Volby v době internetu

Jak by volby dopadli, kdyby lidé mohli využít sms zpráv? A má vůbec cenu v českých poměrech uvažovat o povinné voličské účasti? To je nástin nejdůležitějších dotazů, na něž se budeme snažit najít odpovědi následujících 45 minut, ještě jednou nerušený poslech. Mými hosty ve studiu dnes jsou ředitel agentury STEM sociolog Jan Hartl, dobrý večer.

Host (Jan Hartl): Dobrý večer.

Moderátor (Jarmila Balážová): A také politolog Jan Bureš, i vám dobrý večer.

Host (Jan Bureš): Dobrý večer.

Moderátor (Jarmila Balážová): Dva Janové se mnou ve studiu, já jsem Jarmila, tak to doufám, že bude zajímavý pořad, ale nejenom kvůli našim jménům. První dotaz je samozřejmě nasnadě - myslíte si, že se letos, možná i díky nepřízni počasí, i když to může znít trošku ironicky, ale skutečně i toto má vliv, podaří překonat oněch 58% lidí, kteří nakonec minule v roce 2002 rozhodovali o naší budoucí vládě? Pan Hartl.

Host (Jan Hartl): Účast vyšší než 58% by pro nás na základě výsledků sociologických výzkumů byla velmi překvapivá. Všechny výzkumy naznačují drobný pokles volební účasti. Naše poslední čísla byla na 54%, já si myslím, že ta volební účast se může pohybovat i někde kolem 50%. Pokud by se neočekávaně zvýšila, tak by to znamenalo, že v té volbě zapracovaly emoce na poslední chvíli a totéž, kdyby nějakým způsobem prudce poklesla. Aniv jednom případě ve směru nahoru nebo dolů si myslím, že by to nebylo dobře, protože rozhodování ve volbách podle mého osobního přesvědčení by mělo být rozumné, uvážlivé a emoce na poslední chvíli nejsou při volbě dobrým rádcem.

Moderátor (Jarmila Balážová): A co si myslí pan Bureš?

Host (Jan Bureš): No já bych s tím souhlasil, koneckonců i trendy, které můžeme pozorovat dlouhodobě v české společnosti, ukazují, že každé volby, myslím ty poslanecké volby v podstatě, ta účast klesá pravidelně. Takže toto myslím, že asi je klíčové, nicméně já se přece jenom domnívám, že toto vlastně budou volby, které budou velmi zajímavé právě pro kolegy sociology, protože oni vlastně teď mají příležitost se dozvědět z těch voleb mnoho nových jaksi poznatků o české společnosti. Například právě já se domnívám, že ta volební účast se nedá teď úplně odhadnout nebo předpovědět vzhledem k tomu, že skutečně teď v té poslední fázi té kampaně vlastně se tato kampaň ukazuje být velmi tedy emocionální a plná různých prostě nových nečekaných událostí. A já si vůbec netroufnu odhadnout, myslím, že se může klidně stát, že samozřejmě to, co se teď děje v české společnosti, může vést k tomu, že přijde méně lidí, protože budou lidé znechuceni..

Moderátor (Jarmila Balážová): Narážíte na tu jistou agresivitu, která.

Host (Jan Bureš): Určitě, samozřejmě, a i teď na ty úplně poslední aféry, které byly zveřejněny, ale stejně tak se domnívám, že se nedá vyloučit ani to, že například to může vést ke zvýšení volební účasti, prostě proto, že někteří voliči, kteří třeba byli nerozhodnutí, nebo naopak i dokonce třeba byli rozhodnutí, že volit nepůjdou, mohou být tou poslední částí kampaně vlastně jaksi přinuceni k tomu, že tedy k takto vyhrocené situaci se prostě musí vyjádřit a k těm volbám přijdou.

Moderátor (Jarmila Balážová): Pan Hartl.

Host (Jan Hartl): Je dobré vzpomenout na poslední volby v roce 2002. tam jsme byli svědky takového zvláštního vývoje, který byl v naší oblasti zcela unikátní, bezprecedentní, a totiž, že taková trošku zkažená koncovka volební kampaně a určitá prázdnota, která se rozpínala přes všechny volební strany, vedla v podstatě k rozpadu přízně pro koalici a nezdařilá předvolební kampaň ODS, která akcentovala sudetoněmecké nebezpečí, potenciální ohrožení z Evropské unie, natolik rozviklala předpokládané voliče ODS, že část z nich, kteří chtěli volit odpovědně, ale nevěděli jak, prostě z toho jistého vnitřního nepohodlí zůstali doma a naopak lidé, kteří se nikdy voleb nezúčastňovali, protože vlastně nerozuměli tomu, o co jde, byli tou emotivní koncovkou jaksi povzbuzeni, měli, alespoň takový jako vágní nápad, že rozumějí tomu, o co jde a tak vlastně podpořili komunistickou stranu. A tak došlo k překvapení na poslední chvíli, které se vytvořilo z tohoto rozčarování, z té rozmrzelosti a z toho fiktivního cíle voleb, který vznikl z té mlhoviny emocí na poslední chvíli. A něco takového jako překvapení by se mohlo stát i tentokrát, což není dobře podle mě, protože obecně i z politologického hlediska, pokud výsledky voleb jsou tak snadno zranitelné, a utvářejí se v závislosti na situačních zřetelích a na těch emotivních motivačních faktorech, tak si můžeme představit, že stejné, rozumějme vágní, rozpoložení mysli lidí může přinést odlišné volební výsledky a třeba i volební výsledky ve svém důsledku protikladné a to samozřejmě jako by rozkolísává tu hladinu politickou a je i špatným signálem ekonomickým atd. atd.

Moderátor (Jarmila Balážová): To samozřejmě vše nasvědčuje tomu, že převážná část voličů, kteří jsou třeba i zodpovědní a k volbám chodí, tak se ale z dlouhodobého hlediska o tu politiku nezajímají do tak extrémní míry, aby se nenechali ovlivnit pouze jednou událostí nebo jedním skandálem. Mimochodem myslíte si, že je šance v nějaké dohledné době na to přitáhnout české potenciální voliče více k politice a jakými nástroji to učinit, protože ta nechuť je teď opravdu veliká. Pan Bureš.

Host (Jan Bureš): No já se domnívám, že samozřejmě ty stabilní demokracie, které existují dlouhodobě, tam většinou funguje samozřejmě ten princip, že voliči se nějakým způsobem dlouhodoběji identifikují s politickou stranou, tak funguje více, ale bohužel nebo bohudík těžko říct. Ta moderní společnost, která existuje dneska i v západní společnosti nebo v západní Evropě a třeba ve Spojených státech amerických vlastně ukazuje, že i tam ti voliči začínají být znejišťováni, že dochází k rychlým proměnám nálad a volebních jaksi preferenci voličů, takže celkově prostě dochází k určitému, k určité individualizaci lidského života, lidé jsou více tedy proměnliví ve svých náladách, ve svých postojích, jsou si daleko méně jistí než dříve, takže to všechno vlastně ukazuje na to, že si budeme muset zvyknout, že ta politika do jisté míry bude možná méně předvídatelná než bývala dříve, alespoň v těch západních zemích, kde jaksi fungovaly dlouhodobě, minimálně do konce 80. let takové ty zažité standardy, že třeba voliči volili po celé generace, celé rodiny určitou politickou stranu, byli na to hrdí svým způsobem, ale toto už poměrně dávno neplatí, ta 90. léta jsou opravdu jiná, je to posun někam jinam a samozřejmě v české společnosti toto přichází také a navíc do toho přichází spousta různých nových nejistot, které tady vidíme teď v té volební kampani.

Moderátor (Jarmila Balážová): Já bych chtěla se dostat také k porovnání voličské účasti se sousedními zeměmi, především se Slovenskem, které čekají samozřejmě předčasné parlamentní volby, a které má s námi tu společnou historii, protože je více než nasnadě a je jasné, že ty první volby, které byly v roce 90, znamenaly úplně něco jiného i emocionálně i morálně bylo to především ta snaha odstřihnout se od té totality. Jak si stojíme ve srovnání s tím Slovenskem a je to logické, dalo se to předpokládat, ještě jednou pan Bureš?

Host (Jan Bureš): Tak Slovensko přece jenom prošlo trošku jiným vývojem než Česká republika po rozdělení společného státu, ta slovenská politika byla mnohem komplikovanější, prošla si mnohem hlubší krizí, včetně ekonomiky a včetně určitých sociálních témat, takže ta slovenská společnost je trošku někde jinde dneska. Nicméně myslím, že v tom základním trendu, tj. určitá nejistota v těch .v tom volebním rozhodování panuje i na Slovensku a ta volební účast je tam také poměrně nízká. Poslední volby, které se konaly, to byly krajské volby a volby těch krajských hejtmanů, byly vlastně také s poměrně nízkou volební účastí.

Moderátor (Jarmila Balážová): Poslední dotaz na vás oba, než si pustíme první příspěvek, se bude vztahovat samozřejmě k tomu trendu skandalizace, která jde bohužel napříč všemi politickými stranami, které v tuto chvíli mají teoreticky podle průzkumů šanci dostat se do Poslanecké sněmovny. My samozřejmě nebudeme hovořit o konkrétních číslech a preferencích, ale to překvapení, které se ukázalo před několika měsíci, jako jistá alternativa a právě nová šance pro novou stranu dostat se do Poslanecké sněmovny, hovořím o Straně zelených. I ona už je opuncována jistými skandály, myslíte si, že to, že vlastně každá ta strana nese nějaký ten negativní punc, může ve skutečnosti potom vést ty voliče k jakémusi smíření s tím, že to patří k politice a vlastně také snížení pozornosti, protože už nejde jenom o jednu stranu, která má nějaký skandál, ale vlastně všechny? Pan Hartl.

Host (Jan Hartl): Tady je na místě skutečně hluboká skepse. Ony skandály, různé aféry jsou už zdomácnělé na naší politické scéně, ale překvapivě nemají až takový důležitý dopad, jak si snad politikové myslí. Ono to je vlastně ještě daleko horší, než oni si myslí. Protože od roku 90 do současnosti téměř konstantně se ukazuje, že pro velkou většinu lidí zhruba 80% je politika špinavá záležitost, politikové se netěší žádné přízni a koneckonců jediný důvod, pro který vstupují do politiky je to, aby si nějakým způsobem - nejspíš nečestným a třeba i nezákonným - přišli k penězům. Ta korupce je neoddělitelná od politiky a občané si v tomto směru vlastně nedělají žádné iluze a když přijde ta aféra, tak to vlastně není žádná novinka, to si jen tak u večeře řekneme s manželkou, vidíš, teď píšou to, co já ti říkám celou tu dobu. Takže tady ten problém zas tak velký v těch jednotlivých aférách není. Ale ten problém je hluboký. Pan Bureš už zmínil to, že od 80. let i na západě převažuje takový ten přelétavý, zranitelný volič,který není zárukou volebního výsledku a také v těch technikách získávání hlasů převažují různé takové ty komerční marketingové postupy. A my jsem to dostali z obou stánek špatně. U nás tou slepou uličkou komunismu byla nesmírně jaksi utrpěla nesmírně úroveň politické kultury, my bychom se potřebovali dostat na úroveň těch západních zemí, ale zároveň celá současná demokracie je v sevření těch marketingových postupů a my se plácáme v těch aférách, v těch emocích a není to nic dobrého.

Moderátor (Jarmila Balážová): A ten totalitní režim samozřejmě poměrně výrazně zdevastoval také naši voličskou zodpovědnost, tím, jak přistupovat k těm volbám či nikoliv. Chcete reagovat, pane Bureši?

Host (Jan Bureš): No já jsem velmi rád, že tady pan kolega Hartl řekl to, co řekl, protože ono skutečně se ukazuje, myslím i dlouhodobě z toho vývoje po roce 89 v české společnosti, že lidé nejenom že tedy jaksi nevnímají ty korupční skandály apod. jako věc, která by byla nějakým způsobem naprosto klíčová a významná, ale že dokonce i při tom volebním hlasování nebo volebním aktu to skutečně nehraje příliš velkou roli. Já bych tady jenom připomněl události z roku 97 a 98, kdy prostě ve chvíli, kdy se objevila tedy podezření a nařčení z korupce v neprospěch ODS na konci roku 97, kdy se rozpadla vláda Václava Klause, tak preference ODS klesly až někam na 9 nebo 8% podpory a za půl roku vlastně ve volbách v červnu ta strana dostala znovu 27%. Čili se de facto ukázalo, že voličům to v podstatě nevadí nebo že to je věc, kterou neberou zas tak vážně na rozdíl od jiných témat. Víte v politologii a v sociologii se používá pro určité vyjádření jakýchsi rozložení voličských zájmů pojem, kterému se říká štěpení, anglicky cleavages a tam se například sleduje, sledují některá základní taková štěpení jako.to jsou prostě základní taková témata, která jsou rozporná ve společnosti nebo která činí, která způsobují rozpory ve společnosti, jako je třeba vztah mezi centrem a venkovem. Městem a venkovem nebo státem a církví apod. jedno z těch štěpení je také otázka socioekonomická a myslím, že pro českou společnost se ukazuje v podstatě po roce 89 trvale a já se domnívám, že to je i také jedno z dědictví toho nedemokratického režimu, který akcentoval v podstatě pouze ta materiální témata, že vlastně pro voliče stále zůstávají ta socioekonomická témata naprosto klíčovými. Čili oni posuzují ty politické strany zejména z tohoto hlediska.

Moderátor (Jarmila Balážová): Dnes do 16 hodiny to byl poslední termín, poslední hodina, kdy si mohli lidé kromě jiného vyzvednout své voličské průkazy. Já vám nyní nabízím první příspěvek a to s tiskovým mluvčím Ministerstva zahraničních věcí Vítem Kolářem. Kolik Čechů v průměru využívá během voleb možnosti volit v zahraničí?

Host (Vít Kolář): Tak ve volbách, které se uskuteční v tomto roce, je to 5 tisíc voličů.

Moderátor (Jarmila Balážová): Můžete být konkrétnější a zmínit, v jakých zemích především mají zájem Češi rozhodovat o své vlasti?

Host (Vít Kolář): Tak mají zájem a mají možnost prakticky ve všech státech, kde má Česká republika své zastoupení. Ať už je to zastupitelský úřad velvyslanectví, či generální konzulát a největší zájem je pochopitelně v těch místech, kde jsou největší české komunity a to buď v Evropě tedy v sousedním Slovensku, Německu, v Bruselu nebo v tom vzdálenějším světě je to pochopitelně teritorium severní Ameriky Spojených států amerických a Kanady. Nebo v Austrálii.

Moderátor (Jarmila Balážová): Zmínil jste počet voličů, kteří nudou mít zájem právě v pátek a v sobotu rozhodovat o tom, kdo v České republice se ujme na příští čtyři léty vlády. Je to tradičně skupina lidí, která projevuje spíše větší zájem o volby, když to srovnáte třeba s léty.s volbami v roce 2002?

Host (Vít Kolář): ano, ten počet voličů, kteří chtějí volit v zahraničí a využijí této možnosti je mnohem větší než v roce 2002, ale je pořád nízký vzhledem k tomu kolik českých občanů v tuto chvíli pobývá v zahraničí. A ten poměr je pořád velice nepříznivý.

Moderátor (Jarmila Balážová): Jak konkrétně?

Host (Vít Kolář): Samozřejmě nemáme přesná čísla o tom, kolik Čechů momentálně pobývá v zahraničí, ale odhaduje se to v jednotlivých zemích a ten poměr je samozřejmě velice nešťastný. V regionech jako jsou třeba Spojené státy americké tak to jistě nebude dosahovat to číslo ani desetiny.

Moderátor (Jarmila Balážová): Říká Vít Kolář. Čeští voliči zahraničí to je skutečně zajímavé téma. Čím myslíte, pánové, že je způsobeno, že pouze 5000 Čechů má zájem, a to jsou především ti, kteří jsou samozřejmě na dovolené, má zájem zúčastnit se voleb? Proč ne ti, kteří žijí v emigraci. Čím to bylo způsobeno od těch 90. let? Pane Hartle.

Host (Jan Hartl): Já si myslím, že tady na vině jsme my a byla to naše chyba. Velmi nešikovně a neprozřetelně jsme se chovali na počátku 90. let ke svým krajanům. V situaci, kdy byl o proměnu v naší zemi zájem, kdy bylo možno využít i aktivního politického zájmu krajanů, tak jsme neuměli tuto záležitost dobře zvládnout, komunikovat, mnoho těch lidí se cítilo rozčarováno a když si nebudujete vztah ke své někdejší vlasti systematicky, dlouhodobě, nevyužijete toho historického zlomu, tak jaksi najděte v sobě tu emoci po deseti, patnácti letech rozčarování. To prostě nejde. My jsme propásli tu příležitost.

Moderátor (Jarmila Balážová): Jak myslíte, že může moderní technologie, její využití ovlivnit volby? To bude dotaz, ke kterému se vrátíme po následujícím příspěvku. Zmiňuji ho samozřejmě záměrně v souvislosti s jedním nedávným výzkumem, za nímž stojí jeden z našich mobilních operátorů. Ten se zabýval, samozřejmě ten výzkum, vlivem mobilních technologií na volby. Hovořila jsem s Filipem Hrubým z této společnosti.

Host (Filip Hrubý): Výzkum napadl nás ve Vodafone, spolupracovali jsem na něm s agenturou United Interactive, což je v současné chvíli asi nejerudovanější agentura sociologická zabývající se výzkumem volebních preferencí, ale i výzkumem trhu a specializující se na výzkumy, které probíhají na internetu na online panelech. Výzkum probíhal na přelomu dubna a května a trval čtyři dny. My jsem rozhodně tímto výzkumem, který jsme nazvali Volby z pohledu mobilních technologií, nechtěli konkurovat těm klasickým předvolebním výzkumům, ale chtěli jsme se na ty volby podívat z trošku jiného úhlu. Z toho důvodu jsem se také nezaměřili na tu úplně klasickou předvolební populaci, ale zaměřili jsme se na populaci uživatelů mobilních technologií a sice těch uživatelů, které považujeme za trošku dejme tomu komunikačně vyspělejší. Protože u nich jsme předpokládali, že ty názory budou relevantní.

Moderátor (Jarmila Balážová): Čili podle typu mobilů, který mají, ano?

Host (Filip Hrubý): Ani ne tak podle typu mobilů, ale spíš chtěli jsme lidi, kteří ten mobil využívají aktivně, proto jsme také vyrobili online panel, proto jsme se vlastně neptali lidí na ulici, ale ptali jsme se lidí, kteří sedí u internetu a ten výzkum vlastně probíhal online po internetu. Z toho důvodu, že jsme právě chtěli vyselektovat tu skupinu aktivních uživatelů mobilních telefonů, jejichž odpovědi na otázky typu "Chtěli byste volit přes sms?" budou jistě relevantnější, než kdybychom se ptali babičky, která sotva napíše smsku. Takže to byl ten důvod.

Moderátor (Jarmila Balážová): A ten výzkum byl proveden na vzorku 400 respondentů, byl podle vašich informací reprezentativní dle věku, pohlaví a mobilního operátora. V každém případě vy zmiňujete, že třeba ta babička, která běžně neužívá služeb mobilních operátorů, tak zřejmě asi do něj nebyla zařazena nebo ano?

Host (Filip Hrubý): Ten výzkum byl reprezentativní z hlediska věku uživatelů internetu. Samozřejmě jsme tam měli i lidi, kterým je třeba přes 60 let, ale nebyli tam příliš zastoupeni lidi, kterým je třeba 80, protože u nich zkrátka nepředpokládáme takovou komunikační vyspělost či zacházení s mobilem a potvrzují nám to i jiné výzkumy a tam jsme se báli, že kdyby tam bylo příliš těchto lidí, že by to vlastně spíš ty výsledky toho výzkumu zkreslilo.

Moderátor (Jarmila Balážová): Proběhl někde už podobný výzkum?

Host (Filip Hrubý): Já o podobném výzkumu v českých podmínkách nevím, který by se zaměřil na to, zdali by lidi chtěli hlasovat pomocí sms zpráv. Nicméně to téma samozřejmě není nové a v médiích se čas od času jaksi vyplave zvlášť v čase předvolebním a novináře i veřejnost diskutují o tom, zdali by to bylo správná cesta k volbám, ale o podobném výzkumu nevím.

Moderátor (Jarmila Balážová): V Čechách en a v zahraničí?

Host (Filip Hrubý): V zahraničí také ne, nicméně zahraničí už třeba právě s využitím mobilních technologií ve volbách zkušenosti mají. Například v Británii proběhlo už jedno hlasování na obecní úrovni pomocí sms a vím, že ho i testují například v Liverpoolu, v Midlandu.

Moderátor (Jarmila Balážová): Česká republika je proslulá a její obyvatelé tím, že třeba na charitu přispívají velmi rádi pomocí mobilních telefonů a využití dárcovských sms. Není tedy asi novinkou, že z toho vašeho výzkumu vyplynulo, že 81% z těch , kteří by jinak volit nešli, by se v případě právě využití těchto služeb mobilních operátorů a možnosti volit skrze své mobilní přístroje voleb z účastnili. Na jaké ty tři okruhy jste se zaměřili?

Host (Filip Hrubý): Zaměřili jsme se na tři okruhy, jak už jste říkala. Především - jaké jsou možnosti využití mobilních telefonů v politickém rozhodování, jak je vnímána telekomunikační vyspělost u jednotlivých politických subjektů a zdali existují rozdíly v politických preferencích zákazníků jednotlivých mobilních operátorů.

Moderátor (Jarmila Balážová): Ta nejzásadnější informace, tu jsme prozradili, 81 % z těch, kteří se k volbám nechystají, by v případě možnosti hlasování skrze mobilní telefon se voleb pravděpodobně zúčastnili. Dá se určit, jestli mezi těmto 81% byli spíše lidé mladší nebo to skutečně šlo napříč tím věkovým spektrem?

Host (Filip Hrubý): Mírně nám z toho vycházelo, že větší zájem by byl mezi muži a lidmi s vyšším vzděláním, ale to zase musím říct, že je skupina, která deklaruje větší zájem jít i v těch klasických předvolebních výzkumech, takže nedošli jsme k žádným podstatným rozdílům ve srovnání s klasickými předvolebními výzkumy, i u nás se potvrdilo, že muži a lidé s vyšším vzděláním mají větší zájem jít k volbám a mají větší zájem i volit přes sms.

Moderátor (Jarmila Balážová): Kolik lidí by rádo přivítalo mobilních technologií k využití v politickém rozhodování?

Host (Filip Hrubý): Ta naše otázka směřovala k tomu, zdali by lidé rádi využívali mobilní technologie především při politickém rozhodování na místní úrovni. Ptali jsme se například na místní referenda a tam jsme byli také docela překvapeni, protože více než 80 respondentů by uvítalo možnost rozhodovat o děno ve své obci prostřednictvím sms hlasování například 40% obyvatel by uvítalo informace o politických stranách na wapu například jako na aplikacích typu live, případně formou sms.

Moderátor (Jarmila Balážová): Vím, že jste se ptali také na to, zda by měli vaši respondenti zájem zeptat se politiků prostřednictvím speciálních telefonních linek na věci, o které se zajímají. Jak dopadlo z hlediska procent právě toto?

Host (Filip Hrubý): Celých 48% respondentů řeklo, že měli by rádi možnost politikům zavolat na speciální telefonní linky nejen v době předvolební, ale obecně po celý rok. Tím že by se jich rádi zeptali na věci, které se jich týkají.

Moderátor (Jarmila Balážová): Liší se tady ten zájem zajímat se o politické dění v průběhu celého roku nejenom před volbami mezi na základě věku a vzdělání například?

Host (Filip Hrubý): Projevil se rozdíl mezi věkem, který nás také poměrně překvapil. Zjistili jsme, že především mladí a starší lidé deklarovali daleko vyšší zájem těm politikům volat. Naopak ve věkové skupině 30-40 let byl ten zájem nejnižší. My když jsme se ptali kolegů z United Interactive, kteří s podobnými výzkumy mají zkušenosti, tak nám říkali, že je to možná proto, že ti lidé ve věku 30-40 jsou v poměrně takové nejaktivnější svého života a jsou hodně jako by soustředění na sebe a mají pocit, že svůj život maximálně řídí. Zatímco ti starší lidé nebo mladší ten pocit u nich není tak silný a proto je možná u nich - je to opakuji jenom hypotéza - možná je proto u nich větší potřeba vlastně těm politikům zavolat a konzultovat s nimi jaksi ten svůj život nebo obecně politiku.

Moderátor (Jarmila Balážová): Kolik lidí má zájem o to, aby jim politici samotní volali, či je jinak kontaktovali?

Host (Filip Hrubý): Tady to číslo možná nepříliš překvapivě není moc vysoké. Pouze 11% respondentů projevilo zájem o to, aby jim politici volali. Zajímavé je na to se podívat třeba z hlediska toho, že v minulých parlamentních volbách některé politické strany tuto možnost využily a už tehdy se nesetkala s příliš pozitivní reakcí. Naopak je zase třeba zajímavé, že ve Spojených státech amerických už několik desetiletí je tato forma komunikace mezi politiky a občany zcela běžná.

Moderátor (Jarmila Balážová): Ještě mě zajímá, jak dopadly politické strany, to bylo vaše další hledisko, kdy jste zjišťovali telekomunikační vyspělost politických subjektů. Tak jak si vedou politické strany a třeba jednotliví politici v tom, jak dokáží či nedokáží využívat moderních technologií?

Host (Filip Hrubý): Za nejvyspělejšího politika v oblasti telekomunikací většina respondentů asi jaksi překvapivě označila oba dosavadní ministry informatiky Danu Bérovou a jejího předchůdce Vladimíra Mlynáře. Za stranu, která podle názoru respondentů nejvíce bude příznivě nakloněna rozvoji telekomunikací, označuje ODS. Naopak za stranu, která bude nejvíce brzdit rozvoj telekomunikací nadpoloviční většina respondentů označila Komunistickou stranu.

Moderátor (Jarmila Balážová): Jak dopadly preference jednotlivých stran a teď bude velmi těžká ta odpověď, protože vás prosím, aby to bylo bez procent, abyste pouze řekl, jestli respondenti uživatelů mobilních operátorů odpovídají tomu běžnému spektru voličskému v České republice?

Host (Filip Hrubý): Určitě. Jak už jsem říkal na začátku, my jsme nechtěli konkurovat klasickým předvolebním výzkumům a proto nás tolik nezajímaly ty preference v absolutních číslech. Zaměřili jsme se spíše na rozdíly mezi zákazníky jednotlivých volebních operátorů a k nějakým rozdílům jsme skutečně došli. Například mezi zákazníky Vodafone převažují voliči zelených, T-Mobile častěji sdružuje voliče ODS a zákazníci Eurotel ve srovnání s ostatními operátory více volí ČSSD.

Moderátor (Jarmila Balážová): Tvrdí Filip Hrubý. Vystále posloucháte Studio STOP Českého rozhlasu 6, ve studiu se mnou jsou ředitel agentury STEM sociolog Jan Hartl a také politolog Jan Bureš. Pánové vy jste měli možnost poslouchat tento vstup, takže mě zajímá, zda je pro vás překvapivé, že v případě, že by bylo možné hlasovat prostřednictvím sms skrze mobilní telefony, tak že z voličů, kteří se v tuto chvíli nechystají jít za dva dny volit, by své rozhodnutí změnilo 81% z nich?

Host (Jan Hartl): To je samozřejmě velmi výrazný dramatický výsledek, ale já bych ho nepřeceňoval. Pokud naznačíme lidem, že mají určitou možnost řešit situaci, kterou dosud neřeší a zeptáme se jich obecně, tak oni uvítají tu možnost. Oni uvítají, bylo by dobře asi aby byla zavedena, ale já bych její reálný dopad tak nepřeceňoval. A sám osobně já jsem i dost skeptický k možnostem řešit otázky volebního chování a volební motivace těmi technickými instrumenty.

Moderátor (Jarmila Balážová): Proč?

Host (Jan Hartl): Protože si myslím, že je cesta daleko poctivější a schůdnější pracovat na tom, aby si lidi uvědomili, že volby jsou důležité a třeba i sáhnout k povinné volební účasti, než to převádět na různá technická řešení. Ona ta řešení technická z jedné strany tu věc usnadňují, ale z druhé strany ji komplikují. Všimněme si třeba problémy, které měly Spojené státy, které v tom mají praxi s hlasovacími elektronickými lístky atd., to pak vznikne tak zmateční situace, že se v tom nemusí nikdo vyznat.

Moderátor (Jarmila Balážová): Určitě se k té povinné voličské účasti ještě dostaneme, nicméně ta moderní technologie, pane Bureši, je minimálně v některých případech by možná byla na místě, protože třeba elektronická možnost vyzvednutí si zajištění voličských průkazů by mohla způsobit, že to.že v případě toho, kdo se momentálně nachází někde jinde, tak že by prostě tam šel volit.

Host (Jan Bureš): Určitě. Myslím, že ta..ty předpisy, které dneska jsou dány pro situaci, kdy volič nemůže volit ve svém obvodu, ale chce volit někde na druhém konci republiky jsou zbytečně příliš komplikované a že samozřejmě v tomto smyslu by třeba ta technika mohla pomoci, jinak ale souhlasil bych asi s tím, že do jisté míry ty návrhy na elektronizaci voleb jsou trošku rezignací na vlastně na tu situaci, kdy si nevíme rady s tím, jak zajistit vyšší volební účast a pokud..

Moderátor (Jarmila Balážová): Je to určitě voličská nezodpovědnost a nahrávání jí.

Host (Jan Bureš): To..to..to nepochybně ano, já se ale domnívám, že ten výzkum jako každopádně je překvapivý do jisté míry, myslím ale, že to může být částečně snad vysvětlitelné tím, že mezi těmi voliči, kteří zatím tedy uvádějí v průzkumech, že nepůjdou volit, je poměrně hodně mladých voličů a i těch prvovoličů, kteří buď jsou nějak nerozhodnutí nebo volit nechtějí a samozřejmě tyto mladé voliče tyto technologie, které jsou nové, moderní zaujmou daleko víc ještě než voliče středních a starších generací. Takže možná, že i ten průzkum proto lišil takto překvapivě vysoko jaksi s podporou pro to elektronické hlasování.

Moderátor (Jarmila Balážová): Mimochodem pánové 534 tisíc prvovoličů by letos teoreticky mohlo využít toho práva jít poprvé vložit svůj názor a svůj výběr do té voličské urny. To je velmi značné číslo, proč si myslíte, že žádná z politických stran se výrazným způsobem neorientuje právě na ty voliče?

Host (Jan Hartl): Já si myslím, že to je celkem prosté, protože máme zkušenosti, všechny výzkumy a nejenom u nás, ale v celém západním demokratickém světě ukazují, že mladí voliči plédují pro společenskou změnu, jsou i politicky motivovaní, věnují se politickým debatám v okruhu svých vrstevníků, ale nakonec nechodí k volbám. A pokud by strana dávala ve své předvolební kampani příliš velký důraz na tuto skupinu, tu volební kampaň by jim jaksi přizpůsobila, tak odhlédne od těch disciplinovaných voličů a to jsou ti voliči starší, zvláště disciplinovaní voliči jsou důchodového věku. Takže oni by sice možná zvedli trošku tu účast u těch mladých lidí, ale možná by daleko více ztratili, protože by nedostatečně opečovávali ty starší a tak z praktických, pragmatických a možná i cynických důvodů, i když by třeba chtěli a něco zkusí, tak na to žádná z těch stran nevrhne hlavní směr své volební kampaně.

Moderátor (Jarmila Balážová): Pane Bureši 534 tisíc, to je značná podpora některé politické straně a především jde o prvovoliče, u nichž záleží na tom,jaký bude v průběhu jejich dospívání potom ten jejich přístup k těm volbám. Jaká bude jejich zodpovědnost.

Host (Jan Bureš): Jistě, ale jestliže je vám 18, 19 let, tak většinou se příliš nezamýšlíte nad tím, co bude za 30, 40 let, jak bude vypadat váš důchodový systém apod., prostě ta obecná zkušenost je, že samozřejmě takto mladí lidé tolik ještě necítí tu tíhu zodpovědnosti skutečného reálného života a ještě většinou třeba ani nepracují. Hodně lidí studuje, jsou.. buď je živí rodiče, neno nějakým způsobem si třeba přivydělávají, ale necítí ten tlak té společnosti ještě v takové míře jako dospělý člověk, který prostě platí daně a komunikuje s úřady třeba atd. a zná ty konkrétní problémy daleko detailněji, takže já si myslím, že i toto hraje roli, že ten mladý volič je do jisté míry ještě nezatížen tolik těmi skutečnými problémy, takže on v podstatě..samozřejmě že se nějak rozhoduje, ale myslím, že tam to rozhodování může být často více emocionální.

Moderátor (Jarmila Balážová): Pan Hartl, poprosím velmi stručně.

Host (Jan Hartl): Víme, že mladá generace mnohdy žije revoltou proti světu starších zejména svým rodičům a oni mají své politické přesvědčení, ale tak, jako žijí v revoltě proti rodičům, tak žijí i proti jejich stranám, oni mají pocit, že to nejsou, že to jsou spíš strany jejich rodičů, že oni by chtěli něco nového a v podstatě než přijdou na to, že se musí včlenit do té společnosti jaká je, uplyne nějaký čas.

Moderátor (Jarmila Balážová): Rozumím tomu, pustím vám poslední příspěvek. Ten je s tiskovou mluvčí Ministerstva vnitra, Radkou Kovářovou, které jsem se ptala kromě jiného na počet občanů, kteří teoreticky v tuto chvíli mají šanci volit.

Host (Radka Kovářová): Ministerstvo vnitra nemá přesná čísla, ta mají pracovníci Českého statistického úřadu, nicméně počítáme s tím, že jde zhruba o 8 a půl milionu lidí.

Moderátor (Jarmila Balážová): Dnes přesně v 16 hodin byly uzavřeny seznamy voličů, voličské seznamy. Co konkrétně to v praxi znamená?

Host (Radka Kovářová): Znamená to, že lidé již nemají možnost vyzvednout si tzv. voličské průkazy, dále to znamená, že lidé, kteří budou například hospitalizování po tomto čase, již nebudou mít možnost volit. Pokud budou ležet v zařízení, které je mimo místa jeho trvalého bydliště apod.

Moderátor (Jarmila Balážová): V případě, že člověk využil možnosti vyřídit si voličský průkaz, opravňuje jej to volit pouze na území České republiky nebo i v zahraničí na příslušných zastupitelských úřadech?

Host (Radka Kovářová): Voličské průkazy je možné využít nejenom v rámci České republiky ale i v zahraničí. To je například pro občany, kteří budou v této době na dovolené, nicméně možnost volit mají pouze na našich zastupitelských úřadech, tzn. na velvyslanectvích nebo na generálních konzulátech, nikoliv na honorárních.

Moderátor (Jarmila Balážová): Jaké další průkazy totožnosti s sebou musí mít v případě využití voličského průkazu v zahraničí?

Host (Radka Kovářová): Tak samozřejmě minimálně občanský průkaz a nebo cestovní doklad, pokud nemají občanský průkaz, ale u cestovního dokladu je riziko, že tam není uvedeno trvalé bydliště tohoto člověka, takže by si měli předem ověřit, že jsou zapsáni na tzv. zvláštním seznamu voličů. Aby nedošlo právě v době, kdy chtějí volit, k nějakým komplikacím.

Moderátor (Jarmila Balážová): Samozřejmě Ministerstvo vnitra nemá přesný počet lidí, kteří například letos využijí možnosti voličských průkazů, nicméně počítáte s touto eventualitou i do věch dalších voleb a také v té souvislosti mě napadá další dotaz, zda se neuvažuje v době, kdy skutečně moderní technologie běží kupředu mílovými kroky, o využití například elektronického vystavení voličského průkazu atd.?

Host (Radka Kovářová): Samozřejmě, že do budoucna i toto budeme muset zohlednit, nicméně ty kroky budou muset přicházet postupně. My jsme v současné době zpracovali věcný záměr zákona, který by umožňoval tzv. korespondenční hlasování, tzn. že by byl takovým předstupněm před přistoupením k elektronickému hlasování, ale toto je záležitost, kdy je nutné, aby se domluvila především politická veřejnost.

Moderátor (Jarmila Balážová): Co by to konkrétně znamenalo? Možnost využití mobilních telefonů, internetu?

Host (Radka Kovářová): Tak skutečně toto je ještě příliš daleká budoucnost, ale to korespondenční hlasování by spíše umožňovalo, aby lidé posílali hlasovací lístky poštou a to by byl takový první krok, protože samozřejmě by se znovu musel vystavět celá systém. Takž využití například elektronického podpisu nebo využití toho, že by lidé mohli volit prostřednictvím mobilních telefonů, to je skutečně ještě na dlouhá léta nebo ještě na dlouhé přípravy.

Moderátor (Jarmila Balážová): To byla tisková mluvčí Ministerstva vnitra Radka Kovářová. My máme poslední část naší debaty před sebou. Zmínili jsme povinnou voličskou účast. Ve kterých zemích je platná stále. My jsme měli jistý úsek v našich dějinách, kdy byla využita, takže zmiňme to z historického hlediska a potom také argumenty pro její znovuzavedení nebo naopak protiargumenty. Kdo začne? Tak pánové.pan Hartl.

Host (Jan Hartl): Já už jsem tady zmínil, že pokládám povinnou voličskou účast za věc, o níž by se měl zavést diskuse. Myslím, že neobstojí argument, že povinná voličská účast u nás nemá svoji tradici. Ono to má logiku, má to logiku zejména v malých zemích a i v situacích, kdy je v tom politickém procesu třeba řešit některé zásadní zlomové věci. Pokud by politika u nás fungovala jenom jako údržba fungujícího soukolí, které běží více méně automaticky samo, tak si myslím, že takový institut je zbytečný, pokud před námi stojí ale řada nepopulárních opatření jako třeba penzijní reforem, reforem veřejných financí, otázka, dejme tomu, restrikcí, které by mohly vzniknout z ekologických daní a potom, tak tam si myslím, že je to věc, která se dotkne každého člověka a pokud ne přímo těch voličů, tak určitě jejich dětí a tam by bylo potřeba, aby ten mandát k těm opatřením byl silný, protože ten dopad není mnohdy u těchto věcí jenom dopad na příští volební období, ale on může se dotknout celých generací.

Moderátor (Jarmila Balážová): Politolog Jan Bureš.

Host (Jan Bureš): Nepochybně ta povinná volba existuje v některých zemích jako je Řecko, Itálie nebo Rakousko třeba, kde prostě je to sankcionováno pokutou, pokud nepřijdete k volbám. Problém trošku v české společnosti je prostě to, že tady vlastně ten komunistický režim vlastně měl povinnou volbu. De facto byla to volba, kdy pokud jste nepřišli, tak jste měli velké problémy a museli jste to vysvětlovat a podobně, takže samozřejmě, že po revoluci spíš byla nálada tuto restrikci tedy zrušit a jaksi nechat občanovi tu svobodu rozhodnutí, jestli volit půjde s tím, že i rozhodnutí, že nepůjdu volit, je mé svobodné a jaksi zodpovědné rozhodnutí, no. Nicméně určitě platí, že ta povinná volba by přece jen dlouhodobě mohla voliče vychovávat více nebo přispět k té výchově směrem k tomu, že by si lidé prostě uvědomili a zažili si jaksi více a hlouběji pod kůži to, že ty volby jsou skutečně důležitým momentem a že to je zodpovědnost, kterou by volič jednou za čtyři roky měl absolvovat. Bylo tady zmíněno, že i v naší historii je to praxe v Československu v roce 1935 byly povinné volby, čili tady se to uplatnilo.

Moderátor (Jarmila Balážová): Neobávají se současní politici toho, že kdyby k volbám přišlo 89% voličů. Z nich podstatnější část by potom skutečně byla vychována tak, aby dohlížela na jejich práci. Tak že by to byla větší kontrola pro ně?

Host (Jan Hartl): Tak to jste vyjmenovala tu pozitivnější možnost. Druhá je, že by se k volbám dostavovali k volbám lidé, kteří nemají sebemenší potuchy o tom politickém procesu a volili by náhodně. Takovíto lidé by snáze podléhali různým demagogům, ta volba by byla nejenom laická ale diletantská.

Moderátor (Jarmila Balážová): A to vy považujete za horší variantu než těch třeba 50 - 54%, které se nyní odhadují, že přijdou k volbám?

Host (Jan Hartl): Ne, vy jste říkala, že na jednu stranu by politikové mohli být pod větší veřejnou kontrolou, což je dobře. Na druhou stranu taková ta diletantská volba, to je špatně. Ale já si přesto myslím, že ta povinná volba by byla celkově pozitivní, protože by nutila politiky účinněji komunikovat. Oni by nemohli se věnovat komunikaci o těch klíčových politických otázkách jenom kampaňovitě před volbami, ale oni by na tom museli pracovat soustavně a já si myslím, že ve společnosti má být jasno, otevřeno, má se vést společenská diskuse o všem možném a právě ze strachu, aby nepřevážily ty neinformované složky by to vedlo nebo mohlo vést, já jsem tady velmi opatrný, ke zkvalitnění toho politického procesu.

Moderátor (Jarmila Balážová): Poslední minuta pro vás, pane Bureši.

Host (Jan Bureš): Určitě tady platí i to, že vlastně ta česká demokracie dneska je do jisté míry taková polodemokratická, protože ona vlastně je založena do jisté míry na tom, že politické strany příliš nekomunikují s voliči a s občany, že ta kampaň je vedena skutečně jednosměrně od politických stran k voličům jenom v době těsně před volbami, ale nějaká hlubší komunikace tady vlastně nefunguje, nefungují žádné hlubší kontakty. Politické strany se do jisté míry vlastně nezabývají tím, co skutečně volič chce. Tady když si vezmete, že základní funkcí politické strany by mělo být to, aby ona sbírala a shromažďovala zájmy od voličů, tak je to úplně obráceně. Politické strany v podstatě ve svých centrálách napíší nějaké programy a pak přesvědčují voliče o tom, že právě toto je jejich zájem.

Moderátor (Jarmila Balážová): Tak to byla poslední slova mých hostů, pánů Jana Hartla a také Jana Bureše, mockrát vám děkuji. Ze studia se loučí za všechny Jarmila Balážová. A my tři asi volit půjdeme, tak uvidíme, jak to dopadne, mějte se hezky.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.