Václav Klaus v jámě lvové

Takže z pohledu vyjádření postoje sociální demokracie, nemělo dnešní setkání prakticky žádný smysl. Přesto sledování diskuse v přímém televizním přenosu bylo zajímavé. Poslanci ČSSD názorně dokázali, že jsou politicky schopnější než jejich kolegové z horní parlamentní komory. Václavu Klausovi kladli nepříjemné dotazy, které se týkaly přímo výkonu prezidentské funkce. Dokonce ho přinutili k veřejné omluvě bývalému ministrovi průmyslu Urbanovi. V době jeho jmenování se Václav Klaus pozastavoval nad jeho jazykovými schopnostmi a nyní prohlásil, že to nebylo zrovna vhodné.

Rovněž opakovaně trvali na vysvětlení, proč jako prezident republiky přistupoval rozdílně ke jmenování vlády v případě Stanislava Grosse a druhého pokusu Mirka Topolánka. Václav Klaus se sice hájil tvrzením, že respektoval v obou případech politickou realitu, ale s tím nebyli sociální demokraté spokojeni. Poukazovali na to, že v prvním případě požadoval podpis sto jednoho poslance jako důkaz, že vláda při hlasování o důvěře získá většinu. Přitom tehdy šlo o spory uvnitř sociální demokracie a tehdejší koalice dávala najevo zájem pokračovat.

V případě Mirka Topolánka bylo naopak zřejmé, že po prvním neúspěšném pokusu, nemá nově tvořená koalice většinu. Tu získala až po jmenování vlády, kdy se na její stranu otevřeně přiklonili poslanci Melčák s Pohankou, kteří byli původně zvoleni na kandidátce ČSSD. Sociální demokraté z toho vyvozují, že se Václav Klaus vždy nechoval jako nadstranický prezident. Tento argument nebyla hlava státu schopna na návštěvě poslaneckého klubu vyvrátit.

Na tomto setkání bylo zajímavé rovněž to, že se obě strany snažily před televizními kamerami nevypadnout z předem připravených rolí. Václav Klaus musel hrát státníka, který je ochoten diskutovat a trpělivě naslouchat jiným názorům. Sociální demokraté zase museli plnit roli sice tvrdě, ale férově diskutujících oponentů. S větší či menší mírou přemáhání se to oběma stranám podařilo. Takže Václav Klaus mohl klub opouštět s pocitem, že pokud má zákulisně vyjednánu v řadách sociální demokracie nějakou podporu, pak svým vystoupením nic nezkazil.

Sociální demokraté zase hned na následující tiskové konferenci neváhali těm méně chápavým vysvětlit, o co jim především šlo. Podle výroků jak šéfa strany, tak i předsedy klubu bylo zřejmé, že setkání s hlavou státu přenášené živě televizí, mělo sloužit jako lekce politické korektnosti udělená občanským demokratům. Na rozdíl od nich totiž kultivovaně vyslechli a vyzpovídali kandidáta, kterého nehodlají podpořit. Podobným způsobem si mohla počínat rovněž ODS. Jenomže ta se zachovala opačně a Jana Švejnara příliš dlouho mluvit nenechala. A už vůbec nevyužila možnosti donutit ho svými dotazy k jasným výrokům týkajících se například pravomocí hlavy státu.

Takže minimálně z krátkodobého hlediska mohou v očích voličů z předvolební kampaně více těžit sociální demokraté. Pro výsledek pátečního duelu mezi Klausem a Švejnarem to samozřejmě není až tak podstatné. Důležité bude, zda se vůbec poslanci a senátoři dokáží shodnout na způsobu volby. Zatím to vypadá tak, že názor obou komor bude rozdílný. Pokud to vydrží až do pátku, pak bude záležet na výkladu, zda lze ve sněmovně a v Senátu volit jiným způsobem, nebo zda se při hlasování o způsobu volby budou na společné schůzi sčítat hlasy všech zákonodárců dohromady. Rovněž důležité bude, zda se bude nejprve rozhodovat o volbě tajné. Byla-li by zamítnuta, už by se nemuselo dál hlasovat, protože už by zbýval způsob jediný, a to veřejný.

V tom případě by výrazně vzrostla pravděpodobnost, že nebude zvolen nikdo. Janu Švejnarovi by nové hlasy patrně veřejná volba nepřinesla a lze těžko očekávat, že by se veřejně odvážili komunisté, sociální demokraté a zelení podpořit Václava Klause. Takže by byla na obzoru volba nová, ve které by se mohla obměnit sestava. Václav Klaus by podle všeho zůstal ve hře a proti němu by se postavil jiný soupeř. Důležité by bylo, kdo by to byl a jak by se volilo. Není tajemstvím, že zdaleka ne všichni sociální demokraté a většina komunistů nejsou z kandidatury Jana Švejnara zrovna nadšeni.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .