Vladimír Petřek, pravoslavný kněz, který se stal hrdinou

„Nic nepřijde samo, o všechno se musí bojovat, o svobodu zejména. Každá generace musí tím řetězem zatřást,“ řekla Jiřina Petřková, sestra Vladimír Petřka, muže, který naplnil a nejspíš i překonal představy o tom, co je hrdinství.

Chrám sv. Cyrila a Metoděje (za okupace sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici 18. června 1942. Krátce po posledním boji sedmi statečných českých výsadkářů|foto:Archiv Eduarda Stehlíka

Vladimír Petřek se narodil 19. června 1908 v Hodolanech na Olomoucku. Po absolvování teologického lycea v Sremských Karlovcích v Srbsku získal stipendium na pravoslavné teologické fakultě v Bělehradě. Do Československa se vrátil v roce 1933, aby vykonal vojenskou službu.

Koncem prosince 1934 byl pak v Praze vladykou Gorazdem vysvěcen a ustanoven v Praze kaplanem. Navázal kontakty s představiteli kulturního života první republiky, mezi jeho přátele patřili Jaroslav Seifert nebo Václav Černý. Do odboje se aktivně zapojil krátce po okupaci. Ukrýval kancléře a pozdějšího předáka odbojové organizace Politické ústředí Přemysla Šámala nebo majora Jana Sadílka, jednoho z vydavatelů ilegálního listu V boj. Vystavoval také křestní listy Židům, aby je ochránil před perzekucí.

Dodnes pociťujeme hrdost

Ještě před atentátem nabídl parašutistům úkryt v kostele sv. Cyrila a Metoděje. O odbojáře se pak aktivně staral a opatřoval jim jídlo. Zatčen byl 18. června 1942. Během léta 1942 byl tvrdě vyslýchán, ani po dvou měsících však neprozradil jméno žádného ze spolupracovníků.

Padlí parašutisté byli z chrámu vyneseni na roh Resslovy a Václavské ulice a tam identifikováni zrádcem Karlem Čurdou (třetí zprava). Nad mrtvými se sklání K. H. Frank|foto:Archiv Eduarda Stehlíka

Počátkem září 1942 byl odsouzen k trestu smrti, a protože odmítl podat si žádost o milost, byl 5. září 1942 na kobyliské střelnici zastřelen. Jeho tělo zpopelnili ve strašnickém krematoriu a popel nebyl pietně uložen; až v roce 2005 byl Petřkovi odhalen symbolický náhrobek na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm.

Za své činy byl Petřek in memoriam dekorován Československým válečným křížem a v únoru 2020 zapsán pravoslavnou církví mezi svaté novomučedníky.

Nacisté ještě během války uvěznili velkou část Petřkových příbuzných, polovina členů rodiny věznění nepřežila. Sestry Jiřina a Zdena Petřkovy později řekly: „V roce 1942 jsme všichni včetně maminky souhlasili s útokem na Heydricha. Považovali jsme, a i dnes považujeme, za správné, že bratr parašutisty ukrýval. Dodnes pociťujeme hrdost, jak statečně se Vladimír zachoval, a jsme rády, že jsme měly bratra, jako byl on.“

Poslechněte si reprízu pořadu z roku 2022.