V Osetii hrozí další vypuknutí válečného konfliktu

Ministři obrany a vnitra obou stran své podpisy pod tento dokument nepřičinili, ale ústně si přislíbili, že své ozbrojené jednotky z oblasti konfliktů vyvedou. Nestalo se tak a příměří je v tuto chvíli beznadějně spolehlivou minulostí. Na současnou situaci kolem jihoosetského hlavního města Činvali a v přilehlých okresech se podle listů Izvěstia nejlépe hodí charakteristika, ani válka ani mír.

Podle moskevských analytiků a komentátorů ale tento stav může každým dnem přerůst v ozbrojenou konfrontaci, kterou lze srovnat s čečenskou válkou a to i přes soustředěný nátlak, který jak na Gruzii, tak na odbojnou jižní Osetii činí Moskva, Washington, Brusel i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Ptejme se po příčinách tohoto stavu.

Tou první je bezesporu bytostná nedůvěra mezi Gruzíny a Osety. Obě strany se proto dohoda nedohoda snaží při každé příležitosti zaujmout co nejvýhodnější pozici, což vždy znamená jediné, přípravu na další boje. Zdroj blízký již zmiňované smíšené kontrolní komisi rovněž uvádí, že ani jedna ze stran nemá všechny své jednotky pod plnou kontrolou. Takže někteří velitelé v konfliktu jednají vyloženě na vlastní pěst. V takové situaci se pak jakýkoli protokol mění v cár papíru.

Ihned po podepsání zmíněného dokumentu o příměří byl těžce zraněn příslušník gruzínských vojsk Ministerstva vnitra. Gruzínský resortní ministr Jeraklij Okruašvili pohotově pohrozil, že pokud se ostřelování jeho mužů bude opakovat, pak se on osobně pomstí kterémukoli z jihoosetských separatistů. Přes toto varování se do palby separatistů krátce po této pohrůžce dostal i gruzínský ministr obrany Georgij Baramitze, který se do oblasti konfliktu vypravil s vrcholnými představiteli smíšené kontrolní komise, komisaři OBSE a velícími důstojníky zdejších nárazníkových mírových sborů tvořených gruzínskými, jihoosetskými a ruskými vojáky.

Baramitze poté prohlásil, že všichni museli vidět, že gruzínští vojáci palbu neopětovali. Pravdou je, že gruzínské jednotky v oblasti dostaly rozkaz nepodnikat žádné útoky. Nový gruzínský prezident Michail Saakašvili k celému jihoosetskému sporu nedávno řekl:"Chceme celému světu dokázat, že hodláme Gruzii sjednocovat výhradně mírovými prostředky. Gruzie už není prostě území, jak to ostatně nedávno konstatovala i ruská státní duma. Staneme se skutečným státem a právě proto se vlastní žlučí dusí naši nepřátelé. Ruští nacionalisté, kteří Gruzíny nenávidí a snaží se nás zmanipulovat do ozbrojeného střetu." Konec citátu.

Racionální sdělení tohoto průhledného apelu je jasné. Saakašvili poukazuje na to, že nejvyšší zákonodárný orgán Ruska i prezident Putin formálně uznávají právo Gruzie na území a politickou celistvost. Neformálně však Moskva jihoosetské, převážně rusky mluvící separatisty podporuje a v žádném případě se ani nepokouší nějak brzdit ony Saakašvilim zmiňované ruské nacionalisty, kteří na jižních svazích Kavkazu zřejmě působí jako vědomí provokatéři. To gruzínský prezident samozřejmě naplno říct nemůže, protože oficiální Moskvu zatím k chimérickému urovnání sporů nutně potřebuje. Dokud však praxe neřízených sel a to na obou stranách neustane, můžeme si o míru na gruzínsko jihoosetském pomezí i nadále nechat jen zdát.