V dělbě orgánů není žádná protekce, říká šéf Koordinačního střediska transplantací

23. březen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lékaři v IKEMu provádějí první transplantaci dělohy v ČR

Koordinační středisko transplantací si letos připomíná 12 let svého fungování. Za tu dobu jeho pracovníci zajistili více než 8000 orgánů a koncem loňského roku byl zaregistrovaný už třítisící dárce na území České republiky.

„U nás bylo sedm center, která dělala transplantace, ale nebyl jednotný systém na tzv. alokaci orgánů, to znamená kam orgány půjdou,“ uvedl v Magazínu Leonardo muž, který stál u zrodu střediska, lékař Martin Holcát.

Tomu byla u příležitosti 12 let činnosti centra slavnostně udělena zlatá plaketa. „Těší mě to, ale myslím, že je řada lékařů transplantologů, kteří se zasloužili o samotné transplantace, a ti jsou možná důležitější.“

„Můj podíl byl především organizací toho celku, který rozděluje a alokuje orgány. Bylo těžké vůbec vytvořit pravidla alokace, protože tam nesmí být žádná protekce, žádná zvýhodnění. Alokace je dána především biologickými parametry, markery, jejich shodou, znaků a příznaků u dárce i příjemce,“ popsal lékař.


Na začátku stojí rozhodování, kdo vůbec orgán dostane. „Představa, že někdo zemře na ulici a my od něj bereme orgán, je falešná. Bereme od člověka, který ztratil mozkovou funkci, ale stále mu bije srdce a fungují orgány. Takovému člověku se odebere krev, vyšetří se celá řada tzv. markerů, které řeknou, kdo by mohl tento orgán nejlépe dostat. Pak se hledá nejvhodnější příjemce, který je otestován, vybírá se z naší databáze podle různých parametrů: jak dlouho čeká, jakou má krevní skupinu a podobně.“

Zvlášť důležitý je čas, který uběhne od odběru orgánu k jeho přivezení na místo, kde už leží příjemce připravený k operaci.

„Například u srdce jsou to 4 hodiny. Protože v současné době komunikujeme s celou Evropou, tak když třeba ve Francii je dárce, tak musíme použít tryskáč, který odveze naší skupinu lékařů, která odebírá srdce na místě, pak se vrátí zpět, a během čtyř hodin by měl být orgán od odběru dopraven k příjemci.“

V České republice existuje tzv. předpokládaný souhlas s dárcovstvím orgánů. Funguje ale také registr odmítačů. „Tam se může každý přihlásit a prohlásit, že po své smrti odmítáte dát orgány. Ale musím říct, že je v tomto registru zapsáno velmi málo lidí, u nás jsou to stovky.“

„Nakonec i papež Pius II. razil na kongresu o transplantacích heslo neberte si své orgány do nebe, takže i církev podpořila dárcovství orgánů. Jsou ale státy, kde je předpokládaný nesouhlas, jako třeba v USA. Tam má každý řidič u sebe souhlas nebo nesouhlas s dárcovstvím přiložen na kartičce,“ popsal nelehkou logistiku transplantací Martin Holcát.

autoři: jkl , oci
Spustit audio