Vánoční svátky v roce 1918 zmařila španělská chřipka. Konec války přinesl ničivou druhou vlnu

V článku pro deník Guardian to připomíná historik Michael Bresalier ze Swanseaské univerzity ve Velké Británii.

Čtěte také

Španělská chřipka přišla před sto lety v několika vlnách, připomíná historik medicíny Sallfellner

I epidemie takzvané španělské chřipky v letech 1918–19 přicházela ve vlnách. Ta nejhorší vypukla na podzim, vyvrcholila v listopadu a pokračovala i v prvních prosincových týdnech. Nakazily se jí stamiliony lidí na celém světě a desítky milionů zemřely. Jen v Británii virus infikoval celou čtvrtinu obyvatel a zabil na 225 tisíc lidí, většinou právě okolo Vánoc.

Španělská chřipka i covid-19 jsou vysoce infekční respirační choroby a v mnohém jsou si podobné. Liší se nicméně v tom, jak se vyvinuly, v úsilí o jejich zvládnutí, v dopadu na zdravotnictví i v tom, jak se s nimi lidé naučili žít.

Lidé o Vánocích roku 1918 nedodržovali žádná opatření jako dnes. Tehdejší pandemie byla úzce spjata s první světovou válkou, která umožnila její rychlé rozšíření, ale také utvářela reakci. Až do příměří v listopadu 1918 byla válka důležitější než boj proti španělské chřipce.

Například v Británii úřady lidem radily, aby pokračovali v běžném životě, přestože epidemie sílila. Ministerstvo zdravotnictví jen doporučovalo izolovat nemocné od zdravých, zavřít školy a biografy a kloktat dezinfekci a varovalo před „velkými shromážděními“. Roušky mezi doporučeními nebyly a žádné z opatření nebylo povinné.

Jednotlivé městské rady přistupovaly k pandemii různě. Některé, například ty v Londýně, zavřely školy i kina, jiné nereagovaly vůbec. Důležitější byly válečné potřeby. Lékařští odborníci si zároveň nebyli jistí, odkud chřipka vlastně přišla. Netušili ani, které skupiny pacientů postihuje nejvíc, neznali povahu a závažnost příznaků ani to, jak zabíjí, protože obyčejná chřipka se chovala jinak.

Jen chřipečka...

Většina expertů se domnívala, že chřipku způsobuje bacil. Nebylo ale možné to potvrdit, protože bylo obtížné tento bacil od nemocných získat a pěstovat v kulturách. Svou roli hrál i přístup veřejnosti, která chřipku považovala za většinou lehké onemocnění. Lidé měli za sebou čtyři roky války a těžko se dalo očekávat, že by se podřídili přísným restrikcím.

Čtěte také

Jak nemoci mění módu: syfilis přinesla mužské paruky, tuberkulóza zas ideál bledé pleti

To platilo zejména těsně po válce. Ne náhodou druhá vlna vyvrcholila po příměří, kdy tisíce lidí neposlouchaly rady zdravotníků a hromadně oslavovaly konec války na náměstích, v ulicích, v hostincích i kostelech.

Brzy potom chřipku přinesli domů vracející se vojáci a roznesli ji do všech zemí. V listopadu a začátkem prosince 1918 byly nemocnice přeplněné nemocnými a umírajícími. Většina nemocnic na to nebyla připravená, protože jen v Británii byla polovina lékařů a sester vyčleněna pro potřeby války.

Zbylý zdravotnický personál nemohl pacientům nabídnout o moc víc než běžnou či paliativní péči; proti chřipce ani smrtelným plicním komplikacím stejně žádný účinný lék neexistoval. Většina lidí trpěla a umírala doma, jen v péči rodinných příslušníků.

Na některých místech v Británii tehdy došly rakve a přestaly se konat pohřby. Přibývalo zavřených škol, kde onemocnělo velké množství učitelů i žáků. Podobně jako dnes byly za šiřitele nákazy považovány děti a převládal názor, že uzavření škol je nezbytné, i když kontroverzní. Tehdy však rodiče nezavírali děti doma. Většina si jich hrála na ulici nebo v parku a dál chřipku šířila.

Horší než válka

Před Božím hodem druhá vlna epidemie španělské chřipky polevila. Britské Timesy napsaly, že byla „pětkrát smrtonosnější než válka“, a odhadly, že v posledních dvanácti týdnech na chřipku ve světě zemřelo na šest milionů lidí. O pár týdnů později se ukázalo, že mrtvých bylo dvanáct milionů. Podle historika Bresaliera je však nejspíše i toto číslo podceněné

Čtěte také

Příběhy dobrovolníků v časech pandemie: Odcházím domů s dobrou náladou a pocitem, že to byl skvěle strávený čas

Vzedmula se vlna hněvu proti britskému ministerstvu zdravotnictví, které nedokázalo pandemii zabránit. Největší kritika se týkala absence nařízení povinného nošení roušek, které mohly šíření nákazy omezit, ale nenosily se ani v hromadné dopravě. Kritici poukazovali na to, že například v San Francisku roušky epidemii potlačily.

Když druhá vlna epidemie opadla, zavládl optimismus, že lidé mají to nejhorší konečně za sebou. Britové se zároveň upínali k vakcíně, kterou vyvíjelo ministerstvo války. Ukázalo se však, že je jen středně účinná proti sekundárním infekcím jako zápal plic a proti chřipce vlastně nechrání. I tak ale byla poptávka vysoká.

Po Novém roce 1919 se španělská chřipka vrátila. Byla sice mírnější než v druhé vlně, ale všem připomněla, že se bude vracet pravidelně. Nakonec se s ní lidé na celém světě naučili žít.

Virus, který na podzim 1918 způsobil takovou spoušť, koloval po světě ještě desítky let v mírnější formě a dál vyvolával epidemie. Smrt na chřipku i chřipka sama se staly součástí moderního života. Každá pandemie je krokem do neznáma, a když se ohlédneme, vidíme, že každá přináší nové a jedinečné problémy, které vyžadují jedinečné řešení, uzavírá historik.

Ježíš se možná vůbec nenarodil v Betlémě. Co ukazuje rozbor náboženských textů? – Tradice vánočních stromků je stará už stovky let. O místo jejího vzniku se ale vedou spory dodnes. – Koronavirus letos zničil Vánoce celé Evropě.

Poslechněte si sváteční výběr ze zahraničního tisku, který připravila Gita Zbavitelová.