Víte, že je Vidovdan?

28. červen 2005

"Připravte se, odjíždíte." "A kam"? "Do Haagu"? "Mohu se sbalit"? "Jistě." Určitě jste vycítili, že nejde o rozmluvu agenta cestovní kanceláře s turistou. K dialogu, který jste slyšeli došlo přesně před čtyřmi roky. Odehrál se v bělehradské věznici a mužem, který se chystal na cestu do Haagu před mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii byl Slobodan Miloševič. Srbská vláda později zavražděného premiéra Zorana Džindžiče se rozhodla, navzdory protestům tehdejšího prezidenta Jugoslávie Koštunici, bývalou hlavu státu vydat.

Když pak Miloševič, který se vzpamatoval z prožitého šoku nastupoval v Tuzle do vrtulníku, který je měl přepravit do Nizozemska, otočil se ještě k ozbrojenému doprovodu a sklíčeně s údajně vyčítavým tónem položil otázku: "Víte vůbec, že je dnes Vidovdan?"

Srbští policisté to tehdy určitě věděli. 28. červen, na který podle srbského kalendáře připadá Den svatého Víta znamenal mnohé klíčové momenty v jejich historii, a to i v té moderní.

Začněme ale od počátku. 28. června roku 1389 byla tureckými vojsky poražena v Kosovu srbská armáda. Toto datum od té doby považují Srbové za svou národní tragédii. Přesně o 600 let později tam šéf srbských komunistů Slobodan Miloševič pronesl u příležitosti výročí projev. Milionu shromážděných Srbů slovy: "Nikdo už nebude bít náš národ" slíbil podporu a to i ozbrojenou ve sporech s kosovskými Albánci. Právě tehdy začalo období represí, které nakonec skončilo ozbrojeným střetem mezi albánskou guerillou a srbskými policejními jednotkami, vzájemným vyháněním a vražděním civilistů. A nakonec i tím, že po bombardování Jugoslávie letectvem NATO Srbové Kosovo ztratili, i když je podle rezoluce OSN na papíře stále součástí jejich země.

Kosovo je mezinárodním protektorátem, Srbové, kteří tam zůstali jsou většinou nástrojem a obětí politických hrátek mezi Bělehradem a kosovskými Albánci. Po své zemi se nemohou bez ochrany mezinárodních jednotek bezpečně pohybovat.

No a když do Kosova dorazí nějaký představitel z vlastního Srbska, většinou ho čekají kamení a vejce. Už to zažil během návštěvy srbský prezident Boris Tadič. Naposledy včera pak ministr zahraničí soustátí Srbsko Černá hora Vuk Draškovič. Do Kosova přijel spolu s patriarchou Srbské pravoslavné církve Pavlem a ministrem kultury mimo jiné oslavit s tamními Srby zmíněný Vidovdan a převzít literární cenu. To Albánci považovali za provokaci a zasypali v Prištině jejich konvoj obvyklou dávkou vajec a kamení, kterou zastavil až zásah mezinárodní policie.

Vidovdan se bude v Kosovu připomínán i dnes, tentokrát v souvislosti s výročím Miloševičova vydání do Haagu. V severní části Kosovské Mitrovice je s velkými obavami očekáváno shromáždění tamních Srbů na podporu muže, kterého dodnes považují za svého ochránce. Ač je nám to možná těžko pochopitelné, plakáty s portrétem Miloševiče, odpovědného za Srby většinou prohraných válek v bývalé Jugoslávii zaplavily mitrovické ulice. Organizátoři mítinku tvrdí, že si pochopitelně budou připomínat i výročí porážky kosovské bitvy a porážky od Turků, nicméně že hlavním motivem je výročí cituji: "nelidského" předání Miloševiče do Haagu. Doufejme, že tentokrát demonstrace proběhnou klidně, nebo na ně nepřijde dost lidí. I mezi Srby se totiž objevil názor, že spojování Miloševičova vydání s bitvou na Kosovu je znevážením svátku svatého Víta.

Mimochodem ten se stal osudným i nám. Vzpomeňme si na Švejka a větu paní Millerové "tak nám zabili Ferdinanda." Následník rakouského trůnu František Ferdinand byl údajně varován, aby do bosenského Sarajeva nejezdil na Vidovdan. Nedal si ale říci a výsledek byl tragický. 28. června 1914 byl zabit spolu s manželkou srbským teroristou Gavrilem Principem. O měsíc později vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, do níž se postupně zapojila celá Evropa. Byla to 4 roky trvající první světová válka, která si vyžádala miliony lidských obětí.

autor: Alexander Tolčinský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.