Vladimir Putin na tiskové konferenci

Protagonista pečlivě zrežírovaného představení působil díky tomu dojmem naprostého suveréna - po plachosti uťápnutého policajtíka z konce 90. let, jehož čerstvý pětasedmdesátník Boris Jelcin před více než pěti lety instaloval do nejvyšší funkce ve státě a skoro bizarně ho tehdy označil za ruského politika 21. století, nezbylo ani stopy.

Režie dnešní velkolepé podívané počítala se vším - Putin odpovídal především na otázky domácích, moskevských i regionálních novinářů, mezi nimiž se tu a tam dostalo i na jejich zahraniční kolegy, kteří přicházeli s tématy zásadnějšími, jako ruské předsednictví G8, vztah k íránskému jadernému programu, ruský názor na výsledky palestinských voleb či ruský vztah k demokracii ve světle kremelské podpory středoasijských režimů, které o demokratických principech nemají představu ani v modu čistě teoretickém.

Dlužno říci, že Putin prošel celou konferencí ve velkém stylu a naznačil, že v prezidentských volbách roku 2008 bude velmi těžké najít za něj rovnocenného nástupce - a to i při všech výhradách, které vůči bývalému podplukovníkovi KGB můžeme, ba musíme mít.

Pokusme se tedy velmi stručně připomenout alespoň nejdůležitější odpovědi. Na otázku, co soudí o pochybnostech řady zahraničních analytiků o oprávněnosti členství a dokonce současném předsednictví v G8 Putin autory podobných výroků označil za sovětology, kteří uvízli v atmosféře let studené války. Ruský prezident připomněl, že současné Rusko má přebytkový státní rozpočet i zahraničně-obchodní bilanci. Současný ruský zahraniční dluh se podle něj pohybuje kolem 30 % HDP, zatímco na konci sovětské epochy byl z tohoto pohledu až 80procentní. Rusko je podle něj dodnes největší světová jaderná velmoc, bez níž nejde na tomto poli v globálním měřítku řešit téměř nic. Zastavil se také u íránského jaderného programu a ruského projektu obohacování íránského uranu ve společném podniku na ruském území. Připomněl i úlohu své země v současné celosvětové energetické krizi a docela upřímně, koneckonců podle pravdy se domníval, že bez Ruska se současné rozhodování o příštích osudech světa jednoduše neobejde.

K výsledkům palestinských parlamentních voleb Putin podotkl, že postoj Ruska se od názoru EU a USA liší, protože Rusové Hamás nikdy nepovažovali za výlučně teroristické hnutí. Na druhé straně však připustil, že i Kreml bude po vítězích těchto voleb požadovat uznání státu Izrael a respektování všech obecně uznávaných mezinárodních norem ve styku mezi státy.

Zajímavá byla reakce ruského prezidenta na dotaz dopisovatele BBC, jak Rusko naloží se čtyřmi britskými diplomaty, obviněnými z nepřípustného ovlivňování ruských nevládních organizací. Citujeme: "Když o nich víme, necítíme potřebu je z Ruska vyhošťovat." Konec citátu.

K údajné podpoře běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka v březnových prezidentských volbách v této zemi Putin poznamenal, že Rusko nepodporuje Lukašenka, ale věc bratrského běloruského lidu, jehož rozhodnutí bude v Moskvě plně akceptováno. Zároveň zmínil reálnou výstavbu doposud spíše hypotetického svazu Ruska a Běloruska. Tento státní svazek by mohl sehrát významnou úlohu v roce 2008, kdy bude volen nový ruský prezident a Putin podle současné ruské ústavy nebude moci na tuto funkci potřetí aspirovat - se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Na závěr jsme si nechali čeljabinskou aféru, která už týden otřásá celou ruskou společností. Pro pořádek připomeňme, že v poslední den loňského roku horda opilých mazáků Čeljabinského tankového učiliště přes tři hodiny mučila osmnáctiletého vojáka základní služby Andreje Syčova. Voják musel být čtyři dny po události hospitalizován a kvůli pokročilé gangréně mu tým lékařů čeljabinské úrazové nemocnice musel amputovat dolní končetiny i pohlavní orgány. Mladík ještě stále bojuje o život. Putin tento vskutku hrůzyplný případ označil za příšernou událost, v níž je sice nutné hledat a najít konkrétní viníky, ale za niž nese odpovědnost celá společnost. Dnešní Putinovo vystupování před tisícovkou žurnalistů tedy opravdu nutno považovat za úspěšné, ne-li velmi úspěšné. Jeho odpovědi nesly všechny znaky reakcí státníka, který ví, že po dvou desetiletích permanentní krize je jeho země na vzestupu. O to zajímavější bude, co se od Vladimira Putina dovíme, až na počátku března navštíví naši zemi. Dnešní Putinovo moskevské sebevědomí ovšem zároveň bezděky vede k úlevnému konstatování: Zaplaťpánbu, že ČR je členem NATO a EU.