Vydrží Topolánkova vláda?

Mirek Topolánek si zřejmě hrozící krize je vědom - v pátek slíbil, že vláda ani ministerstvo zdravotnictví nebudou ze své moci privatizovat fakultní nemocnice a vzápětí podpořil vznik Tlustým navržené komise, což lze brát jako vstřícné gesto. Koalici ale také ohrožuje nejednota mezi zelenými, neboť poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová pohrozily rovněž v pátek odchodem z klubu, kde prý zásadně vázne komunikace. Obě dámy jsou vnímány coby spojenkyně první místopředsedkyně strany Kuchtové, která vede od loňského podzimu spor s předsedou Bursíkem po té, co musela odejít z postu ministryně školství. Ostatně připomeňme, že Vlastimil Tlustý také očividně jak se říká "nepřekousl" ztrátu ministerské funkce.

Přitom Jakubkové a Zubové, zřejmě proto, aby došlo ke zklidnění, byl nabídnut post místopředsedy sněmovny. V rámci širšího koaličního záměru získat víc míst ve sněmovních výborech měl být počet místopředsedů zvýšen na šest a toto křeslo mělo připadnout právě zeleným. Jenomže když obě oslovené dámy odmítly lukrativní pozici, předseda Bursík se ocitl v nepříjemné situaci, neboť pak už více méně zbývalo jen navrhnout do místopředsednické funkce Kateřinu Jacques, kterou by ovšem musel někdo nahradit ve vedení zelené frakce. Vzhledem k obecně známému faktu, že Bursík je se Jacques v partnerském poměru šlo ovšem o více méně těžko průchodnou variantu, která by mohla pověsti Zelených evidentně ublížit. A argument, že když se Ondřej Liška stal ministrem školství a opustil vedení výboru pro evropskou integraci a strana tedy o jeden významný post ve sněmovně bez náhrady přišla, nemohl na nikoho dělat větší dojem. I když se na předsednictví výboru po Liškovi se žádný ze zbývajících čtyř volných poslanců Zelených (dva jsou ministry), necítil odborně zdatný se tudíž se zdálo prý být řešením křeslo ve vedení sněmovny.

Pokus pacifikovat dvě neposlušné poslankyně tedy nevyšel a Bursík se Jacques nyní musí doufat, že se na celou věc brzo zapomene. Ta už je totiž vlastně uzavřená - Jakubková se Zubovou v úterý při schůzi klubu trvaly na svém a dál hrozily odchodem, takže zelení se nabídnutého místa ve vedení sněmovny zkrátka vzdali a kontroverzní poslankyně zase řekly, že ve frakci zůstanou. Bursík hodlá s každou z nich extra hovořit o tom co a jak dál, nicméně premiérovi už vzkázal, že může zajistit všech šest hlasů svého klubu jen pro témata plynoucí z programového prohlášení vlády a z koaliční smlouvy. Což znamená, že nesourodost koalice trvá, protože vedle vlastně nespolehlivých poslankyň Zelených také Vlastimil Tlustý a jeho druhové jistě najdou za čas opět něco, čím mohou nemilovaného premiéra oslabit, pokud ten nezmění svůj styl a nezačne s Tlustým komunikovat co by s partnerem. Kdyby totiž nynější situace měla trvat delší dobu, pak by asi bylo přece jen lepší přemýšlet o nějakém zásadním řešení. Je ovšem otázkou, jaké by mohlo být. Vláda menšinového kabinetu je cosi, k čemu už se nyní Topolánek počíná tak jako tak blížit. Předčasné volby by se mohly konat jen pokud by si to přála většina parlamentních stran a je jisté, že poslancům se nebude chtít opouštět zhruba v půli období místa, na která se někteří z nich po volbách už zaručeně nevrátí. Velkou koalicí ODS a ČSSD by zase obě strany riskovaly důvěru voličů a sociální demokraté přitom mají dnes našlápnuto k téměř jistému vítězství roku 2010. Ještě je tu samozřejmě možná jakýsi překlenovací úřednický kabinet. I když by bylo asi trochu divné, že by zrovna vláda odborníků předsedala půl roku Evropské unii.

Takže nakonec budou mít asi pravdu ti, kdo se domnívají, že Topolánkův kabinet, sice ze všech stran otloukaný a v lecčems bezmocný, přece jen vydrží a snad aspoň něco ze svých záměrů dotáhne jakž takž do konce.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .