Velký zájem o evropská křesla

Je to samozřejmě rozdíl nepatrný a pro obsazení křesel v Evropském parlamentu českými zástupci nepodstatný. Podle průzkumů volebních preferencí mají totiž reálnou šanci na úspěch hlavně kandidáti parlamentních stran a to ještě ne úplně všech. Řeč je o Unii svobody-DEU. Ta se zatím pohybuje hluboko pod pětiprocentní hranicí. Z politických subjektů mimo tzv. první politickou ligu mohou živit naději na proklouznutí do Evropského parlamentu Evropští demokraté, prezentovaní bývalým pražským primátorem Janem Kaslem. Tím výčet volebních nadějí prakticky končí. Ostatní uchazeči o evropská křesla by měli tvořit pouze kompars. Na první pohled se jejich počínání může jevit jako nesmyslné.

Na pohled druhý může být všechno jinak. Pro volby do Evropského parlamentu jsou nastavena pravidla hry tak, že každá strana, která získá alespoň jedno procento z odevzdaných hlasů, má nárok na vyplacení třiceti korun za získaný hlas. A protože se sociologové shodují v tom, že volební účast může být mimořádně nízká, mohly by někteří volební outsideři nakonec vydělat. Například - pokud by k volbám dorazily pouhé dva miliony voličů, jedno procento představuje 20 000 hlasů. A ty by některé menší strany mohly získat. Když se tento počet vynásobí třiceti, dostane se člověk k sumě šesti set tisíc korun.

Samozřejmě tato částka s vyšším volebním ziskem roste. Naproti tomu náklady mohou být minimální. 15 000 korun se platí za podání kandidátky. Ta je v případě evropských voleb jednotná pro celou republiku, takže kandidující subjekt neplatí za každý kraj, jako například ve volbách do poslanecké sněmovny. Případný zisk tedy závisí na tom, kolik kandidující subjekt vloží do předvolební kampaně a kolik hlasů nakonec získá. Takže pro některé menší politické subjekty to může být zajímavý podnikatelský záměr. Pro zavedené parlamentní strany to pak může být ostrý test popularity. Vývoj volebních preferencí totiž dokazuje, že voliči příliš nerozlišují o jaký typ voleb jde. Přibližně stejnou podporu vyjadřují jednotlivým stranám jak v případě dotazu na volby do poslanecké sněmovny, tak do Evropského parlamentu. Proto například unionisté považují červnové volby za milník.

Pokud nezískají alespoň jedno křeslo, mělo by čekat Unii svobody-DEU personální zemětřesení. Ministr za tuto stranu Vladimír Mlynář dokonce v médiích v případě volebního neúspěchu hovořil o možném zániku strany. Odpůrci Vladimíra Špidly v řadách sociální demokracie očekávají, že by porážka v evropských volbách mohla být další vhodnou záminkou pro sesazení Špidly z čela ČSSD. Miloš Zeman se dokonce v těchto dnech nechal slyšet, že není třeba čekat na výprask ve volbách a že je krizi ve straně nutné řešit ihned. Konkrétně svoláním mimořádného sjezdu, kterého by se Zeman prý zúčastnil a na kterém by mělo dojít k pokusu o zásadní změnu vedení. Přidáme-li k těmto výrokům polemiky o tom, zda porno herečka českého původu bude kandidovat za jednu stranu či nikoli a zda lídr sociálnědemokratické kandidátky nezanedbává na úkor kampaně práci ve sněmovně, dostaneme obrázek dění na české politické scéně pár týdnů před prvními evropskými volbami.

O nějaké výrazné kampani nelze hovořit. O tom, že politici dokáží lidem vysvětlit, jaký smysl by jejich působení v Evropském parlamentu mělo mít, už vůbec ne. Nelze se jim ani příliš divit. Vláda totiž zatím nebyla schopna jasně určit směr, jakým by se postavení České republiky v Evropské unii mělo vyvíjet. Vzhledem k tomu, že se připravuje nová evropská ústava a že by země měla být součástí unie desítky let, je logické, že by to neměla být záležitost pouze vlády, ale celého politického spektra. Problém je v tom, že názory na fungování Evropské unie se diametrálně liší. Zatímco současná vládní garnitura dává přednost spíše integrované unii založené na větších pravomocích tzv. evropských nadnárodních institucí, občanští demokraté a hlava státu preferují větší samostatnost jednotlivých členských států. Tyto dva odlišné postoje se zatím nepodařilo sblížit.

Jasným důkazem může být i dnešní schůzka Vladimíra Špidly s Václavem Klausem. Podle informací z ní mělo setkání jediný a dopředu očekávaný výsledek. Obě strany si potvrdily, že na podobu unie mají i nadále jiný názor.