to je právě ten moment, který zásadně odlišuje voliče sociálních demokratů od ODS. Ačkoliv obě strany mají strach z propadu preferencí po uzavření nějaké nové opoziční smlouvy, která se samozřejmě tentokrát bude jmenovat jinak.

Jako musel Hitler přejmenovat některé zbraně, aby Němcům nepřipomínaly prohranou první světovou válku, takže z tanku se stal panzerwagen, tak i naši politici jistě vymyslí podobnou kulišárnu. Bude ovšem velice průhledná a na to doplatí velice silně opět víc ODS než sociální demokracie. Důvod je evidentní. Lektorát ODS je složen z mnohem vzdělanějších a přemýšlivějších lidí, kteří budou spojení se sociální demokracií brát jako zradu. Voliči sociálních demokratů budou naopak z velké části tento krok považovat za lišácký kousek pana Paroubka. Proto chování předsedy ODS Mirka Topolánka je velice logické. On stejně jako jeho hejtmani toto ví, a proto se zoufale každé obdobné dohodě brání.

Jakékoliv zabetonování stavu vede k tomu, že právě voliči ODS si jako jedni z prvních uvědomí, že společnost nikam nesměřuje. Před lidmi nebude žádný cíl. Důsledky tohoto stavu jsou fatální. Jak říkají odborníci, vyvíjí-li se společnost dynamicky, nejrychleji se zorientují bystří a aktivní. V časech opozičních smluv, kdy je vše mrtvé, se nejrychleji zorientují netvořiví a nedynamičtí šíbři, lemplové a bývalí odchovanci starých aparátů, a to je právě to, čeho se voliči ODS oprávněně bojí.

Jak před volbami řekl ředitel STEM Jan Hartl, již od roku 1996 docházelo k tomu, že v koncovce volební kampaně byli pravicoví voliči rozčarovaní z nabídky ODS, takže volební výsledek se vždy snižoval. Čím blíže byly volby, tím byly sympatie vůči ODS slabší. To jen potvrzuje, že pravicový volič je hloubavý a klade všetečné otázky. Proto se zřejmě pan Topolánek snažil celou dobu před letošními volbami důsledně trvat na svém a moc nelavíroval, ale důrazný konec neměl ani tentokrát dostatečně připravený. Podíváme-li se ještě jednou do Německa, jedno poučení z jejich analýzy minulých voleb bychom si mohli vzít. ODS se na naší politické scéně rodí nový nečekaný spojenec, jaký se zrodil i u sousedů a sice Zelení, které v Německu při posledních volbách volili nejen nejvzdělanější, ale i velice dobře situovaní voliči, jejichž děti chodí do vybraných privátních škol a jejichž rodiče jezdí v Saabu Cabrio.

Lektorát Zelených je vyloženě elitní. K tomu posunu může dojít při příštích volbách pod vedením Martina Bursíka i u nás. Poslední otázka, kterou si ale musíme položit, zní. Proč pan prezident Klaus tak silně opoziční smlouvu stále obhajuje, i když ODS škodí. Nechceme-li mu podsouvat nejnižší úmysly, že chce být hlavně zvolen prezidentem ještě jednou, pak je to zřejmě jen proto, že je stigmatizován neustálými útoky na opoziční smlouvu z roku 1998 a její nová varianta by zpětně legitimizovala jeho staré selhání. V tomto případě je ale škoda, že se nechová jako čestný předseda ODS, ani jako neutrální pan prezident. V obou případech by na tom byla ODS i pan Topolánek lépe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .