Velké aféry zůstávají bez povšimnutí

A tak se mlčky přecházejí dávno známé věci, kdy se trochu soudný pozorovatel už dávno ptal, co tito a mnozí další lidé pohledávají na nejvýznamnějších místech našeho státu. Mátly snad průzkumové agentury, když nás téměř celé desetiletí ujišťovaly, že nejoblíbenějším českým politikem není nikdo jiný než Stanislav Gross? Anebo ty průzkumy skutečně odrážely většinový názor, který se řídí něčím tak banálním, jako že někdo má klukovsky sympatickou tvář a tím, že je předurčen k vedení země? To si opravdu nikdo po celých těch deset let nevšiml povrchní vzdělanosti tohoto mladíka nebo jasně viditelných podivností kolem jeho diplomové práce na právnické fakultě Univerzity Karlovy, Grossovou právě v té době neschopností vyřešit korupční aféru se zaplacenými přijímacími testy?

To nikomu nebylo divné, že doktorát si Stanislav Gross udělal na jiné méně prestižní univerzitě, než na které původně studoval magisterské studium? To ještě dříve, než se stal ministrem vnitra - neřku-li premiérem - nikoho nezarážely podezřelé aktivity Šárky Grossové a skrze ní pak s celou ČSSD spřízněného Janečkova pseudokulturního impéria normalizační minulostí či dávno známé kontakty s Libuší Barkovou a odposlechy telefonů z budovy nuselského nevěstince? Tenkrát se ještě dalo něco udělat pro zabrzdění příliš strmé kariéry Stanislava Grosse a loňští Grossovy fandové a fanynky se teď nemuseli chovat jako kdysi ti jeruzalémští volající "ukřižuj, ukřižuj" nebo jako ona kostnická stařenka přikládající svoje polínko na hořící Husovu hranici. Ale likvidovat Grosse právě teď se zdá být velmi neodpovědné. Jako nebyly domyšleny následky jeho nekritizovaného vzestupu, tak nejsou domýšleny následky jeho pádu, který by nyní byl spojen i s pádem celé vlády s velmi nejasnými a patrně nebezpečnými dalšími následky.

Obzvláště když celá ta turbulence čpí na velkou dálku do nebe volajícím pokrytectvím. Třeba u Miroslava Kalouska. Což opravdu neskonale důležitější než otázka bytů - ať už jeho nebo Grossova - nyní jeho dávné přátelství s obchodníkem se zbraněmi a majitelem firem Zenit a Omnipol Richardem Hávou, z něhož v době Kalouskova náměstkování na ministerstvu obrany vznikly ony skvělé obchody, kdy podle pozdějšího ministra Jaroslava Tvrdíka "byly v řadě zbytečných projektů vyhozeny miliardy korun"? Konkrétně šlo třeba o výměnu deseti stíhaček MIG 29 za deset polských vrtulníků či o nákup nefunkčních padáků - zkrátka, jak konstatoval někdejší ministr Michal Lobkovic, ze sedmi set zakázek uzavřených roku 1997 byly na základě veřejné soutěže uzavřeny pouze čtyři. A pak samozřejmě gripeny, o jejichž nákup za téměř sto miliard Kalousek loboval ve sněmovně ještě dávno poté, co ministerstvo obrany opustil. Jeho nápadně odlišný lidovecký bratr Petr Pithart před časem uváděl jako jednu z hlavních zásluh Senátu, že tenhle příšerný kšeft byl právě tam zadržen a i když se pak zbrojním lobistům podařilo prosadit nájem podstatně menšího počtu těch strojů, zachránilo se alespoň dobrých sedmdesát miliard, čili sedmdesát tisíc milionů korun, které byl Kalousek ochoten vyhodit, a to prosím ve funkci předsedy rozpočtového výboru Sněmovny! Dodejme k tomu, že v roce 1998 se Miroslav Kalousek nestal poslancem z vůle voličů, ale z vůle Josefa Luxe, který mu ve druhém skrutiniu dal přednost před Janem Sokolem, a že by se možná nebyl stal v roce 2003 ani předsedou KDU-ČSL, kdyby pro něj proti favorizovanému Cyrilu Svobodovi podle sdělení časopisu Nedělní svět neloboval pan drogový inženýr Jiří Vacek. Skoro se chce souhlasit s Karlem Steigerwaldem, který v Mladé frontě Dnes o Kalouskovi napsal, že se v naší politice pohybuje jako noční šelma, a ještě více s Jiřím Hanákem v Právu, když říká: "Zvláštní to svatý - čert si komži oblékl a ocasem na mši vyzvání."

A tak tu máme celou obrovitou koláž podezřelostí, z nichž padá stín na KDU-ČSL, podobně jako zase u ČSSD zůstává vskutku kardinální kauzou nikdy nevysvětlený Bamberg nebo Lidový dům, nyní aktuálně připomenutý onou smlouvou s doktorem Altnerem, o níž v neděli na Primě prohlásil sám předseda sociálně-demokratických poslanců Michal Kraus, že jí jejich někdejší idol Miloš Zeman podepsal ve stavu snížené příčetnosti. A pak zase třeba stamiliardové daňové podvody s lehkými topnými oleji oprávněně spojované s ministerstvem financí tehdy v plné správě ODS. A Pepa z Hongkongu a spasitel kupónové privatizace Viktor Kožený, o němž Václav Klaus kdysi řekl "jen více takových", a Barak Alon, o jehož osmimiliardových tunelech v Komerční bance neměl prý ani tuchy její tehdejší ředitel a senátor ODS Richard Salzman, který také dnes nezasedl na lavici obžalovaných v právě začínajícím procesu. A tak dále a tak dále. A teď najednou má jakž takž dělná vláda padnout kvůli nějakému bytu či nevěstinci! Nedivte se, že se divím.