V 70. letech jsem myslel, že komunisty výtvarné školy nezajímají. Byl to omyl, vzpomíná výtvarník Haloun
Poslechněte si celé Hovory Ondřeje Konráda
Vysokoškolská studia na UMPRUM (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze) má výtvarník a pedagog, autor stovek grafik, plakátů a bookletů, v poslední době také literát, Karel Haloun spojená s dobou normalizace. A zrovna rád na ně nevzpomíná. „Mé představy byly dost idealistické. Domníval jsem se, že komunisti dají výtvarným školám pokoj. Proto jsem byl překvapený, do jaké míry už to v první polovině 70. let bylo ,znormalizované‘,“ říká.
Měl ale vlastně štěstí, že se mu na škole podařilo tři roky studovat v ateliéru Zdeňka Sklenáře. „To byl jeden z posledních mohykánů, kteří ještě zůstávali. Byl asi jeden z mála nečlenů KSČ, tak na něj použili tehdejší vysokoškolský zákon, podle kterého pedagog nesměl být starší 65 let. Takže ,byl odejit‘ rovnou s úderem narozenin.“
Čtěte také
„Po něm nastoupil Jiří Mikula, který už byl ,kádr‘ a který se později stal rektorem UMPRUM,“ říká umělec, který už tři dekády tvoří v uměleckém tandemu s Luďkem Kubíkem ve studiu Třetí dílna.
Haloun tak popisuje tehdejší Katedru grafiky, obor Ilustrace a plakát. „Absolvoval jsem v roce 1978, a to už bylo období anticharty a běsnění, takže to celé bylo podivné. Vlastně jsem pak ani neměl chuť se do školy vracet. Tu sílu jsem v sobě nenašel.“
Ten den přišel až v roce 1989. „Na školu jsem se vrátil až při stávkách, a to se stávkovým výborem, který tvořili Vláďa Mišík, Radim Hladík, Honza Spálený a já, jako bývalý absolvent,“ dodává.
Víc si už poslechněte sami v audiozáznamu pořadu Hovory Ondřeje Konráda. Dozvíte se, čím ho tak okouzlily rockové kapely, nebo proč si myslí, že obor grafický design může být manipulativní.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
