Valerian Vladimirovič Kujbyšev – Stalinův národohospodář

5. únor 2015
Valerian Vladimirovič Kujbyšev plánoval první sovětskou pětiletku a byl jedním z nejbližších spolupracovníků Stalina

Muž, který plánoval první sovětskou pětiletku a byl jedním z nejbližších spolupracovníků Stalina. Příčiny jeho úmrtí v lednu 1935 nejsou dodnes jasné. Jaký byl životní příběh Valeriana Vladimiroviče Kujbyševa?

Z vojáka revolucionářem

Narodil se 6. června 1888 v Omsku v rodině armádního důstojníka a vystudoval vojenskou kadetku. V roce 1905 začal navštěvovat petrohradskou vojensko-lékařskou akademii, ze které byl po roce vyloučen.

Měl už jiné starosti: Roku 1904 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a přiklonil se k bolševické frakci. Podílel se na distribuci zakázané literatury a převážel mezi revolucionáři zbraně.

Následovalo několik let ukrývání před carskou policií, výslechů a věznění. Práce revolucionáře Kujbyševa zavedla do Vologdy, Charkova nebo Samary.

Byl také na čas vysídlen na Sibiř, kde se spřátelil s Jakovem Sverdlovem – bolševický předák a pozdější vůdce Ruské sovětské federativní socialistické republiky tam pobýval ve vyhnanství.

Do 1. světové války nezasáhl, aktivně se účastnil podzimní revoluce v roce 1917. Bolševici jej vyslali do Samary, kde se podílel na ustavení bolševické moci, byl předsedou revolučního výboru a později místního sovětu.

Ve Stalinově blízkosti

Pro Kujbyševa byla důležitá občanská válka (1917–1922), ve které bojoval na straně bolševiků proti vojsku admirála Kolčaka. Kujbyšev řídil domobranu v Astrachani a později působil v 1. armádě východního frontu v prostoru Penza-Samara-Simbirsk-Kazaň.

Roku 1918 se stal náčelníkem všech politických oddílů Rudé armády, krátce na to ale upadl v nemilost za to, že se vinou jeho neschopnosti vzdala Samara bělogvardějcům.

Byl přeřazen na post politického komisaře 1. armády východního frontu (působil pod pozdějším maršálem Michailem Tuchačevským, popraveným za stalinských čistek roku 1937).

Politickým pracovníkem v armádě zůstal Kujbyšev do konce občanské války, poté rychle stoupal po žebříčku stranických funkcí.

V dubnu 1922 se konal 11. sjezd Komunistické strany Ruska, na kterém byl generálním tajemníkem zvolen Stalin. Funkce generálního tajemníka byla koncipována jako vedoucí stranické administrativy – Stalin byl ale výrazně politickou osobností a hned si začal zajišťovat vliv na jmenování stranických funkcionářů a výklad stranické linie.

Ve Stalinově blízkosti bychom tehdy zastihli i Kujbyševa: Kvůli Leninově nemoci v podstatně o všem rozhodoval stranický sekretariát ve složení Josif Stalin, Valerian Kujbyšev a Vjačeslav Molotov.

Dobyvatelé Buchary v roce 1920. Zleva Valerian Vladimirovič Kujbyšev a Michail Vasiljevič Frunze

Stalinova pětiletka

Ve 20. letech se Kujbyšev stal tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Ruska a později i členem politbyra, byl předsedou Ústřední kontrolní komise Všesvazové komunistické strany, lidovým komisařem Dělnicko-rolnické inspekce a od roku 1926 předsedou Nejvyšší rady národního hospodářství.

Jeho kariérní postup probíhá v době, kdy buduje svoji moc ve straně Stalin. Právě na něj jako na budoucího vůdce se začala orientovat většina důležitých funkcionářů, jako byli Felix Dzeržinskij, Valerian Kujbyšev, Vjačeslav Molotov nebo Grigorij Ordžonikidze.

Bolševici se v té době pokoušejí o rozsáhlou industrializaci Ruska. Rodí se pětiletý plán. Nešlo o jejich vynález: Státní plánovací komise jen převzala název pětiletého plánu rozvoje železnic, připravovaného carskou vládou pro léta 1916–1922.

Bolševici rozpracovali pětiletý plán rozvoje národního hospodářství, za jeho přípravu odpovídala původně trojice ve složení: předseda Státní plánovací komise Križanovskij, předseda Všesvazové rady národního hospodářství Kujbyšev a předseda Rady lidových komisařů Rykov.

Rykov jako předseda vlády přípravu koordinoval. Jenže došlo k názorové neshodě mezi ním a Stalinem.

Rykov trval na rozumném nastavení cílů pětiletky, na vyváženosti vztahů mezi hospodářskými odvětvími a zachování rovnováhy poptávky a nabídky. Stalin požadoval růst investiční výstavby o 25 % a nevěřil, že umírněná cesta navrhovaná Rykovem je schůdná.

Nakonec Stalin přenesl totiž hlavní tíhu přípravy pětiletky do Nejvyšší rady národního hospodářství, kterou spravoval Kujbyšev. Tím de facto odňal přípravu pětiletky Rykovovi. Kujbyšev se pak řídil výhradně pokyny Stalina…

Strach ze Stalina

V roce 1930 se Kujbyšev stal náměstkem předsedy rady lidových komisařů SSSR (formálně tedy vicepremiérem) a předsedou plánovací komise Gosplan. V zemi se mohutně investuje, hovoří se o „stavebních orgiích“.

Je to období, kdy Stalin dál upevňuje postavení ve straně. Vystoupit s kritickým názorem je stále těžší.

Na vlastní kůži to zažije předseda ruské vlády Syrcov, který v listopadu 1930 upozorní na velké ztráty na hospodářských zvířatech v době kolektivizace a na falešné výkazy na stavbách první pětiletky. Jeho projev je označen za spiknutí a Syrcov zmizí navždy v gulagu.

V září 1930 je z komunistické strany vyloučen M. N. Rjutin za to, že sepsal dokument, v němž požadoval snížení plánovaných úkolů pětiletky a kolektivizaci na bázi dobrovolnosti. Část textu věnoval i nutnosti odstranění Stalina.

Stalin žádal Rjutinovu popravu, ale za starého bolševika se postavili Kirov, Ordžonikidze a Kujbyšev s tím, že není možné popravit pracovníka ústředního výboru jen za jeho názory. Stalin couvl, ale nedostatek loajality si „pamatoval“.

K podobným názorovým sporům docházelo častěji. Nelze přitom říci, že by Kirov, Kujbyšev a Ordžonikidze byli lepší než Stalin.

Schvalovali masové popravy a teror, ale chtěli rovnováhu sil na vrcholu moci – měli ze Stalina strach a snažili se omezit jeho moc nad stranou, v krajním případě doufali v jeho odstranění. Marně…

Socha Valeriana Vladimiroviče Kujbyševa na náměstí v Samaře, která nesla jeho jméno od roku 1935 do roku 1991

Smrt na objednávku?

V roce 1934 se Kujbyšev stává předsedou Komise sovětské kontroly, ve funkci ale dlouho nevydrží. Umírá 25. ledna 1935 na infarkt. Je to v době vyšetřování vraždy šéfa leningradských komunistů Sergeje Kirova.

Léta se soudilo, že by v Kirovově vraždě mohl mít prsty Stalin (Kirovova smrt mu posloužila jako záminka k rozpoutání rozsáhlých čistek a masových poprav). I Kujbyševova smrt bývá někdy označována za vraždu neloajálního komunisty, objednanou Stalinem.

Jenže historikové už se dnes přiklánějí k tomu, že Stalin si nejspíš Kirovovu vraždu neobjednal – a ani Kujbyšev pro něj nepředstavoval nebezpečí, které by nebylo možné zlikvidovat jen mediálně „vděčným“ politickým procesem.

Teorii o objednané vraždě Kujbyševa jako by odpovídalo to, že v roce 1938 byli popraveni Kujbyševova „manželka“ a bratr Nikolaj. I zde je ale na místě opatrnost: Nešlo o Kujbyševovu manželku, ale o jednu ze dvou žen, se kterou udržoval poměr a se kterou měl dítě, skutečná manželka popravena nebyla.

A Kujbyševův bratr, voják, byl popraven v souvislosti s čistkami v okolí popraveného maršála Tuchačevského.

Kujbyševovo jméno neslo od roku 1935 do roku 1991 ruské město Samara a dalších pět lokalit v pozdějším Sovětském svazu (mimochodem, v Kujbyševu se v roce 1945 narodil pozdější sociolog a publicista Vladimír Železný, dlouholetý ředitel televize Nova).

Složitému životnímu příběhu Valeriána Kujbyševa věnuje Český rozhlas Plus další díl cyklu Portréty. Můžete si ho kdykoli poslechnout nahoře v článku nebo v iRadiu. Hostem je historik a publicista Jan Adamec.

Spustit audio
autor: David Hertl