Útok na Westgate odhalil slabost vedení Keni

"Keňa je pořád bezpečná. Ten útok by nás neměl zastrašit, protože toto se děje i v jiných zemích a může se to stát kdekoliv. Keňané by proto neměli být vyděšení, měli by stát se vztyčenou hlavou a pokračovat v té válce v Somálsku," prohlásil obyvatel Nairobi James Macharia.

Podle bezpečnostního analytika Tomáše Mauleho, který žije v Keni už tři půl roku je daleko větším problémem Keni rozpad řízení státu. Tu ukazuje neschopnost potrestat armádu, která při zásahu Westgate vyrabovala. "Keňská armáda víceméně naprosto vyloupila celý ten obchodní dům a prezident Uhuru Kenyatta nebyl ani schopen - pravděpodobně kvůli své relativně omezené moci v současnosti - ani vyhodit ministra nebo generála z armády. Přestože se celý svět koukal. To je něco, co je pro běžného Keňana a vlastně i řadu cizinců horší zpráva, než ten samotný teroristický útok."

Bylo Nairobi jen varováním?

Právě účast keňských sil na bojích v sousedním Somálku bylo hlavní příčinou útoku. "Útok naléhavou pomstou mučedníků za zabíjení jejich nevinných bratrů na jihu Somálska, za okupaci a rozkrádání jejich vlasti. Jste odpovědní za masakr nevinných muslimů, které zavraždili vaši vojáci v Kismayu a dalších městech. Jste za to odpovědní, protože jste zvolili prezidenta, který za peníze z vašich daní vraždí naše lidi v Somálsku, řekl k atentátu na nairobské obchodní centrum vrchní velitel somálského militantního hnutí Šabáb Ahmed Godane, zvaný též Mochtar abu al Zubajr. Podle něj měl útok zásadní efekt. "Naše akce zasáhla churavou keňskou ekonomiku a izraelské projekty v Keni. Je to jasný vzkaz západním zpravodajským službám, které nedokázaly zachránit životy svých lidí. Řekli jsme Keňanům, že účastí ve válce proti islámu bojují proti vlastním zájmům. Ztratíte bezpečnost, živobytí i lidi," dodal Godane.

Hnutí Šabáb, což znamená Mládež nebo Chlapci, vzniklo v prvních letech tohoto století jako radikálnější odnož Unie islámských soudů, s ideologií moralistického směru sunnitského islámu, takzvaného salafismu. Podstatnou část ozbrojenců Šabábu skutečně tvoří nezletilí chlapci. Na sklonku minulého desetiletí získali kontrolu nad metropolí Mogadišem a dobyli většinu jižního Somálska, kde zaváděli přísnou verzi práva šaría včetně zákazů kouření, žvýkání oblíbené drogy kátu nebo sledování fotbalu v televizi

Ozbrojenci, kteří se zaklínají bojem za původní čisté zásady islámu, jsou v Africe v posledních letech stále aktivnější. Zabíjejí domnělé nepřátele v nestabilních regionech od západního Maghrebu po jihovýchodní pobřeží Indického oceánu. Militantní džihádismus ale ohrožuje mnohem větší region než Somálsko a Keňu. Obrovské odlehlé prostory Sahary a Sahelu s propustnými hranicemi jsou ideálním působištěm pro relativně málo početné radikální skupiny i výměnu peněz, zbraní a informací. "Nová frontová linie se navíc rýsuje v africkém pásu Sahelu - Mali, Mauritánii, Nigeru, Senegalu. To je problém, protože jde o hodně nestabilní oblast, ze které přichází do Evropy nemálo imigrantů," tvrdí o nové hrozbě respektovaný francouzský znalec politického islámu Gilles Kepel.

Teroristický útok v keňském Nairobi|foto: ČTK,ČTK

Absence základních jistot společnosti

Hlavně v severní Africe spoléhají teroristické buňky na příjmy z pašování jihoamerického kokainu, cigaret a také na únosy občanů západních zemí. Mezi nejznámější hnutí patří v Alžírsku vzniklá Al Káida v islámském Maghrebu, jejíž odštěpená frakce zajala (v lednu 2013) na několik dnů stovky pracovníků plynové stanice, a desítky cizinců při tom zabila.

V Mali se Obránci víry a jejich spojenci na několik týdnů zmocnili poloviny země, než je vytlačili vojáci v čele s Francouzi. A skupina Obránci šaríi teď zase dělá problémy i v donedávna relativně klidném Tunisku.

Islám v Africe má ale i přívětivou tvář, zvlášť v rozvrácených společnostech nabízí chybějící morální hodnoty a společenský tmel, upozorňuje antropolog Jan Záhořík. "Uvedl bych příklad právě Rwandy a Burundi, kde dnes dochází vlastně k určité, skoro bych řekl masové konverzi k islámu z jednoho prostého důvodu. Protože obě země si prošly velmi jaksi krvavými genocidami a občanskými válkami, které celou společnost velmi destabilizovaly, demoralizovaly a vyvrátily ji vlastně ze svých kořenů. A právě islámská komunita nebyla účastna těchto masakrů." Islám a křesťanství se spolu navíc v Africe potýkají po staletí, připomíná Jan Záhořík. "Teprve v posledních 20 letech došlo k určité náboženské rovnoprávnosti. Jinak ale šíření islámu stejně jako šíření křesťanství je jaksi přirozeným historickým procesem, který souvisí kupříkladu i s globalizací nebo rozvojem mezinárodního obchodu. Takže takřka v každé africké zemi nalezneme různé muslimské komunity, které velmi často mají nějakou historii spojenou zpravidla s mezinárodním obchodem."

Vojenské intervence proti džihádistickým militantům se podle mnohých expertů míjí účinkem. Například nestor somalologie profesor Ioan Lewis tvrdí, že v klanové somálské společnosti s nestabilními aliancemi jsou zahraniční vojáci vnímáni jako okupanti, jako společný nepřítel. A odpor proti němu je mnohdy spíš než svatou válkou motivován nacionalismem a etnickou příslušností. Účinnější by mohla být jemná podpora alternativ k tomu, co nabízejí náboženští extremisté, kteří rychle přicházejí o jisté sympatie lidí zaváděním drakonických trestů, nesmyslných zákazů nebo neschopností řešit každodenní problémy.

Bezpečnostní analytik Tomáš Maule žije v Keni už tři půl roku a popisuje vliv islamizace v Keni jako minimální. Za daleko větší nebezpečí považuje rozpad řízení státu, kterou odhalila neschopnost potrestat armádu za rabování v obchodním domě Westgate.

Majorita společnosti je křesťanská a islám skutečně dominuje pouze na části severního pobřeží, somálských a etiopských hranic. Keňská společnost jako taková rozhodně islamizovaná není. O co se spíše jedná, jsou skutečně ty islamizované majority především somálského původu jak na hranicích, tak v Nairobi nebo také v Mombase, které se dá se říct za posledních deset až patnáct let trochu více radikalizovaly. Odklonily se od moderátního výkladu islámu k více radikálním interpretacím.

A jaksi početně, dá se říct že dnes islám vytlačuje křesťanství?

To náboženství jde podél kmenových linek, takže rozhodně bych neřekl že by islám útočil na křesťanství. Ta čísla jsou pravděpodobně relativně stabilní a i ten politický konflikt mezi islámem a křesťanstvím skutečně není o náboženském konfliktu jako takovém, ale skutečně se jedná spíše o politický konflikt, který v sobě má nějaký náboženský náboj. Spíše jde o katalyzátor toho konfliktu nebo slouží jako ideologie, která je v něm použitá, ale neřekl bych skutečně že je to nějaký střet dvou náboženství.

Ve světle toho posledního útoku na Westgate, mají militantní formy islámu určitou podporu i uvnitř keňské společnosti nebo je to jen vnější import?

Nairobi-Central-Business-District.jpg

Keňa je země vytvořená koloniálními mocnostmi a tedy hranice Keni nenásledují žádné přirozené sociální a kulturní linie. Takže přestože se jedná o nějaký víceméně somálský element uvnitř keňské společnosti, tak tyto lidi žili na území Keni jako takové velmi dlouhou dobu. Takže je to skutečně vnitřní problém, který je spojený s regionálním kontextem. Řada radikálů jsou skutečně Keňané, jejichž rodiny žijí na území Keni po stovky let.

Po tom útoku na Westgate dá se říct že by vzrostla nedůvěra k muslimům?

Já bych neřekl. Ten problém mezi některými somálskými komunitami a některými lidmi křesťanského vyznání je tu už skutečně delší dobu. Tento útok jako takový byl více vidět v zahraničí. Westgate - právě tím, že se jednalo skutečně pouze o bohaté Keňany a lidi ze zahraničí - toho běžného Keňana, chudého člověka, až zas tak nezasáhl. Co bylo podstatně zásadnější jako signál pro keňskou společnost bylo to, co se stalo po samotném útoku. Keňská armáda víceméně naprosto vyloupila celý ten obchodní dům a prezident Uhuru Kenyatta nebyl ani schopen - pravděpodobně kvůli své relativně omezené moci v současnosti - ani vyhodit ministra nebo generála z armády. Přestože se celý svět koukal. To je něco, co je pro běžného Keňana a vlastně i řadu cizinců více varovný signál než ten samotný teroristický útok.

Teď se tedy dá říct že několik týdnů po atentátu to téma už není hlavní věcí zpravodajství nebo diskusí mezi lidmi?

Pro lidi, mezi kterými se pohybuji já, to samozřejmě pořád velké téma je. Ale skutečně bych řekl, že lidé za skutečně velký problém, považují řádění armády. Ani se tak nebojí toho, že by zemřeli při teroristickém útoku, ale spíš si říkají, že pokud může armáda beztrestně před očima celého světa vyloupit obchodní dům, a prezident není ani schopen sjednat nějakou nápravu v jejích řadách, potom je s touto zemí něco hluboce špatně. Spíš panují obavy, jestli bude Keňa vůbec schopná udržet obecnou bezpečnost. A to už nejen vůči islamistům, ale i vůči naprosto běžné zločinnosti a organizovanému zločinu. Jestli to není něco, co bude determinovat bezpečnost Keni podstatně víc v následujících pěti, deseti, dvaceti letech.

Existují tam v Keni taky obavy, že vláda pod rouškou boje proti džihádismu může utahovat šrouby nad celou společností?

Tady v Keni nefunguje až zas tak moc nějaká cenzura. Lidi se tady vyjadřují v podstatě naprosto otevřeně a bez jakýchkoliv obav z perzekuce a myslím že něco takového se pravděpodobně nijak nezmění. Co se může stát, co se pravděpodobně stane, je, že bude docházet k porušování lidských práv podstatně více keňskou armádou a policií vůči muslimům. A to už je v hraničních oblastech se Somálskem poměrně běžná praktika. Takový ten harrasment, bití lidí zatýkání, převážně lidí somálského původu, to se pravděpodobně zhorší. Už od toho útoku taky došlo k zabití jednoho z radikálních kleriků na pobřeží v Mombase, pravděpodobně policií. A armáda v podstatě ukázala, že si může v této zemi dělat cokoliv bez toho, aniž by kdokoliv z nich byl potrestán.