Sportovní žurnalistika je stále území mužů. Jsem ale vlna, která tu skálu podrývá, říká televizní sporťačka Vymětalíková
Sportovní novinářka a komentátorka Darina Vymětalíková se žurnalistice věnuje už 24 let. To, aby žena mohla komentovat hokej nebo fotbal, trvalo dlouho. „Bylo důležité, že to probíhalo postupně. O Česku se říká, že je to trochu Hobitín, a to v dobrém i špatném. Některé věci se tady přijímají pomaleji, na některé věci se hned nenaskočí, přestože to je trend. Horší ale je, že prosadit dobrou věc trvá hodně dlouho,“ říká.
„Vlastně jsem strašně vděčná, že jsem měla čas. A když jsem pak dostala prostor, všichni říkali, že je super, že jsem neměla před kamerou trému. Na to jsem odpovídala, že když už jsem tady třeba devět let – k hokejovému nároďáku jsem se na první mistrovství světa dostala po 14 letech v televizi a po nesmírně obrovském počtu jiných hokejových zápasů –, tak z čeho bych tu trému měla mít? To by se s prominutím naučil i šimpanz,“ vysvětluje s úsměvem.
Čtěte také
Dostala tak čas na to, aby sportovní žurnalistiku poznala, a to včetně samotných hráčů, dnes už zná křestním jménem všechny z televizního štábu i lidi, kteří pomáhají v zázemí samotným sportovcům. „I oni se ke mně už chovají jinak. Jinak než když je to někdo, kdo teprve prošel vrátnicí a je takzvaně za hvězdu.“
„Je to asi tak, jako když je reportér nebo komentátor hrotový útočník třeba 40členého týmu. Když ale ten tým znáte a přistupujete k němu tak, že by to bez nich nešlo – a bez nich bych ani tu práci dělat nemohla – je to úplně jiné.“
Sausage party
Vztah sportovního publika i samotných sportovců k ženám-sporťačkám se tak podle Vymětalíkové mění stále k lepšímu. „Stále je to tedy tzv. sausage party, jak říkají feministky. Pořád je to výsostné území mužů, ale když znáte manuál a zázemí, můžete to pomalu nahlodávat. Taky o sobě říkám, že jsem jako vlna a podrývám skálu.“
„To znamená, že když tu skálu jednou nebo stokrát ometu, nestane se nic, ale když to udělám 500 tisíckrát, tak třeba spadne. Musím na to jít pomalu, muže nevyplašit a uvědomit si, že jsem vlastně hostem v jejich prostředí. A snažím se, abych byla host milý a vítaný – a ne, abych tam vtrhla a vysvětlovala, že dělají všechno špatně, nebo že je v tom oboru málo žen,“ vysvětluje svůj postoj sportovní novinářka Vymětalíková.
Když se rozhodovala, který obor si vybere, chtěla dělat novinařinu tzv. velké politiky. „Teď jsem ale moc ráda, že dělám, jak říkají Američané, v oddělení hraček žurnalistiky,“ dodává.
Novinářku na síti X sleduje přes 50 tisíc lid. „Mám fanklub, který je věrný, ale zároveň i hateklub, který vlastně už nemůže ani cítit, co píšu.“
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Markéty Vozkové.
Související
-
Není to tak jednoduché, že někdo je muž a někdo žena, říká k olympijskému dění sportovní novinář
„Sport má binární kategorie, a to se ukazuje jako problém. Je to dlouhodobá věc, která se řešila už ve 30. letech minulého století,“ říká sportovní novinář Vojtěch Jírovec.
-
V Buffalu byl Hašek král. Vzal nás do pár hospod, vzpomíná sportovní novinář Cibula
Co Václav Cibula prožil s hokejovými legendami Jaromírem Jágrem a Dominikem Haškem? Jaké to bylo kdysi psát o dopingu? O čem ještě píše v současnosti? Poslechněte si.
-
Sportovní novinář Karel Tejkal starší: Nejraději vzpomínám na rozhovory se Zátopkovými
Ve studiu Radiožurnálu Sport se objevili dva muži se stejným jménem. Legenda Českého rozhlasu Karel Tejkal starší a jeho syn Karel Tejkal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
