Všenky cestují na zádech much

Holuby a hrdličky sužují dva typy všenek z řádu Ischnocera. „Tělní všenky“ žijí na břiše ptáka, kde se živí prachovým peřím. „Křídelní všenky“ se většinu času zdržují mezi letkami na křídlech a na ocasu. Dosavadní studie odhalily překvapivou věc: zatímco všenky žijící na břiše ptáků jsou věrné jednomu hostiteli, ty z křídel parazitují na různých druzích holubovitých ptáků (Columbidae). Genetické studie také odhalily, že vývojový strom tělních všenek prakticky kopíruje evoluci ptáků. Naproti tomu křídelní všenky se zřejmě vyvíjely nezávisle na svých ptačích hostitelích. Otázka věrnosti či nevěrnosti parazitů se nedá vysvětlit jednoduše tím, že jedni prosperují jen na jednom druhu hostitele, zatímco druzí jich mohou využívat více. Dřívější vědecké práce ukázaly, že jak tělní, tak křídelní všenky se dokážou adaptovat na nové hostitelské druhy ptáků.

Evoluční biologové z Utažské univerzity byli zvědaví, jestli v celé záhadě náhodou nefiguruje třetí ptačí parazit – dvoukřídlý hmyz z čeledi klošovití (Hippoboscidae). Je známo, že tyto mouchy sají krev různým druhům ptáků a že všenky z ptačích křídel se občas uchytí na jejich těle. Logicky se tedy nabízí možnost, že křídelní všenka si občas stopne parazitickou mouchu a nechá se jí dovézt na nový druh hostitele. Vědci nejprve porovnali schopnost obou typů všenek uchytit se na muším těle. Jako jednoznační vítězové z toho vyšly křídelní všenky, jejichž dlouhé nohy jsou jako stvořené pro pevný úchyt. Naopak krátké končetiny tělních vší jsou pro jízdu na mouchách zcela nevhodné.

Parazit z řádu Phthiraptera|foto: Vincent S. Smith

Další důkaz přinesl experiment, který zabral celé tři roky a v rámci kterého vědci přepočítali desetitisíce všenek. Ptáky zamořené a nezamořené všenkami oddělili tak, aby vyloučili jejich fyzický kontakt. Otvory v přepážkách se však mezi jednotlivými holuby a hrdličkami mohly volně pohybovat parazitické mouchy. Každé dva týdny vědci ptáky odchytili a spočítali všenky na jejich tělech. Výsledky ukázaly, že v přítomnosti much se všenky z křídel stěhovaly z jednoho ptáka na druhého. Tělní všenky se naopak věrně držely svého původního hostitele. Přenos parazitů z křídel prostřednictvím mušího vektoru je podle vědců natolik efektivní, že umožňuje vznik životaschopných populací na nových hostitelských druzích ptáků. Celá záhada je tedy zřejmě vyřešena: křídelní všenky nemusí být věrné jednomu hostiteli jednoduše proto, že jsou lepší stopaři.

PNAS