Volba mezi čertem a belzebubem

Pak ty latifundie kolem Prahy, které získali jiní výtečníci. Předtím domek p. Grosse. Atd. do minulosti. Pořád něco. Nabízí se představa o reálné povaze toho, čemu říkáme současná česká politika. Vypadá to tak, že mnozí političtí profesionálové berou svou profesi jako "vedlejšák", zatímco jejich hlavním zaměstnáním je právě to, co naši veřejnost možná vzrušuje, ale hlavně znechucuje a od politiky odvrací.

Před našima očima se totiž občas projeví to, co se jinak děje vskrytu a naplno, totiž srůstání politiky a ekonomiky. Řečeno jadrněji: v prostoru, který se uvolnil zhroucením bývalého režimu, probíhá rvačka o moc a o majetek. Lačnost, která je její pohnutkou, se stala motorem polistopadového společenského pohybu. Nikoli studenti, kteří ho rozhýbali, nikoli disidenti, kteří od nich převzali štafetu, ale konjunkturalisté stanuli u kormidla toho, čemu se říká vzletně "státní lodice". - Politické strany, pro provoz fungující demokracie nezbytné, se u nás sice vytvořily, ale jako federace zájmových skupin, usilujících osvojit si v uvolněném prostoru co nejvíc. Ne všechny stejnou měrou.

KSČM, dědička hříchů své zločinné předchůdkyně, je zatím v karanténě. Nedostala příležitost, ale snaží se. - Ani tzv. malé strany nejsou z obliga. I ODA se snažila, ale neuměla to, dokonce na to "dojela" (udusily ji dluhy). US už tu příležitost neměla. A co lidovci? Jejich pověst i povaha členské základny je v této soutěži handicapem, ale i oni se snaží, nejen na komunální úrovni. Jako malá středová strana jsou rozpolceni, neboť musí vyvažovat svou slučitelnost s postupem dvou velkých stran.

Jsou to právě ODS a ČSSD, typické polistopadové výtvory, které tvrdě soupeří o zbylé možnosti vlastnit a ovládat. ODS měla náskok. Konsolidovala se jako první a určila pravidla hry. Např. zásadu "nekriminalizovat podnikání". Vzpomeňme na Třinecké železárny a Pepu z Honkongu. ČSSD se dostala ke kormidlu až po ní, je méně konsolidovaná (nějaký politolog by řekl "méně orchestrovaná"). Rozdíl mezi oběma je jako mezi konjunkturalisty prvního a druhého sledu. ČSSD však vládne dostatečně dlouho a náskok ODS vyrovnala. V tom podstatném, ve snaze mít a ovládat, se rozdíl mezi nimi setřel. Velké skandály posledních let jdou častěji na konto ČSSD. - Netvrdím, že v obou stranách nejsou lidé, jímž jde - řečeno postaru - o obecné blaho. Ale nejsou vidět ani slyšet. Mimochodem: je zajímavé, že typ politika-poctivce se ze scény vytratil. Není použitelný pro žádnou stranu. Neumí totiž tzv. "dělat politiku" stylem, který se prosadil.

Blíží se sněmovní volby. Stalo se zvykem ptát se, "o čem budou". Odpověď je tentokrát těžší. Asi to bude volba mezi ODS a ČSSD. Jak kvalifikované bude rozhodování voličů? Jako mezi Spartou a Slávií? - Ve 30. letech minulého století se i slušní lidé v Evropě rozhodovali mezi fašismem a komunismem. Nesrovnávám ODS a ČSSD s touto alternativou, bože chraň! Mám na mysli obtíže rozhodování prostého voliče, který nevidí jinou možnost. Škoda, že tolik našich potenciálních voličů je "prostých", čili dezorientovaných. Je to i vina médií, neboť většina z nich se nechala po svém vtáhnout do boje o získání či uchování místa na výsluní. Jsem zvědav, kolik lidí dá svůj protestní hlas KSČM, kolik jich najde zoufalou odvahu dát hlas mimoparlamentní straně a kolik jich k volbám nepřijde.

Popsaný stav věcí působí zhoubně na mladou generaci. Na rozdíl od politiků to jako kantor vidím zblízka. Naše polistopadová epocha se pravděpodobně stane další kapitolou té minulosti, s níž bude obtížné se vyrovnávat. To znamená, že budoucnost naší společnosti - měřeno desetiletími - lze těžko předvídat.