V přeplněných vězeních neumíme rozeznat, kdo stojí o pomoc a další šanci, vadí šéfce probační služby

„Jsou to lidé, co nemají rodinu, vyrůstají v náročném prostředí, nějak se formují a nechovají se stejně jako my. Ale to neznamená, že nemůžou mít druhou šanci,“ zdůrazňuje v pořadu Osobnost Plus.

Uznává, že její pohled není univerzální. Nelze jej například vyžadovat od obětí. A i ve většinové společnosti jsou propuštění vězni velmi často stigmatizovaní.

Čtěte také

Když si odsouzený pachatel a jeho oběť sednou k jednomu stolu, je to vrcholový okamžik práce Probační a mediační služby

Kromě předsudků je překážkou v začlenění pachatelů do společnosti i to, že věznice jsou přeplněné. „V systému vězeňství, které je přeplněné, není možný individualizovaný přístup,“ kritizuje Slováková.

„Někdo je životem tak zdevastovaný, že ani nereaguje na světlo a vypadá, že nic nechce. Nejhorší je, že nedokážeme pracovat s jedincem tak, abychom zjistili, jestli stojí o pomoc a druhou šanci, nebo ne. Pak budí dojem, že je mu všechno jedno. A my máme tendenci škatulkovat,“ pojmenovává problém.

Vidí v tom i částečný důvod vysoké recidivity, která v Česku dosahuje 70 procent. To znamená, že dvě třetiny uvězněných lidí se za mříže po čase vrací. 

„U nás je ale recidivistou každý, kdo v patnácti něco provede a v sedmdesáti znovu,“ upozorňuje ředitelka na to, že se takzvaně míchají jablka a hrušky. V Česku se recidivita posuzuje bez ohledu na časový odstup od jednotlivých trestů, druh či závažnost provinění.

Čtěte také

Rodič ve vězení? Trpí hlavně děti, které opravdu za nic nemůžou, říká koordinátorka vězeňského společenství

„Náš systém zavírá extrémně mnoho lidí,“ je přesvědčená šéfka Probační a mediační služby. „Jsme čtvrtí v Evropě v počtech vězňů. A přitom jsme jedna z nejbezpečnějších zemí.“

„Vyspělé státy s dobrou sociální politikou lidem – kteří žijí na ulici, mají sociální problémy, mají problémy s rodinným zázemím nebo se závislostí a páchají bagatelní trestnou činnost – pomáhají jinými prostředky než tím, že je na rok zavřou do vězení bez podpory,“ srovnává Slováková.

„Ten člověk stojí ročně tři čtvrtě milionu korun a výkon trestu mu vůbec nepomůže. Navíc je to ta nejdražší varianta,“ upozorňuje a dodává: „Pracovat s člověkem tak, aby žil slušně, je nejlepší ochrana obětí.“

Napravit vztahy. Pro všechny

Právě kvůli individuálním potřebám lidí je podle Slovákové vhodné doplnit klasické tresty odnětí svobody o jejich alternativy – domácí vězení a podmínečné propuštění. Pak pachatel spadá pod dozor Probační a mediační služby.

Čtěte také

Dostat násilníka za mříže, není ideální řešení. Právnička doporučuje restorativní dialog

„Jestliže člověk ve vězení plní program a není společensky nebezpečný, uvažuje se o podmíněném propuštění. Kdo vykonává zbytek trestu venku, má dohled probačního úředníka. Je to částečná kontrola, Damoklův meč v tom, že člověk nebude v první fázi po propuštění úplně svobodný, ale bude mít ještě povinnost se zapojovat v systému. Potom recidivita může klesat,“ míní ředitelka.

Účinná může být i práce s oběťmi trestných činů, která sice v české justici nemá velkou tradici, ale v praxi může poškozeným výrazně pomoci.

V Česku se ročně odehraje asi 800 mediací. „To je proces mezi pachatelem a obětí,“ přibližuje šéfka Probační a mediační služby. 

„Celá justice často neumí dobře pracovat s obětí trestného činu a dobře ji opečovat. Na druhou stranu víme, že oběti může mediace velmi pomoci – třeba se přestane bát nebo si vypořádá své trauma. Při méně závažné činnosti může oběti pomoci i jenom to, že se pachatel omluví.“ 

„Velmi záleží na tom, jaký je to typ trestné činnosti, ale myslím si, že česká justice obecně potřebuje zavést restorativní princip do právního systému,“ zdůrazňuje. „Teď se o to snažíme v novele trestního zákoníku. Napravit vztahy je pro všechny účastníky trestního řízení zásadní a mělo by se dít pořád.“

Čtěte také

iROZHLAS

Poprvé běželo 30 lidí, naposledy už 1000. Běh se žlutou stužkou navíc po českém vzoru pořádají i v zahraničí

A právě na otázky narovnání společenských vazeb se zaměřuje i iniciativa Žlutá stužka, kterou Slováková vede. Organizace pravidelně pořádá charitativní Běh se žlutou stužkou, letos se bude konat 10. června.

„Když se někdo snaží chovat slušně a o svoji šanci stojí, pojďme mu ji dát. Když ho odkopneme, nebude mít jinou alternativu než se vrátit ke starému způsobu života, který ale nikdo nechce,“ uzavírá Slováková.

„Navíc když někdo dá šanci člověku, který něco vyvedl, jenom ho vyslechne a vidí věci v souvislostech, tak pochopí, že ten člověk nemusí být nejhorší na světě.“

Jak velká část lidí, kteří skončili za mřížemi stojí o druhou šanci a dokáže ji využít? A co má společného řízení věznice a hotelů? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.