Viktor Daněk: Chat Control a soukromí
Brusel nás chce šmírovat a postupnými krůčky hledá cesty, jak omezit naše soukromí. To je interpretace, která ve spojení s Chat Control v českém prostředí zakořenila. Používá ji velká část politické reprezentace a zhusta ji podporuje část médií. Magazín Echo24 si toto tvrzení dokonce otiskl přímo na obálku nedávného vydání se sugestivní douškou, že jde o „špinavost“.
Bohužel takovému rámování propadají i někteří jinak uznávaní experti – mezi nimi konzultant Ondřej Malý. Ten v komentáři pro Seznam Zprávy vedle řady důležitých postřehů také napsal, že prodloužení tzv. Chat Controlu 1.0, pro který se vyslovili europoslanci, představuje, „dobrý příklad, jak se snižuje rozsah prostoru, který je soukromý“. Prokazatelně to není pravda.
Čtěte také
Aby bylo jasno. Cílem mé polemiky není Chat Control hájit ani kritizovat – myslím si, že kolem toho už bylo řečeno dost. A kdybych se snad do takové debaty chtěl zapojit, udělal bych to také spíše na straně jeho kritiků.
Chci se zaměřit na to, jak velká část odpůrců návrhu v Česku tuto kritiku rámovala a bezděčně tím na sebe prozradila, že podléhá dlouhodobé protievropské komunikační masáži, ve které už nejde jen o kritiku jednoho návrhu, ale o naše ukotvení v západních strukturách.
Oblíbeným narativem protiunijních politických stran a dezinformačních kanálů, z nichž mnohé jsou spojeny s kremelskou propagandou, je, že Evropská unie je v zásadě západní obdobou totalitního Sovětského svazu, která dlouhodobě hledá cesty, jak omezit osobní svobody, včetně svobody slova nebo práva na soukromí.
Čtěte také
V minulosti sociálními sítěmi prošly vlny údajně zaručených, ve skutečnosti absurdních zpráv o tom, že EU chce údajně zakázat používání hotovosti, aby měla plnou kontrolu nad výdaji každého jednotlivce, že zavedla cenzuru na sociálních sítích, díky které může odstraňovat nepohodlné názory, že plánuje spustit systém sociálních kreditů po čínském vzoru, že zakáže používat slovo Vánoce, aby snad neurazila muslimy apod. Chat Control jako nástroj, jak dále utáhnout údajné šrouby svobody slova na internetu, do tohoto narativu zcela zapadá.
A přiznejme si, že v nás rezonuje. Vždyť se do veřejného prostoru v Česku EU málokdy dostává v jiném kontextu, než že Brusel něco nařídil nebo zakázal, tedy že „oni“ nás zase v něčem omezili a „my“ to teď musíme strpět.
Čtěte také
Úspěch dezinformací je také založen na efektivní taktice smíchání reality s fikcí a mnohé ze zmíněných blábolů mají prapůvod v reálných opatřeních, jen ve zcela odlišných konotacích. A tím se dostáváme zpět k Chat Controlu.
Skutečně europoslanci zvedli ruku pro něco, čím se prostor pro soukromí na internetu zmenší? Neodhlasovali nic jiného, než prodloužení dočasné výjimky, na základě které internetové platformy mohou dobrovolně nešifrované konverzace skenovat. Ta s námi bez většího zájmu byla posledních pět let, a pokud s tím budou souhlasit členské země, platnost se protáhne o dva roky.
Těžko tvrdit, že EU snižuje prostor pro soukromí, když zůstává fakticky nezměněn. Ale dobře, můžete namítnout, že se jen chytám za slovíčka a že jde přece o princip a precedent, po kterém může následovat něco daleko horšího, což nejsou planá slova, protože členské státy i europoslanci pracují současně na tzv. Chat Controlu 2.0, tedy na trvalé právní úpravě.
Čtěte také
Zvyšování ochrany soukromí
Takový výklad ale předně ignoruje politickou realitu, ve které Chat Control 2.0 opakovaně u členských států narazil. Vypadly z něj při vyjednáních postupně jakékoli pokusy o prolomení šifrovaných konverzací, a co do tvrdosti se dostal více či méně na úroveň stávajícího opatření.
A především, ignoruje legislativní kontext. Vychází totiž z falešné premisy, že na počátku bylo na internetu soukromí, ale kvůli Unii o něj přicházíme.
Je tomu ale přesně naopak. Soukromí na internetu je dosti vzácný statek, zeptejte se jakéhokoliv experta na kyberbezpečnost. Zvlášť s rozvojem sociálních sítí se z internetu stal divoký západ, který proměnil soukromá data na obchodní komoditu, kterou firmy prodávají tu k cílení reklamy, jinde zase k ovlivňování politických kampaní, viz kauza Cambridge Analytica. A jak ukázaly úniky WikiLeaks, naše soukromá data nejsou chráněna ani před státy a jejich tajnými službami.
Čtěte také
EU dlouhodobě postupuje opačným trendem, tedy zvyšováním standardů na ochranu soukromí a osobních údajů na internetu. Seznam legislativ za tím účelem schválených, často známých pod nesrozumitelnými zkratkami, je dlouhý.
Za všechny jmenujme GDPR a směrnici ePrivacy, DSA a DMA nebo Akt o umělé inteligenci. Ze strany byznysu Unie dlouhodobě čelí úplně jiné kritice, a sice že kvůli své obsesi s ochranou soukromí tento sektor zatěžuje příliš mnoha pravidly.
Chat Control je výjimkou právě z oné ePrivacy směrnice, která mj. podstatně omezuje možnosti, na jak dlouho a za jakým účelem mohou firmy uchovávat soukromé údaje uživatelů, standardizuje ochranu soukromých konverzací nebo dává firmám povinnost hlásit případy úniků dat příslušným úřadům.
Ano, Chat Control tudíž v úzce vymezené oblasti soukromí proti zbytku unijní legislativ omezuje. Výsledkem však je, že Evropa stále zůstává kontinentem s nejvyššími standardy pro ochranu soukromí online na světě, a to právě díky Evropské unii, nikoli jí navzdory.
Můžeme vést debatu, zda je Chat Control vhodný, přiměřený či efektivní nástroj řešení problému se sexuálním predátorstvím na internetu. Nenaskakujme přitom ale na zavádějící narativ o plíživém osekávání soukromí a bruselském šmíráctví. Na tom, jak politická témata rámujeme, zvláště takto citlivá, totiž záleží.
Autor je analytik Českého rozhlasu pro evropské záležitosti
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
