Úsilí o klid a mír na Blízkém východě

Premiér Ehud Olmert od té doby několikrát arabským zemím nabídl přímá jednání, která by stanoviska obou stran postupně vyjasnila. Po několika náznacích a signálech z arabských řad si Izrael od středeční schůzky arabských ministrů zahraničí v Káhiře sliboval, že bude přizván do některé z plánovaných pracovních skupin, které se mají saúdskou iniciativou zabývat, a poprvé od svého vzniku se tak stane přímým účastníkem jednání s Araby. Tato očekávání se však nevyplnila - pracovní skupiny sice v Káhiře skutečně vznikly, ale Izrael do žádné přizván nebyl. Ministři pouze pověřili Egypt a Jordánsko, které mají jako jediné arabské země mírovou smlouvu s Izraelem, aby s ním zahájily přímá jednání a přesvědčily ho, aby saúdskou iniciativu přijal. Na tomto výsledku však nic převratného není, protože Egypt a Jordánsko s Izraelem udržují těsné kontakty i tak, a jelikož Arabská liga zatím nenaznačila žádnou vstřícnost k izraelským výhradám, saúdská iniciativa se zřejmě příliš daleko nedostane.

Jestli Izrael poněkud zklamaly arabské státy, příjemně jej překvapil předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. Po nedělní schůzce s Olmertem se mu podařilo přesvědčit teroristickou skupinu Islámský džihád, která je hlavním organizátorem raketových útoků z pásma Gazy na Izrael, aby od ostřelování na tři týdny upustila. Přestože Islámský džihád na zveřejnění této zprávy okamžitě reagoval obligátním prohlášením, že o žádné dohodě neví, Ehud Olmert i izraelská armáda ve středu potvrdili výrazný pokles počtu raket Kásam; zatímco od takzvaného příměří uzavřeného v listopadu dopadalo na území Izraele průměrně deset Kásamů týdně, minulý týden byly odpáleny jen tři a tento týden dvě.

To je však nepochybně pouze dočasná úleva. Abbás zrovna potřebuje ukázat, že má autoritu; nejen Izraeli, od kterého požaduje uvolnění restriktivních opatření na Západním břehu Jordánu, ale i Evropě, po které právě zahájil cestu s cílem přesvědčit ji k ukončení bojkotu palestinské vlády. Abbás také ještě před cestou schválil vytvoření národní bezpečnostní rady a vláda přijala bezpečnostní plán, jehož hlavním cílem má být obnova pořádku na palestinských územích. Tento plán předpokládá masivní rozmístění policistů ve městech a na kontrolních stanovištích po celém pásmu Gazy, zákaz nošení zbraní na veřejnosti a vytvoření nové bezpečnostní složky, která by měla vzniknout integrací všech stávajících ozbrojených jednotek. Poslední bod bude zřejmě nejproblematičtější, protože hnutí Hamas a Fatah se ještě neshodla, kdo bude sjednoceným silám velet.

Součástí bezpečnostního plánu je i Abbásem slíbené rozmístění ozbrojených hlídek na hranicích pásma Gazy s Egyptem, které by zde měly bránit Hamasu v pašování zbraní. Na přípravě plánu se výraznou měrou podílel americký bezpečnostní koordinátor Keith Dayton. V jeho rámci také Američané se souhlasem Izraele poskytnou výcvik a zbraně prezidentské gardě Mahmúda Abbáse, aby pomohli zvýšit její vojenskou sílu pro případ budoucí konfrontace se stále lépe vyzbrojeným Hamasem. Americký Kongres na tyto účely před týdnem uvolnil částku 59 milionů dolarů. Po ukončení výcviku by měly zhruba tři tisíce příslušníků Abbásovy gardy mimo jiné zajišťovat bezpečnost vládních budov, zahraničních diplomatů a hostů i hraničních přechodů Rafáh a Karni, jehož otvírací doba se má podle slibu Ehuda Olmerta prodloužit. Řada izraelských analytiků však varuje, že i když americké zbraně možná v této chvíli předsedovi samosprávy pomohou proti Hamasu, dřív nebo později je Palestinci použijí proti Izraeli.

K žádnému zásadnímu zvratu v posledních dnech nedošlo v případu uneseného britského zpravodaje BBC Alana Johnstona, což je snad výjimečně dobře; skupina údajných únosců, která v neděli tvrdila, že Johnstona zabila, totiž dodnes nezveřejnila avízované video s jeho popravou, a tak je zatím stále naděje, že je novinář naživu. Několik zdrojů navíc v posledních dvou dnech přineslo zprávu, že únosci požadují výkupné pět milionů dolarů. Ujištění, že Johnston je živ a zdráv, už dvakrát zaznělo i od samotného Abbáse, naposledy ve čtvrtek. Pokud by se potvrdila zpráva o Britově zabití, byla by to nejen první vražda zahraničního rukojmího v pásmu Gazy, ale i obrovská Abbásova blamáž. Už nyní se však pásmo Gazy stalo v podstatě zakázanou zónou pro zahraniční novináře a žádná média odtamtud nepřinášejí nezávislé zpravodajství.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .