V Americe se dobře žije těm, kteří jsou zdraví a bohatí. Když přijde komplikace, už je to problém, popisuje česká vědkyně Kudová

„Je to demonstrace toho, jak může být věda důležitá, byť to v normálním životě člověk nevnímá ani nevidí,“ dodává.

„Byla jsem na konferenci, kde jeden člověk popisoval, jak vytvořili konsorcium institucí, akademických firem, začali vyvíjet, a jak to fungovalo. Navíc byli všichni motivovaní a měli důvod, protože to bylo i pro ně.“

Když se nedaří...

Když skupina chemiků pod vedením Evy Kudové zkoumá, řídí se pravidlem, podle kterého když se nedaří, je to potřeba na chvíli odložit.

Čtěte také

Úspěšná vědkyně Zuzana Musilová: Studentky mi říkají, že pro ně je povzbuzující vidět ženu ve vědě

„Ať počkají, ono to uzraje. A ukazuje se, že je proto dobré ,držet‘ víc větví, víc projektů, které nás zajímají. A když máme pocit, že to prokrastinuje, že už to nikam nevede, tak je potřeba síly alokovat jinam. Až pak přijde odněkud ,nakopnutí‘. Když se mi spojí věci, které se mi dřív tak nespojily. Pak se k tomu vrátíme a můžeme pokračovat,“ popisuje.

Vědkyně byla řadu let i ve Spojených státech, kde také zkoumala neurosteroidy. Věděla dobře kam a za kým jede, co tam bude dělat a že jí to bude bavit.

„A jak se tam žije mladým vědcům? Asi to nemají jednoduché. U mne šlo, někdy před deseti lety, o obrovské prozření ženy ve vědě v Americe. Matky, které šly na mateřskou, se po šesti týdnech vracely do laborky a děti byly odevzdány do nějakého zařízení, kde se o ně starali.“

„Jak se říká: V Americe se dobře žije lidem, kteří jsou zdraví a bohatí. V momentě, kdy přijde nějaká komplikace, tak to tam nemají úplně jednoduché.“

Čtěte také

"Tři ženy ve vědě" tvrdí, že "jsou úplně normální ..." :-)

„Takový český sociální systém, zdravotní pojištění, mateřská na čtyři roky… To, když jsem tam řekla nahlas, tak na mě koukali jako na blázna. To je pro ně ve vědě něco naprosto nepředstavitelného. Když tam matka musí na mateřskou, tak nepracuje a rodina má jediný příjem. Tady je rodičovská – sice nijak závratná, ale pořád je ten příjem nějaký. Jsou to nesrovnatelné věci.“

„Navíc jsme tam měli deset dní dovolené za rok. Podmínky tam byly nesrovnatelné se systémem, který je tady v Česku. Takže člověk viděl, jak to vypadá – nechci říct v reálu –, ale jinde, navíc v zemi zaslíbené. A pak odhaluje i ty šedivé stránky, které možná už nejsou tak zaslíbené, jak na začátku vypadaly,“ uzavírá.

Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.