V MHD si zas nasaďte roušky a běžte na posilující očkování, nabádá epidemiolog Smejkal
Počty covid pozitivních začaly i v Česku opět pomalu růst. „Omikron má několik dobrých a několik špatných vlastností. Mezi ty dobré patří, že se ho tolik nedostává do plic, nemá takovou smrtnost, takže tolik lidí nezabíjí – na druhou stranu je násobně nakažlivější. Také u něj pozorujeme, že může jednoho člověka nakazit několikrát. Až pětina lidí se tak nakazí vícekrát, což je vidět už od jara,“ vyjmenovává hlavní epidemiolog IKEMu Petr Smejkal.
„Lidé říkají, jak je možné, že i když jsem očkovaný, nakazím se vícekrát, ale nikdo z nich se nedostal do nemocnic. Čili omikron imunitu proti očkování i proti prodělanému onemocnění do určité míry obchází,“ doplňuje.
Čtěte také
Restrikce v podobě omezení pohybu lidí nebo příkazu používání respirátorů by ale Smejkal v tuto chvíli nedoporučoval. „Na úrovní nařízení rozhodně ne. Spíš bych vyzval – a myslím, že už to mělo být uděláno – k tomu, aby lidé šli na posilující dávky, a to myslím i tu druhou posilující dávku, protože imunita časem vyvane.“
„Na druhém místě jsou roušky, respektive ochrana dýchacích cest, která je stále důležitá. Ale omezil bych to jen na místa, kde se setkáváme – například my lékaři s pacienty nebo v místech, kde je hodně lidí a nevětraný prostor. Tam je stále dobré a ohleduplné si roušku vzít. Stejně jako v městské hromadné dopravě či jiných těsných prostorech.“
„Nemyslím, že bychom se měli dostat na úroveň nějakých restrikcí – ale nemůžeme vyloučit, že se to nezmění, když čísla porostou víc, než bychom očekávali. Omikron totiž neustále překvapuje,“ uzavírá Petr Smejkal.
Celý rozhovor najdete v audiozáznamu, ptá se Ondřej Látal.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
