Vyhlídky na nového čečenského prezidenta

Koho má ale Vladimir Putin, který si před čtyřmi lety vsadil na autoritářského bývalého muftího Kadyrova, k dispozici?

Prvním možným kandidátem je syn zavražděného prezidenta Ramzan. Tento svéhlavý mladý muž, který stál v čele prezidentovy osobní gardy a přísně vzato tak za otcovu smrt nese přinejmenším částečnou odpovědnost, by byl zřejmě nejhorší volbou: Na prosté Čečence jde hrůza již při pouhém vyslovení jeho jména. Jeho asi čtyřtisícová polosoukromá garda si v republice dělá co chce a kromě dalších čečenských band se také ona lví měrou podílí na vyděračských únosech lidí. O její krutosti se vyprávějí celé legendy.

Ramzanovi je navíc teprve sedmadvacet let, takže podle čečenské ústavy by si na úřad hlavy republiky musel ještě nejméně tři roky počkat. Zákony jsou tu ovšem proto, aby se v případě potřeby měnily - byť by to třeba byl základní zákon země. S Ramzanem Kadyrovem se ovšem krátce po atentátu sešel - podobně jako před zmíněnými čtyřmi lety s jeho otcem - sám Vladimir Putin, který mu navíc přidělil alespoň post prvního vicepremiéra v čečenské vládě.

Jinak je výběr kandidátů velmi omezený. Dosavadní čečenský předseda vlády, dvaatřicetiletý Rus Sergej Abramov, který je v tuto chvíli úřadující hlavou Čečenska, je podle pozorovatelů zcela bez šancí - je Rus, nemá v zemi žádnou přirozenou oporu a je příliš mladý.

Respektu přinejmenším části Čečenců se jistě těší bývalý čečenský poslanec ve Státní dumě Aslanbek Aslachanov, který sice musí v očích svých nejsvobodymilovnějších spoluobčanů působit jako kolaborant, ale který pro Čečensko v Moskvě dokázal ledacos udělat. Jako o možném kandidátovi se mluví i o moskevském čečenském milionáři Maliku Sajdullajevovi, který je jednou z nejvýraznějších postav moskevské čečenské diaspory. Oba právě jmenovaní byli původně loňskými prezidentskými protikandidáty Achmata Kadyrova, ale na tichý nátlak Kremlu se kandidatury vzdali a umožnili tak Kadyrovovi staršímu pohodlné vítězství. Ve hře je snad i další čečenský velkopodnikatel působící v Moskvě a neustále koketující s politickou kariérou - Umar Džabrailov.

Ihned po Kadyrovově smrti padlo i jméno osobnosti skutečně odiózní - bývalého starosty Grozného Bislana Gantamirova. Ten už byl před časem odsouzen a uvězněn za obrovskou zpronevěru státních peněz při obnově čečenské infrastruktury. Ani jeden z těchto kandidátů však nesplňuje tři základní předpoklady pro možný úspěch ve funkci čečenského prezidenta - tedy aby žil v Čečensku, měl přirozený respekt alespoň části místního obyvatelstva a přitom byl ochoten bezvýhradně sloužit Moskvě. Podobná kombinace vlastností u jediné osoby však zřejmě neexistuje. Navíc každý možný kandidát musí mít neustále před očima osud posledního čečenského prezidenta. Ostatně, když se jako o možném kandidátovi začalo mluvit o Kadyrovovi mladším, jeden z odbojných polních velitelů sarkasticky poznamenal: "O jeho osudu už je rozhodnuto. Moc bych se divil, kdyby se těch prezidentských voleb vůbec dožil."

Do jaké situace se před chystanými předčasnými prezidentskými volbami v Čečensku Moskva dostala, velmi trefně ilustruje komentář v britském listu Daily Telegraph: "Nástupce Borise Jelcina v Kremlu se těšil pověsti člověka, který bude schopen odbojné Čečensko zkrotit. Politické urovnání v Čečensku však začal budovat na příliš nepevných základech. Možnosti pro vedení standardních vojenských operací tu neexistují. Prezidenta Putina proto v Čečensku čeká velmi nepříjemná perspektiva - politický chaos až do chvíle, kde bude obyvatelstvu umožněno, aby si vybralo skutečně svého vůdce. Konec citátu.

Alespoň zatím je však málo pravděpodobné, že by pán Kremlu dokázal tuto poměrně prostou pravdu pochopit.