Utekl ze sklepa, aby viděl příjezd amerických vojáků
Slavíme 70 let od konce 2. světové války. Kdyby platil původní plán, stačilo by říct, že Československo tehdy osvobodila od nacismu Rudá armáda.
Zhruba na česko-bavorské hranici se měla potkat s armádou americkou, jenže Američané byli u stanovené čáry dříve než Sověti, a dohodli se proto na dalším postupu k ose Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Západ Čech osvobodila americká armáda pod vedením generála Pattona.
Plzeňané si tento fakt připomínají každý rok při Slavnostech svobody. Hold americkým, ale i belgickým vojákům vzdávají lidé v dalších městech nebo vesnicích. Nebylo tomu tak vždycky. Minulý režim příběh o Američanech tajil nebo překrucoval a projevy úcty k osvoboditelům trestal.
Pravdu a ta nejcennější svědectví si dodnes můžeme poslechnout z úst pamětníků. Je jim kolem osmdesáti nebo devadesáti let a s dojetím vyprávějí, jak to tehdy na jaře 1945 na západě Čech bylo.
Banán, pomeranč, čekuláda, žvýkačka
Panu Emilu Kinclovi je 81 let, v roce 1945 mu bylo jedenáct. Poslední válečné dny v Sušici se nesly v nervózní atmosféře.
„Když rozbombardovali klatovské nádraží, pro nás škola skončila. Koncem dubna odcházela Hitlerjugend, byly tady nekonečné vozy uprchlíků z východu, kteří táhli na západ. Němečtí vojáci, kteří utekli od svých útvarů, odcházeli na západ k Američanům. Vojenská německá posádka sídlila v hotelu Svatobol. 5. května bylo dojednáno, že se zbraněmi opustí Sušici.“
Všichni očekávali, že přijdou Američané. To se 6. května stalo. „Náš tatínek prošel první světovou válkou. Věděl, že při takových věcech je nebezpečno někam chodit, tak nás s bratrem preventivně zavřel do sklepa. Když jsme po poledni slyšeli hluk amerických tanků, tak jsme se protáhli malým okýnkem a v červených trenýrkách, bílým tričku a bosky, jsme doběhli na náměstí.“
Američtí vojáci dostávali od lidí víno, kořalku, koláčky, květiny. „Pro naše otce přinesli hlavně cigarety. Jako děti jsme po letech viděli, co to je banán, pomeranč, čekuláda, akorát nám bylo divné, proč většina Američanů pořád mele hubou. Najednou jsme zjistili, ona to byla žvýkačka. Kolikrát jsme si to dávali z pusy do pusy, poněvadž jsme toho měli málo, ale Američané nás zásobovali.“
První Američan byl v ašském výběžku
Do Sušice tehdy přijelo osvobodit město velké množství amerických vozidel. Počet aut Emil Kincl nedokáže odhadnout. „Přijeli kolem jedné hodiny, a jezdili do večera, jedno vozidlo za druhým. Pro nás to byla zábava, strašně hezká podívaná.“
Každá sušická rodina, která měla možnost, ubytovala jednoho nebo více amerických vojáků.
„U nás byli dva, tři vojáci. Jeden z nich byl přes dva metry dlouhý, tak mu musel tatínek se strejčkem nastavit postel. Poznali jsme jejich zbraně, vozili nás v džípech, hráli jsme baseball, americký fotbal. Oni rádi tancovali, tancovalo se všude. Měli rádi holky, samo sebou. Několik děvčat s nimi odjelo do Ameriky, dokonce tady se rodili černoušci, což byl unikát pro Evropu.“
Co všechno předcházelo osvobození Sušice, shrnul Ivan Rollinger z Pattonova muzea v Plzni. Největší akce na našem území byly od 18. dubna 1945, kdy v ašském výběžku překročila první noha amerického pěšáka původní československé hranice z roku 1938.
„Největší boje byly o město Cheb, 25. - 26. dubna. To předcházelo slavným dnům 5. - 6. května, kdy největší města jako Klatovy, Domažlice a později Plzeň byla osvobozena americkou armádou.“
Sušice nebyla jediným městem s českou většinou, kde osvoboditele vítali s nadšením. „5. května vypuklo povstání v řadě měst. Lidé se snažili osvobodit od šestileté nadvlády. Pomoc Američanů byla vynikající a v daném případě a v daných místech nezbytně nutná.“
Bez bojů a ztrát na životech se osvobození západních Čech neobešlo. „Jde o menší obce a města v Českém lese a na Šumavě, v Sudetech, kde zahynulo a padlo několik amerických vojáků, protože bojovali v konkrétních místech.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
