Vybíráme z časopisu Živa
Nokardie - smrtící krásky; regenerační kompetence rostlin; historie využívání lesů; katastrofální povodně a půdní fauna; 100 let historie laboratorních myší; houby v bachoru - to jsou některá z témat letošního druhého čísla Živy, které vyšlo 25. dubna.
Živa je populárněvědný časopis zaměřený na biologické vědy. Vydává jej Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, s podporou Akademie věd České republiky. Přináší původní články, přibližující především výsledky české vědy. Recenzované texty jsou doplněny originálními dokumentačními fotografiemi. V aktuálním čísle najdete:
Scharfen J.: Nokardie - smrtící krásky
Nokardie jsou větvící se vláknité bakterie, které se vyskytují všude v přírodě, zejména v půdě a v odpadních vodách. Některé druhy vyvolávají u pacientů s oslabenou imunitou smrtelná onemocnění. Právě v těchto případech je důležitá rychlá diagnóza nokardiózy spojená se správnou identifikací druhu, protože různé druhy mají různou odolnost k antibiotikům. Pro určování a klasifikaci nokardií se dnes využívají především molekulárně-genetické metody.
Opatrný Z.: Z každé buňky nový organismus. Regenerační kompetence rostlin
Nemožnost vyhnout se aktivním pohybem různým stresovým situacím řeší rostliny mj. mimořádnou regenerační schopností. Klíčovou roli v realizaci regenerační kompetence rostlinných pletiv hrají fytohormony. S jejich použitím lze v kulturách in vitro regenerovat nové jedince dokonce z jediné tělní/ somatické buňky či mikrospory. Tyto "explantátové techniky" mají uplatnění jak v klonování rostlin, tak ve šlechtění. Aktuální regenerační schopnost somatických buněk různých rostlinných druhů a orgánových typů má však i nadále svá omezení, fyziologická, epigenetická či genetická.
Antonín V.: Lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje - oáza vzácných hub
Jeden z nejkrásnějších komplexů lužních lesů u nás hostí více než 850 druhů makromycetů, tedy hub tvořících plodnice viditelné pouhým okem. Hojné jsou zejména houby dřevožijné, a to jak lupenaté, tak i nelupenaté. Naopak počet druhů hřibovitých a břichatkovitých je poměrně nízký. V oblasti rostou zvláště chráněné druhy hlívovec ostnovýtrusý (Rhodotus palmatus) a kalichovka lužní (Omphalina discorosea), ale i mnoho dalších vzácných a ohrožených hub.
Tájek P.: Známé neznámé hadce Slavkovského lesa
Hadec je hornina, jejímž zvětráváním vznikají mělké vysychavé půdy s vysokým obsahem hořčíku a nízkým obsahem vápníku. Na taková extrémní stanoviště jsou v Mnichovských hadcích - největším hadcovém území v ČR - vázány specifické druhy rostlin, jako je rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium) a svízel sudetský (Galium sudeticum) nebo kapradiny sleziník nepravý (Asplenium adulterinum) a s. hadcový (A. cuneifolium).
Simonová D.: Zdi - stanoviště pro růst rostlin
Zdi a zídky představují antropogenní biotopy se specifickými ekologickými vlastnostmi. S postupujícím zvětráváním zdí dochází k jejich kolonizaci lišejníky, mechorosty a cévnatými rostlinami. Druhové složení flóry zdí je ovlivněno lokálními abiotickými podmínkami, dostupností diaspor z okolní vegetace a v neposlední řadě také činností člověka.
Fanta J.: Lesy a lesnictví ve střední Evropě II. Z dávné historie využívání lesů
Přestože člověk využíval les už od nejstarších dob, jeho výraznější vliv se datuje zejména od vzniku usedlého osídlení v neolitu. Kromě dřeva na otop a obydlí poskytoval les prostor na pastvu domácích zvířat, která postupně vedla k prořeďování a fragmentaci porostů. K tomu později přispěla i zvýšená těžba dřeva mj. pro potřebu výroby kovů a skla. Vliv člověka se tedy projevoval přímým odlesněním, ale také změnou druhového složení a prostorové skladby lesa.
Suda J., Sudová R.: Kapsko - botanický ráj 2. Proč je kapská květena tak jedinečná?
Diverzita kapské květeny přesahuje rozmanitost jakékoli jiné květeny temperátní oblasti na srovnatelné ploše. Tuto jedinečnou akumulaci rostlinných druhů lze vysvětlit souhrou působení heterogenních ekologických podmínek (zejména půdního typu a množství srážek), dlouhodobé klimatické stability, periodických požárů a koevoluce rostlin a opylovačů. Zvláštním rysem kapské flóry je výskyt čtyř endemických čeledí, které jsou v článku podrobně představeny.
Rusek J.: Tundra a boreální lesy Kanady 2. Život v tundře a mrazové formy půd
V druhém pokračování seriálu o přírodě severozápadní Kanady autor přibližuje společenstva rostlin a živočichů různých typů tundry - křovinné, bylinné a polygonální. Popisuje i mrazové formy půd v polygonální tundře.
Dedek P., Tuf I. H., Jandová Š.: Katastrofální povodně a obnova společenstev půdní fauny
Povodně jsou významný faktor pro utváření společenstev půdních bezobratlých v aluviálních oblastech. Ve střední Evropě jsou adaptována na pravidelné jarní záplavy. Nepravidelné letní záplavy (teplejší voda, nižší obsah kyslíku) je ale ovlivňují negativně. Autoři studovali v letech 1998 - 2005 střevlíky a suchozemské stejnonožce (Oniscidea) v lužním lese Litovelského Pomoraví po katastrofální povodni v červenci 1997. Zaznamenali nižší abundance společenstev a změny dominance druhů. Rychlost zotavení závisí na schopnosti disperze - u střevlíků 2 roky a u stejnonožců 4 - 6 let.
Sejkora R., Zmítko P.: Ocasatí obojživelníci Pyrenejského poloostrova
Na Pyrenejském poloostrově se vyskytuje asi 21 známých druhů a poddruhů ocasatých obojživelníků (Caudata), často endemických. Autoři představují většinu těchto taxonů, s nimiž se setkali na různých lokalitách během opakovaných cest do Španělska a Portugalska.
Klejdus J.: Havraní kolonie na jihu Moravy
Podrobné přiblížení historie a současnosti hnízdních kolonií středoevropské populace havrana polního (Corvus frugilegus) na jižní Moravě.
Macholán M.: Mendel, Little a nenápadné výročí. 100 let historie laboratorních myší
V roce 1907 se C. C. Little začal věnovat studiu dědičnosti zbarvení srsti a následně vytvořil první inbrední kmen laboratorních myší - DBA (dilute, brown, non-agouti). Historie využívání pokusných myší je nicméně starší, původně je ke studiu dědičnosti používal i G. Mendel, než přešel k modelu hrachu. Teprve cílená tvorba různých inbredních kmenů v Jacksonově laboratoři v Bar Harbor pod vedením C. C. Littla vedla k širokému využití myši jako modelového laboratorního organismu.
Blahník J., Burda J.: Druhy smrků v Průhonickém parku
Autor se v rámci středoškolského studia věnoval taxonomické revizi smrků rodu Picea v Průhonickém parku Botanického ústavu Akademie věd ČR. Mezi několika tisíci jedinců determinoval 15 druhů smrků.
Šimonovská T., Fliegerová K.: Kam na houby? Do bachoru!
V bachoru přežvýkavých sudokopytníků žijí vedle jiných skupin symbiotických, celulózu rozkládajících mikroorganismů i anaerobní houby třídy Chytridiomycetes a řádu Neocallimastigales. Autorky přibližují jejich biologii. Podařilo se jim pomocí analýzy DNA rozlišit dva rody Orpinomyces a Anaeromyces, nerozlišitelné morfologicky.
Skořepa H.: Národní park Bieszczady - kraj polonin
Národní park Bieszczady v jihovýchodním Polsku zahrnuje území Karpat s biotopy bukových lesů, horských luk a rašelinišť. Žijí zde početné populace velkých savců (zubr, jelen, los, medvěd, vlk, rys aj.). Patří do mezinárodní biosférické rezervace UNESCO, zahrnující několik národních parků a chráněných území na pomezí Polska, Slovenska a Ukrajiny.
Chumchalová M.: Anatomická ilustrace 8. Anglická a francouzská ilustrace 19. století
Ve druhé polovině 19. století nastal v anatomických ilustracích jasný příklon k vědečtějšímu přístupu. S rozvojem lékařské vědy získávaly dokonale provedené ilustrace na schematičnosti a funkčnosti a nečinily si již nárok na dekorativnost. Mezi významné autory té doby patřili J. Paget, H. Grey, H. V. Carter, J. Flaxman M. F. X. Bichat, L. Testud či P. Richer.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
