Většina invazí začíná agresivně, ale vetřelce časem zpacifikují původní druhy, tvrdí arachnolog

13. září 2017
Samička Křižáka pruhovaného

V Česku je evidováno asi 850 druhů pavouků. Toto číslo se ale mění, protože neustále dochází k migraci druhů, k níž přispívá třeba letecká doprava nebo dovoz exotického zboží. O životě pavouků a jejich migraci hovořil v Magazínu Leonardo archnolog Milan Řezáč z Výzkumného ústavu rostlinné výroby.

„Každý rok nacházíme nové druhy. Arachnologický výzkum stále pokračuje, takže pavouků, kteří k nám domigrují, je čím dál tím více,“ potvrdil expert.

Je ale tento druh dostatečně adaptabilní na nové podmínky? „Zatímco člověk dokáže přežít i na Antarktidě, tak u pavouků a členovců jsou nějaké mantinely zvané ekologická nika, a ty není schopen pavouk překročit.“

„Když seberete v tropech pavoučka a vyhodíte ho do české přírody, tak je vysoká pravděpodobnost, že nepřežije a naopak.“


„Nedávno se u nás rozšířil křižák pruhovaný. Tím, že se dostal do naší přírody, tak se změnila nejen fauna, tedy ubyly původní druhy křižáka, ale kobylky, které tento pavouk loví, začaly skákat jinak, protože se začaly vyhýbat jeho sítím.“

Tyto mantinely nejsou dány jen teplotou. „Je to komplex abiotických i biotických podmínek. Živočich potřebuje nějakou vlhkost, teplotu, ale především interakci mezi jinými organismy.“

„Musí být také zvyklý na místní predátory, parazity a konkurenty u zdrojů potravy. Takže pravděpodobnost, že pavoučka přeneseme do jiného prostředí a on se tam uchytí, je minimální.“

Adaptace je vždy dynamický proces, připomněl arachnolog. „Není to tak, že by pavouk přišel někam a a příroda na něj nereagovala. Když pavouk začne lovit kořist, tak ta se musí přizpůsobit, aby mu byla schopná uniknout a podobně.“

Nejčastěji se k nám dostávají druhy pavouků především ze severní Ameriky. „Tam jsou velmi podobné klimatické podmínky, takže pravděpodobnost uchycení těchto druhů jsou velice vysoké.“


„Pavouci mají nepřátele i mezi členovci. Například hrabalky se naučily pavouky lovit tak, že dají pavoukovi žihadlo, kterým ho paralyzují, nakladou do něj vajíčka, z těch se vyvinou larvičky, které postupně užírají pavouka zevnitř. Ten pavouk ještě není mrtvý, protože to by se zkazil. Hrabalky pavouka jen paralyzují, takže je to živá konzerva.“

„Většina invazí začíná velmi agresivně. Nové druhy zaplaví naší přírodu, ale postupně jsou jaksi zpacifikovány těmi místními organismy,“ ujistil vědec.

Hrozby tedy čekají i na pavouky, přestože jde o predátory. „Největší hrozbou jsou z obratlovců ptáci. Třeba u sýkorek bývají pavouci používání na krmení mláďat. Jsou také ptáci, kteří se naučili sbírat pavoučí sítě a stavět si z nich hnízda, jako kolibříci.“

To, že všichni pavouci jsou jedovatí, ale není mýtus. „Je tomu tak. Kromě jedné čeledi jsou všichni jedovatí. To ale jen znamená, že produkují nějakou látku, které imobilizuje nebo zabíjí kořist.“

„Lidé si představují, že jsou pavouci jedovatí i pro člověka, ale to neplatí. Naprostá většina pavouků je pro nás naprosto neškodná ,“ shrnul arachnolog Milan Řezáč.

Spustit audio
autoři:Veronika Paroulková, Ondřej Čihák
  • Věda
  • migrace
  • pavouci
  • invazní druhy