„V nouzi dobrý“ Bedřich Smetana. Jak byl využíván i zneužíván a co pro nás znamená dnes?

V Jabkenicích Bedřich Smetana napsal opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna. V malém muzeu najdete řadu zajímavch rodinných památek|foto:Barbora Kvapilová, Český rozhlas

Svými názory ovlivnil umělecké i kulturní aktivity a přispěl k formování hudebního života včetně důležitých institucí. Vnímáme stále ještě historický význam a poslání díla Bedřicha Smetany, které povzbuzovalo k národní identitě?

Vztah hudební odborné i laické veřejnosti k dílu Bedřicha Smetany byl formován historickým vývojem naší vlasti a opředen mýty, ideovými konstrukty a ideologickými nánosy zejména v 50. letech 20. století. Můžeme tedy sledovat etapy, které tento vztah posunovaly pozitivním i negativním směrem.

„Ve Vídni začíná obrat pro Čechy…“

Bedřich Smetana na počátku 60. let 19. století propojil svou hudební tvorbu s aktuálními myšlenkami společnosti. Říjnový diplom v roce 1860 se stal důležitým přelomem v životě našeho národa a pád bachovského absolutismu znamenal uvolnění, které v Čechách vyvolalo patřičnou odezvu, na kterou reagoval i Smetana.

Vrací se ze Švédska do Čech plný ideálů a zasvětí své životní a tvůrčí síly národní myšlence. K rozvoji Smetanova národního uvědomění přispěla zejména v této době i Měšťanská beseda s českými osobnostmi.

Přestože Smetana byl postižen jazykovým dualismem předbřeznové české společnosti, jeho hlavním vyjadřovacím prostředkem byla hudba naplněná češstvím. Jeho reformátorské úsilí se promítlo i do psaného projevu ve formě kritických článků v Národních listech.

Klavír, na kterém hrával Bedřich Smetana|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

V době, kdy poměry umožnily rozvoj moderní české společnosti napříč politickým, ekonomickým i kulturním spektrem, se hudba stávala nástrojem reprezentace národně-emancipačních a politických snah. Ovšem politické smýšlení se odráží i v glosách, které si Smetana zapisuje do svých deníků.

V říjnu 1869 si poznamenává: „Ve Vídni začíná obrat pro Čechy, co následek českých voleb. Chtějí se vyrovnat. My máme jen jednu odpověď – právo státní koruny české.“ Zápis je z doby, kdy vznikala Libuše a koncept Mé vlasti. Ojedinělý cyklus Smetana skládal postupně mezi lety 1874 až 1879.

Smetana jako národní tvůrce

S myšlenkou oslavy vlasti symfonickými obrazy inspirovanými historií a přírodními krásami Smetana koketoval již v roce 1872, kdy dokončoval operu Libuše. Po ohluchnutí zkomponoval Vyšehrad a Vltavu (1874) a v roce 1875 cyklus uzavřel symfonickými básněmi Šárka a Z českých luhů a hájů (teatrologie) pod názvem Vlasť.

Cyklus do finální podoby orámoval symfonickými básněmi Tábor a Blaník až v letech 1878 – 1879. Propojením motivu husitského chorálu s úvodním tématem Vyšehradu v závěru Blaníku, tak docílil myšlenky české národní svébytnosti.

Logo|foto:Český rozhlas

První a jediné uvedení celého souborného provedení, kterého se Smetana dožil, bylo 5. listopadu 1882 v sále pražského ostrova Žofín při výročním koncertě Výpomocného spolku členů sboru a orchestru Královského zemského českého divadla pod vedením Adolfa Čecha. K druhému provedení cyklu došlo až 12. 5. 1887 v Národním divadle – opět pod taktovkou Adolfa Čecha – tři roky po smrti skladatele.

Mezinárodní hudební a divadelní výstava ve Vídni v roce 1892 znamenala první mezinárodní úspěch a uznání Smetanova díla. V rámci této výstavy zde hostovalo České Národní divadlo a během prvního červnového týdne uvedlo Prodanou nevěstu a Dalibora. U rakouské společnosti a odborníků sklidilo velký úspěch a česká veřejnost jej doma reflektovala a iniciovala smetanovské operní cykly a hudební akce na počest skladatele.

Rok 1917 a první republika

Klíčovou událostí, která měla manifestační charakter související s atmosférou první světové války a posílila skladatelovu ideu národní hudby, byla Smetanova výstava v roce 1917. Součástí akce byly doprovodné koncerty a operní cyklus Národního divadla. Smetanova hudba byla symbolem protestu i vlastenectví a sehrála významnou roli při vzniku samostatného státu.

I v tomto ideovém poslání může být Smetana vzorem, jak lze propojovat ducha s myšlenkou sociálně politického účinku. O propagaci Smetanova díla v zahraničí se za první republiky významně zasloužil Václav Talich, který s Českou filharmonií v roce 1922 odehrál výměnné koncerty mezi Prahou a Vídní. Na oficiální koncert ve Vídni zařadil právě cyklus Má vlast. V rakouském tisku se objevovaly pozitivní ohlasy a úspěch se odrazil i v domácím prostředí.

Václav Talich|foto:Archiv Českého rozhlasu

Má vlast se hrávala při různých výročích – například při vzpomínce na sv. Václava nebo při oslavách vzniku Československa. Smetanovský „kult“ z válečného období kulminoval celonárodně koncipovanými oslavami 100. výročí Smetanova narození v roce 1924. V lidech byl ukotven přirozený respekt k hodnotám, k hudbě a osobnostem, které přispěly k národnímu povědomí, a tak zahrát si skladby národního skladatele bylo národní hrdostí a ctí.

Protektorát a Má vlast

Zlomovým mezníkem ve vnímání Smetanovy tvorby byl rok 1938 a protektorát. V knize Životnost Smetanova odkazu Milana Kuny se dočteme, že díla Má vlast a Libuše byla oporou českému lidu ocitajícímu se v nebezpečí války a smrtelném ohrožení své existence: „Národ chápal Bedřicha Smetanu jako neposvátnější hodnoty, pro něž bylo nutno pracovat s vypětím vůle a sil a bylo-li toho třeba – se i obětovat.“

Během okupačního období Němci zneužívali Smetanův význam k vlastním propagandistickým účelům a k záměru posouvat výklad Smetanovy tvorby směrem k německé hudbě. Jedním z neomalených taktik nacistické propagandy se staly Smetanovy oslavy v roce 1944, pořádané pod oficiální záštitou protektorátních úřadů.

Naopak projevem vlastenectví i národní manifestací bylo provedení cyklu Má vlast spojenými orchestry České filharmonie a Československého rozhlasu pod vedením Václava Talicha v Národním divadle necelé tři měsíce od vniku protektorátu, přesně 5. června 1939. Koncert vysílal rozhlas a přejímaly ho i zahraniční rozhlasy.

V 50. letech dostal Smetana ideologickou nálepku a určité stigma si nese dodnes. Jsme ochotni k tomuto velikánovi vzhlížet a uvědomit si sílu jeho národního cítění? Nebo si ho všimneme jen při zahájení hudebního festivalu Pražské jaro či v kritických momentech naší vlasti? Poslechněte si v audiozáznamu pořad Historie Plus.