V Británii vypukla velká debata o Iráku

Irácké ministerstvo vnitra nařídilo policii v Basře, aby oba britské vojáky propustila, ta však příkaz ministerstva ignorovala. Vojáci byli nakonec osvobozeni v důsledku nouzové násilné akce samotných britských vojsk. Britská armáda zasáhla jednak proti policejní stanici, jejíž iráčtí pracovníci - místní policisté - předali Brity povstaleckým jednotkám - a posléze zachránila vojáky z místa, kde byli povstaleckými jednotkami zadržováni. Guvernér města Basry Mohammed al-Waili konstatoval, že byli oba britští vojáci místní policií zatčeni proto, že údajně zastřelili jednoho iráckého policistu a zranili druhého.

V Británii to vyvolalo podstatnou debatu: Dostalo se britské vojenské angažmá v Iráku tímto za hranici, kam nelze jít? Nadešla doba, kdy je záhodno britské vojáky z Iráku stáhnout?

Ve středu uvedl britský ministr obrany John Reid, že Británie, jak to formuloval, "z Iráku neuteče". Avšak stále výraznější součást veřejného mínění argumentuje právě, že by Británie měla vojska z Iráku stáhnout. Povědomí dvou britských vojáků, zajatých iráckou policií a pak předaných povstaleckým jednotkám, které nenávidí přítomnost zahraničních vojáků v jejich zemi, vyvolalo jasnou krizi. Pokud dva a půl roku ochrany a výcviku vedlo zrovna k tomuhle - není načase celou záležitost odvolat?

Dodnes v Iráku zahynulo téměř 100 britských a téměř 1500 amerických vojáků - od doby, kdy válka údajně už skončila. Irácké mrtvé nikdo nepočítá. Podle neoficiálních údajů od začátku konfliktu do dneška zahynulo 24 000 - 28 000 Iráčanů.

Tvrdí se - zase, nikdo to neví jistě - že v Iráku není více než 20 000 povstalců. Od května 2003 bylo usmrceno více než 300 neiráckých civilistů, včetně podnikatelů. Od ukončení konfliktu bylo uneseno 232 cizinců. Polovina z nich byla propuštěna, ostatní, více než 100 lidí - jsou buď mrtví nebo nezvěstní.

K bombovým atentátům dochází téměř denně. Jejich obětí se stalo údajně více než 3000 osob a více než 8000 osob bylo zraněno.

Irácký premiér dr. Ibrahim al Jaffari navštívil ve středu Londýn a vedl rozhovory s britským ministrem obrany. V rozhovoru s televizí BBC uvedl, že je západních vojáků zapotřebí do doby, než budou vybudována irácká vojska. Zdůraznil, že Západ i Irák má společného nepřítele: terorismus.

Avšak moderátor Jeremy Paxman se ho zeptal: "Rozumíte pocitům lidí v Británii a také ve Spojených státech, kteří vidí, že jejich děti jsou posílány s armádou do Iráku a pak zjistí, že některé bezpečnostní složky v Iráku ani nejsou na naší straně. Proč by měli ohrožovat život svých dětí?

V publicistickém televizním pořadu Newsnight pak k věci hovořili dva významní britští komentátoři a analytikové, Simon Jenkins, dlouholetý komentátor deníku Times, který od nynějška píše pro Guardian, a William Shawcross, každý z opačného úhlu pohledu.

Co řekl Simon Jenkins:
Před třemi lety jsme šli do války v Iráku na základě lži. Irák nezosobňoval bezprostřední bezpečnostní hrozbu Británii. Nyní nám vážně hrozí, že v Iráku zůstaneme ze lživých důvodů. Předstíráme si, že se bez nás Iráčané neobejdou. Přislíbili jsme Iráčanům tři věci: bezpečnost, prosperitu a demokracii. Bez bezpečnosti prosperita a demokracie nemohou vzniknout. V současnosti není v Iráku bezpečnost.

Kdysi jsme si mysleli, že kamkoliv britská vojska vstoupí, mohou činit jen dobro. Mohou přinášet jen pořádek. To je příliš velké očekávání pro každou armádu. Faktem v Iráku je, že když jsme tam přišli, činili jsme tam dobro. Basra byla úspěchem. Vypadalo to nadějně. Teď už to nadějně nevypadá.

Postupně vládní koalice ztrácí moc a získávají ji povstalecké jednotky, váleční magnáti a různé podezřelé soukromé armády. A Irák začíná záviset na těchto lidech pro obranu. Tito lidé naprosto infiltrovali armádu i policii. Nám se nepodařilo vytvořit v Iráku pořádek, není tam bezpečnost.

Když zmizel důvod, proč by nějaká armáda měla být v nějaké zemi, ta armáda by měla tu zemi opustit. Musí existovat strategie jak odejít. Tato armáda by měla odejít. Není to porážka, je to experiment, který selhal.
Ani to neznamená, že takové země vždycky skončí v chaosu. Američané opustili Vietnam, opustili Libanon, Británie opustila Malajsko, opustila Aden.

Myslím, že je načase nechat Irák Iráčanům. Je to jejich věc a jejich problém. V zemi už nyní vládne anarchie. Horší to už nemůže být. Je to ale jejich věc. Je načase, abychom odešli.

Co řekl William Shawcross:
Britský velitel v Basře měl naprosto pravdu. Rozhodl se udělat všechno, aby zachránil své vojáky od extremistických povstaleckých jednotek. Byl to ošklivý incident, ale není důvodem k panice a k odchodu z Iráku. Jsme v Iráku na pozvání první demokraticky zvolené vlády, jakou tato země kdy měla. Náš úkol v této zemi podporuje silný mandát OSN. Je jasné, že jsme v Iráku udělali mnoho chyb. Ale je také mnoho věcí, na které můžeme být hrdi. Koaliční oběti svrhly Saddáma Husajna, člověka, který usmrtil více muslimů než kdokoliv na světě. A nyní jsme přinesli zárodek demokracie do regionu, který to zoufale potřebuje.

Vůči takovým radikálním změnám je brutální odpor. Al Kajda vyhlásila totální válku proti iráckému lidu. Ale většina Iráčanů se přidržuje, s obrovskou odvahou, politického procesu. Kdo by mohl zapomenout na ty nádherné záběry, jak si nechávají načernit inkoustem prsty, po účasti v prvních demokratických volbách. Potřebují naši pokračující podporu.

Hodně se teď hovoří o zkušenosti z Vietnamu. Je dobře si uvědomit, že vietnamská válka byla prohrána nejen na bojišti, ale i v Americe. Důsledky byly děsivé. Důsledky teroristického vítězství v Iráku by byly absolutně strašlivé. Nejen pro Iráčany, ale pro celý svět.

Britský armádní generál Sir Michael Rose, bývalý vrchní velitel vojsk OSN v Bosně v televizi BBC důrazně požadoval, aby byl stanoven konkrétní termín odchodu vojsk z Iráku:

Hlavním hlediskem je britská a americká přítomnost v Iráku a otázka, zda skutečně se blížíme k dosažení cílů, které byly vytčeny. A to se neblížíme. Jedny volby neznamenají, že vznikla demokracie. Jde o to, že pokračující přítomnost britských a amerických vojáků v Iráku se stala součástí celého problému. Kdyby bylo určeno datum odchodu, místní lidé by mohli začít přijímat odpovědnost za správu nad svou vlastní zemí. Ta země má starobylou civilizaci, armády ji okupují už tisíce let. Je nesmyslné, aby tam byla západní vojska dál. Není to uvěřitelná, důvěryhodná strategie, západní vojáci tam každým dnem umírají a riskují životy pro chaos a politické vakuum. Kolik životů to ještě bude stát, zeptal se závěrem generál Sir Michael Rose.