Veronika Pehe: Polsko míří k volbám
Poláci si již tuto neděli zvolí nový parlament i senát.
Zatímco před čtyřmi lety se volby nesly v duchu očekávání změny, která se skutečně dostavila, když s přehledem u moci liberální koalici Občanské platformy a lidovců vystřídalo konzervativní Právo a spravedlnost, od těchto voleb změnu čeká jen málokdo. Nejnovější průzkumy PiS dávají i více než 45 procent.
Čtěte také
Není se co divit. Na rozdíl od jiných populistů, kteří sází na silácká gesta skrze budování zdí či znovuzískání nezávislosti, PiS podniklo reálné kroky, jež měly skutečný vliv na životní úroveň především rodin z nižší střední třídy.
PiS se ujalo vlády v době hospodářské konjunktury a mohlo si dovolit zavést nejen vlajkový sociální program přídavků na děti 500+, díky němuž se značně zlepšily statistiky dětské chudoby v Polsku, ale také třeba snížit věk odchodu do důchodu či zvýšit minimální mzdu. Polským občanům tak strana Jarosława Kaczyńského dala pocit, že konečně skončila složitá léta transformace a nyní mohou od státu očekávat zaslouženou podporu.
Opozice namítá, že tyto výdobytky přišly za cenu podkopání pilířů právního státu: PiS si podřídilo ústavní soud a ovládlo veřejnoprávní média, která se stala vládní hlásnou troubou a se suverenitou už mluví o „příští vládě PiS.“ Kritici dále poukazují na úzké propojení vládnoucí strany s katolickou církví a s tím spojenou ultrakonzervativní ideologii, kterou lze vidět především v polských školách.
Rozložení sil v opozici
Čtěte také
Zatímco v minulých volbách to byli uprchlíci, kteří měli ohrozit tradiční katolický způsob života, nyní, když už se údajná hrozba uprchlíků vyčerpala, si Jarosław Kaczyński jako největšího nepřítele tradiční polské rodiny vybral „LGBT a gender ideologii“.
Tyto kulturní války jistě mají svůj význam, ale podle nejnovějšího výzkumu sociologů Przemysława Sadury a Sławomira Sierakowského voliči PiS spíše než na ideologická sdělení slyší na konkrétní opatření. Uvažují pragmaticky a vědí, že PiS je stranou, jejíž politika bude mít největší dopad na jejich materiální zabezpečení. Veřejnoprávní – ale de facto státní – média navíc voličům neustále omílají o hlavu, že opozice jim sebere to, co jim PiS dal.
Opoziční strany jsou tak hnány do defenzivy, neustále opakují, že nemají v úmyslu sáhnout na program 500+, zároveň jim ale nezbývá prostor přijít s vlastními návrhy. PiS se tak daří získávat čím dál tím víc středových voličů.
Čtěte také
Zatímco v minulých volbách cílilo antiestablishmentovou a nacionalistickou rétorikou na pravicový elektorát, tentokrát se snaží prezentovat jako umírněnější strana pro střední třídy, což symbolizuje i výměna provinční premiérky Beaty Szydłové na světovějšího bankéře Mateusze Morawieckého.
V nadcházejících volbách tak nelze čekat žádná velká překvapení, hraje se především o rozložení sil na opozici. Ačkoliv největší opoziční strana, Občanská platforma, měla ambice utvořit širokou koalici „všichni proti PiS“, tyto snahy ztroskotaly.
Určitou naději na byť malou změnu na polské politické scéně představuje levicová koalice, tvořená třemi menšími stranami, z nichž dvě představují tzv. novou levici, nezatíženou komunistickou minulostí. Této koalici průzkumy dávají šanci kolem 13 procent.
Poté, co levice v polském parlamentu v minulém volebním období úplně absentovala, fakt, že bude s největší pravděpodobností mít své parlamentní zastoupení, nepochybně ovlivní povahu polské politické debaty. A to je v postkomunistické zemi, kde veřejné diskuzi dodnes do značné míry dává směr antikomunismus a celková podezřívavost vůči levicové politice, šance na alespoň o něco vyváženější rozložení sil.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
