Všimne si výpadku Zelených někdo?

Jež nadto už defakto začala, i když zatím prvou fází týkající se výběru českých zástupců do Evropském parlamentu. Role dočasného premiéra, pro výkonného státního úředníka jistě nic ostudného ani "nebratelného", nýbrž naopak, se v dané situaci statistiku Fischerovi komplikuje a on může doufat, že po jmenování ministrů už tahanice skončí a dojde na věcnou administrativu bez politických tlaků.

Zatím tomu tak není a doposud poslední zádrhel se dal už nějakou chvíli předvídat - jestliže totiž ve dvou případech existovaly návrhy jmen do ministerských funkcí duplovaně věstilo to obtíže. A to proto, že šlo jména kandidátů na vedení resortů školství a kultury, přičemž jména dodali jak Zelení, tak rovněž ODS. A ČSSD nadto vyjádřila obavy nad kompetentností dalšího kandidáta Zelených, totiž pro životní prostředí. A sociální demokraté by prý rádi obsadili kulturu. Zda jde o produkt nevyjasněných pravidel, anebo prostě o schválnosti, není zřejmé.

Ukázat sílu, pro níž by byl Bursík bezmocný, mohou ODS i ČSSD snadno a kdykoliv. Na druhé straně Zelené do vládní hry vtáhly a měly by o ně stát zvlášť po odpadu KDU-ČSL, aby nebyly nařčeny že je úřednická vláda kabinetem nepopulární "velké koalice". To je ovšem také jediný důvod, proč Bursíka k celé věci přizvat. Dohoda ODS a ČSSD představuje suverénní většinu ve sněmovně, kde Zelení disponují žalostnými čtyřmi křesly. Bursíkovým trumfem je pouze ona připomínka velké koalice, anebo opoziční smlouvy. A snad přetrvávající seriózní vztahy s Topolánkem. Ten ale kvůli Zeleným, jejichž parlamentní budoucnost je značně nejistá, zase asi nebude rušit dohodu dnes už potvrzenou poslanci, kteří přijali zákon na ukončení volebního období. Nadto sestavování úřednického kabinetu ještě přece není žádnou velkou koalicí. A kromě toho voliči momentální vládní tanečky sledují dost okrajově.

Člověk si jen musí klást otázku, proč vůbec spor nastal. Možná proto, že Jiří Paroubek nemůže odolat znepříjemnit Bursíkovi život. Podle něho nemají Zelení právo na tři ministry, ale maximálně na dva. A proč zdvojila kandidáty ODS? Možná, že skutečně nebylo jasně řečeno jaký resort připadá tomu či onomu vše se pak zamotalo vycouváním lidovců i váháním Zelených, zda do takřečeného "vládního projektu" přece jen vstoupit.

Nyní premiér Fischer nechce hrát roli, o níž ho Bursík žádá - totiž patrona tří lídrů v dalším kole rokování. Proč by také měl asistovat věcem, které nemůže ovlivnit? Jako správný šéf úřednické vlády se nemíní nechat vtáhnout - třebaže jen jako prostředník - do politických rozmíšek. Není se mu co divit.

Na tom, že Bursík nechtěl zůstat stranou, zvlášť když dostal šanci distancovat se od Jiřího Čunka, také není mnoho záhadného. Jinou věcí je, jak se momentálně může zachovat. Buď řekne, že po ztrátě dvou poslankyň by bylo nereálné trvat na obsazení tří ministerstev. A doufat, že jej Topolánek podrží, protože Paroubkovi celá věc nebude stát za větší komplikace. Anebo se zelení odporoučí. Na čemž je pro ně nepříjemné, že si toho málokdo všimne. Z druhé strany nahlíženo to může pro ně být ovšem i jistá útěcha.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .