Vladimir Putin

9. září 2005

Poslední významná událost, při níž bylo Putina více vidět, byla k jeho smůle nepříjemná situace kolem batyskafu Briz se sedmičlennou posádkou na palubě. S touto mimořádnou událostí si skomírající ruské vojenské námořnictvo neporadilo a nakonec museli rychle, účinně a především úspěšně zasáhnout britští odborníci.

Mimochodem - tento víkend Vladimir Putin odvolal z funkce a propustil z armády nejvyššího velitele válečného loďstva admirála Kurojedova.

Stalo se tak sice se všemi poctami, ale stalo se. Ruský prezident tedy potřeboval přijít s nějakou výraznou ofenzívou, a to také udělal.

V pondělí odpoledne ruský prezident výrazně změnil tradici, podle níž se právě v tomto čase koná jeho schůzka s nejvyššími představiteli vlády. Tentokrát přišli nejen všichni ministři, ale také představitelé obou komor parlamentu až po předsedy výborů i reprezentanti nového orgánu, tzv. Státní rady. Putin před ruskou politickou špičkou v podstatě vyhlásil novou sociální politiku státu s výrazným finančním posílením zdravotnictví, školství a bytové výstavby. Celkově půjde o částku kolem 100 miliard rublů. Nejde o nic světoborného, protože tyto peníze byly už dávno zahrnuty do státního rozpočtu na příští rok. Finanční odborníci se domnívají, že tyto výdaje jsou v podstatě rozumné a správné, ale že pro úřady pak bude dosti nesnadné udržet v rozumných mezích inflaci. Přestože tedy Putin na tomto spíše ceremoniálním shromáždění nepřišel s ničím novým, již v úterý mnohá ruská média hovořila o "novém prezidentově kursu" či o "zprávě o stavu federace číslo 2". Putin mimo jiné řekl: "Sešli jsme se tu proto, abychom projednali klíčovou otázku státní politiky - tedy podstatné zkvalitnění života našich občanů." Konec citátu. O především propagandistickém poslání této věty dle mého soudu není pochyb.

Jak napsal známý ruský server strana.ru, shromáždění nápadně připomínalo první rodičovskou schůzku po prázdninách, silně okořeněnou zdůrazňovanými projevy vzájemné přízně - až po brežněvsky šťavnaté polibky a okázale pevná objetí. Inu, jiný kraj, jiný mrav, i když na tomto mravu poněkud děsí jeho staronovost, která ovšem v Rusku samotném zřejmě stále zabírá.

Gestem, určeným světu, bylo naopak večerní Putinovo kremelské setkání s představiteli největších světových médií a politology, zabývajícími se Ruskem. Putin se při této příležitosti dotkl dvou velmi důležitých otázek, které jsou v oněch světových médiích na přetřesu prakticky denně. Pokud jde o vztah Ruska k tzv. barevným revolucím v postsovětském světě, ruský prezident prohlásil, že jeho země je připravena na jakékoli změny v těchto státech. Rusko prý se jen bojí, aby případné politické otřesy nepůsobily chaos a nečinily z těchto zemí nové banánové republiky. Ještě podstatnější ovšem bylo i jeho další velmi důrazné odmítnutí všeobecně rozšířených představ, že právě Vladimir Putin zůstane v čele ruského státu i na třetí volební období, i kdyby se kvůli tomu měla změnit ústava. "Mám v plánu opustit v roce 2008 Kreml, ale nemám v úmyslu opustit Rusko," řekl prý doslova ruský prezident před zahraničními novináři.

Je docela dobře možné, že Putin, který tak rád hovoří o nutnosti přísně respektovat zákon, myslí svá slova smrtelně vážně. Za zmínku proto při této příležitosti znovu stojí zatím hypotetické metody, jak dosáhnout toho, aby po zmíněném roce 2008 Putin dál stál v čele země - nikoli de iure, ale de facto. Možností je několik. Mluví se například o tom, že Putin by se stal velmi silným premiérem, do Kremlu by si posadil loutkového prezidenta a po čtyřech letech v čele vlády by se do úřadu hlavy státu zase vrátil. Neméně zajímavě zní i jiná konstrukce, kterou připomněla i včerejší návštěva ruského premiéra Fradkova v Minsku: Dosud chimérická Unie Ruska a Běloruska by se do roku 2008 stala realitou a Putin by byl dosazen do čela tohoto soustátí. Někteří analytici se dokonce domnívají, že barevnou revoluci v Bělorusku by tak tentokrát dodalo Rusko samo a zároveň by se zbavilo nepohodlného prezidenta Lukašenka, na něhož si Vladimir Putin zřetelně nepotrpí.

Ať už ale tato šachová partie dopadne jakkoli, téměř není pochyb o tom, že Putin vládcem Ruska zůstane i nadále, a je jedno, jak se bude jmenovat úřad, který bude po roce 2008 zastávat. Třeba už jen proto, že podle posledních průzkumů veřejného mínění si to přeje 60 % Rusů. Uvědomíme-li si, jakou politickou garnituru, rekrutující se z kruhů bývalé KGB, Vladimir Putin přivedl k moci, bude to z čistě pragmatického hlediska nakonec možná dobře.

autor: ldo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.