V Americe se dobře žije těm, kteří jsou zdraví a bohatí. Když přijde komplikace, už je to problém, popisuje česká vědkyně Kudová
Na vědu asi nikdy není dost peněz, ale covidová pandemie nám ukázala, jaké možnosti může lidstvu nabídnout, tvrdí česká vědkyně Eva Kudová. Vede mezinárodní vědeckou skupinu v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, která se věnuje neurosteroidům. Objevili i významné látky, které pomáhají v léčbě neurologických onemocnění, epilepsie a neuropatické bolesti. „To, co dokázaly instituce a firmy v období covidu například na vývoji vakcíny, je obrovský úspěch,“ říká.
„Je to demonstrace toho, jak může být věda důležitá, byť to v normálním životě člověk nevnímá ani nevidí,“ dodává.
„Byla jsem na konferenci, kde jeden člověk popisoval, jak vytvořili konsorcium institucí, akademických firem, začali vyvíjet, a jak to fungovalo. Navíc byli všichni motivovaní a měli důvod, protože to bylo i pro ně.“
Když se nedaří...
Když skupina chemiků pod vedením Evy Kudové zkoumá, řídí se pravidlem, podle kterého když se nedaří, je to potřeba na chvíli odložit.
Čtěte také
„Ať počkají, ono to uzraje. A ukazuje se, že je proto dobré ,držet‘ víc větví, víc projektů, které nás zajímají. A když máme pocit, že to prokrastinuje, že už to nikam nevede, tak je potřeba síly alokovat jinam. Až pak přijde odněkud ,nakopnutí‘. Když se mi spojí věci, které se mi dřív tak nespojily. Pak se k tomu vrátíme a můžeme pokračovat,“ popisuje.
Vědkyně byla řadu let i ve Spojených státech, kde také zkoumala neurosteroidy. Věděla dobře kam a za kým jede, co tam bude dělat a že jí to bude bavit.
„A jak se tam žije mladým vědcům? Asi to nemají jednoduché. U mne šlo, někdy před deseti lety, o obrovské prozření ženy ve vědě v Americe. Matky, které šly na mateřskou, se po šesti týdnech vracely do laborky a děti byly odevzdány do nějakého zařízení, kde se o ně starali.“
„Jak se říká: V Americe se dobře žije lidem, kteří jsou zdraví a bohatí. V momentě, kdy přijde nějaká komplikace, tak to tam nemají úplně jednoduché.“
Čtěte také
„Takový český sociální systém, zdravotní pojištění, mateřská na čtyři roky… To, když jsem tam řekla nahlas, tak na mě koukali jako na blázna. To je pro ně ve vědě něco naprosto nepředstavitelného. Když tam matka musí na mateřskou, tak nepracuje a rodina má jediný příjem. Tady je rodičovská – sice nijak závratná, ale pořád je ten příjem nějaký. Jsou to nesrovnatelné věci.“
„Navíc jsme tam měli deset dní dovolené za rok. Podmínky tam byly nesrovnatelné se systémem, který je tady v Česku. Takže člověk viděl, jak to vypadá – nechci říct v reálu –, ale jinde, navíc v zemi zaslíbené. A pak odhaluje i ty šedivé stránky, které možná už nejsou tak zaslíbené, jak na začátku vypadaly,“ uzavírá.
Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.
Související
-
Ukrajinci mají tvrdší povahu než Češi. Kdo jiný by ale Putinovi vzdoroval, říká ukrajinská vědkyně
„Češi jsou v porovnání s Ukrajinci jemnější, mírumilovnější. Zřejmě proto, že měli v historii méně drastických zážitků,“ srovnává vědkyně z Fyzikálního ústavu Akademie věd.
-
Když to v rodině nefunguje, tráví děti víc času u obrazovek, upozorňují vědkyně
Jak děti naučit bezpečně se pohybovat ve světě digitálních technologií a v online prostoru, tomu se věnuje nový rodičovský průvodce džunglí digitálního dětství a puberty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.