Vlakem z Prahy do Liberce to trvá stejně jako před sto lety. Dopravní strategie je jen seznam přání, kritizuje novinář Sůra
V roce 2024 má být podle ministerstva dopravy v Česku zprovozněn rekordní počet kilometrů nových dálnic. Velké dopravní stavby ale stále provázejí podobné problémy, kvůli odvolání neúspěšného uchazeče se zdrží dostavba dálnice D11 k polským hranicím. „Budimex je polskou jedničkou a je několikanásobně větší než české firmy, které v jeho vstupu na český trh cítí nebezpečí a snaží se mu zabránit,“ uvádí Jan Sůra, novinář ze serveru Zdopravy.cz.
Hosté: Apolena Rychlíková, David Klimeš a Jan Sůra
Editorka: Karolína Kašparová
Zvukový obal: Jaroslav Pokorný
Grafika: František Novotný
Kreativní producent: Lukáš Sapík
Polsko v posledních letech výrazně pokročilo v budování dopravní infrastruktury, ovšem i za cenu omezování vlastnických práv a vyvlastňování pozemků. Touto cestou ale Česko podle slov ministra dopravy Martina Kupky (ODS) jít nechce.
„Někdy to na mě působí tak, že se jen čeká, jestli se ozvou Děti Země nebo nějaký jiný stěžovatel. V podstatě všechny stavby, které se dlouho táhnou, jsou zablokovány, často z bizarních důvodů,“ poznamenává k tomu Sůra s tím, že třeba v případě Pražského okruhu musejí úřady vypořádávat námitky i relativně vzdálených obcí.
Čtěte také
V roce 2033 má být hotová páteřní síť dálnic, komentátor David Klimeš k tomu ale postrádá analýzu, jak to pomůže jednotlivým regionům z hlediska zaměstnanosti, turismu nebo ekologie. „U dopravních staveb, ve kterých protékají stovky miliard korun, potřebuji vědět, jak to zkvalitní můj život,“ zdůrazňuje.
Právě dobudování páteřní sítě – silniční i železniční – spojující velká města by podle Sůry mělo být pro stát největší prioritou. Například jízda vlakem z Liberce do Prahy stále trvá stejně dlouho jako v roce 1910.
„Všechny ty strategie jsou jen takový seznam přání, co by se mohlo postavit, když budou dotace. Takže máme zvedací mosty na Vltavě, přístaviště v Čelákovicích nebo opravenou lokálku do Mšena za půl miliardy. Ale do Liberce jezdíme 2 hodiny 20 minut,“ upozorňuje.
Dopravní války
Dálnice D4 se v současnosti staví formou partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), které se osvědčilo například ve Francii. „Každý, kdo kolem jede, tak konstatuje, že se tam staví rychleji a intenzivněji, protože čím dřív to bude mít ten soukromník hotové, tím dřív bude od státu dostávat peníze,“ podotýká Sůra.
PPP projekty prý ale nejsou spásou pro celou českou dálniční síť a ve své podstatě jde o fintu vůči státnímu rozpočtu. „A je to i důkaz, že stát není schopen stavět efektivně a musí stavbu přenášet na soukromé firmy. To mě na tom mrzí asi nejvíce,“ dodává.
Čtěte také
Zapomínat se podle Sůry nesmí ani na údržbu staveb, která se ale v Česku často zanedbává a vnitřní dluh staveb se neustále zvyšuje.
„V tom bývá často úskalí vstupu soukromých investorů do podobných staveb, kdy může snadno docházet k privatizaci zisků a externalizaci nákladů,“ přitakává novinářka Apolena Rychlíková, podle níž by se debata neměla vztahovat jen na výstavbu dálnic, ale i na jiné formy dopravy.
Problém ale vidí v tom, že debaty o dopravě nahradily kulturní války mezi automobilisty, cyklisty či příznivci městské hromadné dopravy: „Agresivita, s níž je vynucována automobilová doprava, je v kontextu trendů v evropských městech až zarážející. Je to nové pole kulturní války a mě to dost mrzí, protože to brání vést věcnou a odbornou debatu.“
Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 14. ledna po 18. hodině.
Související
-
Petr Holub: Rekord ve stavbě dálnic. Proč není důvod k oslavě
Začíná třetí rok období vlády Petra Fialy a její lídři musí myslet na to, jak do voleb zvýšit svou popularitu. Vylepšit obraz vlády, která spoří, by měla stavba dálnic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.