V malbách „mých prezidentů“ je vidět i naše kolektivní paměť, míní malíř Štech

11. červen 2024

„Mám dlouhodobý zájem o témata, která někdo může vnímat jako klišé. A nešlo jen o prezidenty, pracoval jsem s více podobnými tématy, která nejsou nová a jsou třeba i hodně zprofanovaná. Ale přijde mi, že to jsou věci, které se s námi, jako se společností hodně pojí,“ vysvětluje malíř Adam Štech, mj. autor portrétů všech porevolučních prezidentů.

„Mám pocit, že je v nich skrytý potenciál – a když to trochu přeženu, tak v tom vidím něco jako kolektivní paměť. Každý z našich prezidentů navíc něco reprezentoval, nebo reprezentuje,“ popisuje své, jak sám říká, trochu pomačkané malby.

Adam Štech , LCF, 2009, olej na plátně, 170 x 180 cm, sbírka manželů Zemanových

„Nejvíc mě zajímá kombinace realismu a kubismu, ze kterého si beru hlavně přeskupování. Je v tom i můj dlouhodobý zájem o kombinaci několika stylů v rámci jednoho obrazu. To pro mě znamená oživování motivu, kdy ta věc jakoby ožívá,“ popisuje.

Štech je obdivovatelem kubismu, který máme spojený spíš s historií, dokonce s už jednou uzavřenou. „To je ale velmi relativní, protože máme tendence sto let staré věci považovat za přežité. Ale když se podíváte do dějin umění – například na renezanci nebo křesťanskou antiku –, tam těch sto let už až tak významnou roli nehraje.“

„Ta stovka let je prostě krátká doba na to, abychom si řekli, že jsme osvícenější. Je to zavádějící,“ uvažuje.

„Také mám pocit, že explicitně zobrazený sex je stále velké tabu – přitom historicky byli lidé ve veřejném prostoru na tyto symboly zvyklí.“

Jsou souložící lidé na obrazech nemorální? Jak umělec rozlišuje erotiku a pornografii? Proč si na lidech všímá kvality, kterou nazývá uvolněnost? Poslechněte si celé Hovory Petra Viziny.

Adam Štech: Ležící figura II (olej a sprej na plátně, 195 x 150 cm, 2010)
autor: Petr Vizina
Spustit audio

Související