Všechno souvisí se vším

Tady generálové opravdu vysílají do imaginárních bitev své komparzisty: na jednotném cvičebním „Apelplatzu" se podle svých výsledků pak střetávají nejrůznější oficíři, kteří by se jinak asi těžko potkali. Prostředí blízké ze všeho nejvíce stavebnici lego, nebo skládance puzzle. Pro nás civilisty to alespoň tak jistě vypadá. Svůj smysl ovšem tak velké manévry bezesporu mají, když jsou největší od rozpadu SSSR, když se jich účastní několik desítek tisíc vojáků denně a když stojí ruské válečné flotile za to, aby dlouhé týdny brázdila vlnami všemožných moří tak, aby dorazila ze Severomořského, také Černomořského a jistěže i Tichomořského regionu. A na souši vojenské námořníky podporují milicionáři, rozvědčíci z FSB, kremelští bodyguardi, záchranáři a dokonce daňová inspekce.

Na polygonu „Cugol" až do 8. července budou fungovat v nepřetržitém taktu zabezpečovací střediska. To vše v extrémních podmínkách očekávaných veder a jiných klimatických libůstek na Sibiři. Naopak - extrémní cíle cvičení navenek - se rozhodlo Rusko nakonec korigovat. Snad, jako avízo znepokojeným spojencům a možným objektům ruské vojenské invaze. Mezikontinentální rakety zůstanou tedy, oproti původnímu záměru, ve svých dosavadních silech, ujišťuje politické vedení, zatímco to vojenské by si zjevně přálo zkusit nanečisto odpal a ještě raději vojenskou akci, typu Afghánistán, nebo Irák. Ruští generálové závidí Američanům. A z toho je třeba vycházet i pro další geostrategické kalkulace.

Každá armáda velké země, pokud má zůstat aktivní a bojeschopná, si musí zkusit tu a tam boj na vlastní výložky. Teď si to tedy ruská armáda zkouší na Dálném Východě, v oblasti, která je svou rozlohou mimořádně k tomu vhodná, kde je osídlení minimální a tedy uplatnění vojenské techniky maximální. Teoreticky. Prakticky by se jistě hodil nějaký žhavý region, typu Kyrgyzstánu, kde by si sofistikovaná ruská vojska vyzkoušela skutečnou akci. Moskevští generálové o tom zcela určitě přemítají. V konkurenci utlumené čečenské války a absence v západních protiteroristických operacích se ruští generálové ale právě teď utěšují alespoň početnou přítomností vojenského námořnictva ze tří moří. Pochybnosti o velikosti armádní síly Ruska má ke konci cvičení „Vostok-2010" rozptýlit sám prezident Medveděv. Ten přiletí osobně na manévry a bude sledovat z paluby raketového křižníku „Petr Veliký", jak jsou ruské ozbrojené síly připraveny na boj s teroristy, či novodobými piráty. Současně ovšem cvičení není namířeno proti nikomu konkrétně, zdůrazňuje náčelník generálního štábu Ozbrojených sil RF, armádní generál Nikolaj Makarov.

Ruské špiony v USA touto cestou jistě nelze osvobodit a zamaskovat zásilku zbraní pod dřevo na ruské obchodní lodi se také Rusku nepodařilo. Zbývá tedy otázka, k čemu ještě je Moskvě dobré megalomanské cvičení „Vostok-2010". Poselství je tu zřejmě více zahraniční, než domácí. Kavkaz totiž neomývá moře a je také příliš malý na použití vší té demonstrativní vojenské síly v rámci zmíněného vojenského cvičení. Po monstr-efektu vojenské přehlídky k 65. výročí konce 2. světové války na Rudém náměstí, jsou tedy dálněvýchodní manévry adresovány zejména světu. V tom dobrém, ultimativním i utilitářském. Například typu: pozor Tokio, brzdi Pchjongjangu, zamysli se Teheráne! Proč ne. I tak se dá šířit vojensko-diplomatická osvěta. Jen je stále třeba mít na paměti, že vojáci jsou vojáky právě proto, aby válčili. A nastal tedy zřejmě čas na to, aby se Rusko raději přibralo do mezinárodních vojenských operací. Nebude se cítit tak osamocené a vojensky odstrčené, podobné pocity frustrace a ústrků by mohly vést k prekérním situacím, např. uplatnění zkušeností z vojenského „Vostok-2010" ve střední Asii, konkrétně v Kyrgyzstánu. A nejen tam. Protože přece všechno souvisí se vším! Zejména vojensky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.