Vláda má první představu o rozpočtu 2008

Posledním dokladem obtíží byla poslední schůze vlády, kde se ministři dohadovali o rozpočtu na rok 2008. Něco domluvili, jenže všichni mlčí jako hrob, co to vlastně bylo. Jen řekli, že zachránit rozpočet je nejdůležitější úkol vlády a že konečné řešení představí do tří týdnů. Vážnost situace je v přímém rozporu s tím, jak je snadné schodek rozpočtu odstranit. Čistě technicky vzato stačí škrtnout některé položky ve výdajích.

Proč s tím tedy vlády mají takový problém? Vicepremiér Petr Nečas si postěžoval na předcházející sociálnědemokratické vlády, že udělaly něco zcela nebývalého, když za rychlého ekonomického růstu dokázaly zvýšit rozpočtový schodek. Je to vskutku nepochopitelné: ekonomika roste, příjem z daní se zvyšuje a přece se peněz nedostává. Tajemství samozřejmě není příliš tajné: bývalé vlády zvyšovaly sociální dávky a stavěly dálnice ve větší míře, než si mohl rozpočet dovolit.

Proto nemohly kvadraturu kruhu rozřešit. Pozoruhodné však je, že do úplně stejných problémů se dostala nastupující pravicová vláda. Schodek chce snížit stejně jako její předchůdkyně, jenže zároveň chce snižovat daně. Nižší příjmy ovšem budou schodek zvyšovat.

Bylo by možné odbočit a připomenout, jak vlády různého ideového zaměření svůj nelogický postup zdůvodňují.

Sociální demokraté například tvrdili, že vyšší sociální dávky jsou vlastně investicí do pracovních sil, které se díky podporám uchovají čerstvé pro další nasazení.

Občanští demokraté to vidí jinak: nižší daňové sazby lépe motivují občany k práci a podnikatele k investicím.

V obou případech se dodává, že výnosy z ekonomiky - prosperující díky vládním zásahům - nakonec automaticky schodek rozpočtu odstraní. Plány tedy zatím nefungují a na svůj pokus má právo ODS, přesněji řečeno její vláda, kde je hlavním rozpočtovým stratégem lidovecký ministr financí Miroslav Kalousek.

Jeho nominaci na odpovědné místo uvítala většina ekonomů, kteří se obávali, že zásahy jeho předchůdce Vlastimila Tlustého budou příliš razantní. Tlustý totiž přímo říkal, že ho velikost schodku v prvních letech příliš nezajímá, naopak Kalousek slibuje, že nesníží daně natolik, aby příjmy rozpočtu významně ohrozil. Je tímto směrem ovšem tlačen významnou částí ODS.

Přesto musí nějaké daně snížit a tím je nucen k pozoruhodné rétorice. Společně s vicepremiérem Nečasem oznámili, že rozpočtu hrozí mnohem větší propad, než ten současný. Jestliže má letos ztrátu 120 miliard, v příštím roce tomu bude 180 miliard. Může za to ještě předcházející vláda a zabránit se tomu dá jen tím, že se bude škrtat ve výdajích. To pochopí každý občan - když hrozí finanční katastrofa, nemůže se zodpovědný správce rozpočtu zastavit ani před škrty v citlivých položkách, jako jsou třeba sociální dávky. Nakonec právě ony byly v letošním rozpočtu zvýšeny o sedmdesát miliard. Ovšem uvědomělý občan, který připustil nutnost škrtů, je záhy překvapen dalšími výroky ministrů. Budou se rušit majetkové daně a sníží se daně z příjmu, možná i z přidané hodnoty. Dělá se to ve chvíli, kdy je rozpočet těsně před krachem?

Není však třeba ztrácet nervy. Topolánkova vláda použila stejný trik, jako před více než čtyřmi lety kabinet Špidlův. Také sociální demokraté v roce 2002 oznámili, že hrozí dvousetmiliardový deficit. Vzali si to za záminku, aby mohli zbrzdit výdaje na penze a nemocenskou a provést daňovou reformu. Neděje se tedy nic nového pod sluncem.

Stav rozpočtu jde interpretovat různě a když dnes ministři hrozí schodkem ve výši 180 miliard, skutečně ho nějak spočítali. Přesně před měsícem - ve zprávě pro Evropskou komisi - jim však vyšlo číslo o padesát až šedesát miliard nižší. Je tedy možné, že padesátimiliardový obnos, nebo alespoň část z něho, bude využit jako rezerva pro očekávaný propad příjmů při snižování daní.

Svým způsobem je to dobrá zpráva, snižovat daně je vždy správné. Z dostupných údajů se zdá velmi pravděpodobné, že bude zavedena stejná osmnáctiprocentní sazba pro daň z příjmu občanů i podniků a také pro horní sazbu daně z přidané hodnoty. Většině občanů, možná všem, se to vyplatí. Naopak dolní sazba DPH vyroste, ale nebude to nic dramatického.

U snižování sociálních dávek je to spornější, vláda však má plán, že lidem s nižšími příjmy odpustí daně úplně a tím jim bude kompenzovat škrty v dávkách. Na ně by totiž měli napříště dosáhnout jen ti nejpotřebnější.

Vláda tedy chce posunout český systém veřejných financí směrem k Velké Británii. Teď jde o to, jestli zvolí správné nástroje a správně nastaví změny. Úkol je to těžký, zvlášť když přitom musí ministři myslet na to, aby rozpočet udrželi v rozumných mezích. Proto není divu, že se používá tak dramatická rétorika. Jestli je však ku prospěchu věci, to ukáže až budoucnost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .