Vlákno temné hmoty
Skupina kosmologů odhalila na základě gravitačních účinků vlákno temné hmoty, které leží na spojnici dvou shluků vzdálených galaxií.
Podle astrofyzikálních měření tvoří asi 23 % hmotnosti našeho vesmíru temná nesvítící hmota. Vědci donedávna neuměli mapovat přesné geometrické rozložení této skryté hmoty. Skupině kosmologů se ale konečně podařilo zjistit polohu jednoho vlákna temné hmoty v systému dvou shluků galaxií. Ty jsou od nás dost daleko, ale vzájemně jsou si blízko.
Temnou hmotu nemůžeme přímo pozorovat. Ale můžeme nepřímo vysledovat její gravitační účinky na okolní hmotné objekty nebo procházející světlo. Jedná se o účinky, které v konkrétních případech nemůžeme vysvětlit jiným, běžnějším způsobem. Častým jevem tohoto typu je např. efekt gravitační čočky.
Vědci pozorovali deformaci obrazu vzdálenějších objektů v nadkupě galaxií, známé jako spojený systém Abell 222 a Abell 223. Tuto nadkupu ze Země vidíme v souhvězdí Velryby. Oba shluky galaxií jsou spojeny oblakem galaktického plynu a pak ještě něčím, co není vidět. Mezinárodní tým vedený astrofyzikem Jörgem Dietrichem zjistil, že světlo přicházející k nám zpoza tohoto plynného oblaku je ohýbáno zejména gravitačním polem neznámého původu, takže je celá tato vizuální oblast jakoby deformována čočkou.
Vědci dokonce poměrně přesně spočítali tvar tohoto neviditelného útvaru a zjistili, že jde o vlákno. To nakonec není příliš překvapivé, protože struktura hmoty ve vesmíru se v makroměřítku často skládá z vláknitých útvarů. Předpokládá se, že právě v průsečících vláken neviditelné hmoty se utvářejí shluky galaxií.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
