V kresbě se dostáváme nejblíž k umělci, tvrdí kunsthistorik Zlatohlávek

13. červenec 2017

Magazín Leonardo

Čím je zajímavá umělecká kresba? Hostem Magazínu Leonardo byl historik umění, vysokoškolský pedagog a bývalý ředitel Národní galerie v Praze Martin Zlatohlávek, který se specializuje na malbu starých mistrů 15. až 18. století.

„V kresbě jsme nejblíž samotnému umělci,“ tvrdí kunsthistorik. „Na kresbách stopujeme autentický způsob tvorby, protože kresba zachycuje jednotlivé stupně přípravy díla.“

Autor kresby si načrtl celou kompozici, a tím realizoval, co měl v mysli. „A když se mu vyhotovená myšlenka líbila, pokračoval dál, a zase v kresbě studoval jednotlivé části obrazu. Jde tedy o autentický záznam umělecké práce a tvorby starých mistrů.“

I když takové kresby sloužily jen jako črty k většímu dílu, jsou samozřejmě považovány za umělecká díla, a to už od 16. století.

„Proto také sběratelství kresby začíná v 16. století, kdy myšlenky o ideji a kresbě vznikaly. Máme ale samozřejmě také finální kresby, autentické neboli autonomní kresby, které jsou konečným dílem,“ upozornil Zlatohlávek.

„Už v 16. století se dokonce domnívali, že právě první kresba, kterou si umělce načrtne, je nejblíže ideji, která vyváří dílo. To, co vzniká později, je už zaneseno lidskostí. Nakonec i na obraze, který vznikal na základě takových studií, pak pracovali pomocníci, učni a další, a tím jaksi devalvovali tu první, geniální umělcovu myšlenku.“

Existuje dnes možnost, že by se v České republice objevil nějaký originál, po kterém se dávno pátrá nebo o kterém se neví? „Určitě lze objevit významná umělecká díla, celá řada děl se také hledá.“

„Zvláště 20. století bylo velmi dramatické pro sběratelství, ať soukromé nebo veřejné. Byly války, různé genocidy, posunovalo se se soukromým majetkem, a v rámci toho se celá řada děl prostě ztratila.“

Proto se také občas nalezne třeba na půdách nějaký hledaný nebo neznámý obraz. „Občas se to stává, ale stále jsou v České republice určité fondy, které dodnes nejsou dostatečně poznány a prostudovány.“

„Jsou to především různé knihovny a zapomenuté depozitáře. Teprve oko znalce nebo toho, kdo něco hledá, může najednou zjistit, že našel něco, co bylo kdysi ztraceno, tady to stojí, jen se na to práší, a ejhle, objevili jsme to,“ popsal budoucí objevy vzácných děl Martin Zlatohlávek.