Uruguay
Téměř všichni obyvatelé Uruguaye jsou imigranti, nebo jejich potomci. Podle některých názorů je země vlastně evropským státem, podobně jako sousední Argentina, což vypovídá o místní kultuře i ekonomice.
Taky dnes zde výrazně převažuje bělošské obyvatelstvo, jeho povaha už je ale latinskoamerická. Prvními obyvateli země byli nepočetní indiáni z kmene Charrúa, donucení k migraci kmenem Guaraní z dnešní Paraguaye. Jako první připluli roku 1516 z Evropy na severní pobřeží ústí Río de la Plata Španělé. Nenašli tu však potřebné zásoby zlata anebo stříbra jako v okolních oblastech, takže až do 17. století byla oblast osídlena jenom velmi řídce. Území se postupně stalo nárazníkovou zónou mezi zájmy koloniálních vládců, kteří se neustále snažili vytlačovat jiné národy, hlavně Portugalce. Nové osadníky lákaly především bohaté pastviny, vhodné pro chov dobytka a postupně tak vznikala místní národnost. Když zaútočili na hlavní město Montevideo Britové, vypukl boj o nezávislost, která byla Uruguayi potvrzena roku 1828.
Dlouhé boje mezi politickými seskupeními Blancos a Colorados bránily zemi v ekonomickému vzestupu. O ten se reformami postaral státník José Batlle y Órdonez, který v zemi nastartoval období bezkonkurenční stability a růstu ekonomiky. Koncem 19. století a v první půlce 20. století se proto do země hrnulo velké množství imigrantů z Evropy. Pocházeli nejen ze Španělska, čtvrtina dnešních obyvatel se hlásí k italským předkům, mnoho lidí má taky britské a francouzské předky. Kvůli zvyšující se prosperitě dlouho fungovala přeshraniční migrace z Argentiny a Brazílie, zmítaných buďto politickými boji, nebo neúrodou. Kromě 95 % bělochů (z čehož je desetina mesticů) v zemi žijí i přes 3 % černochů. Jedna setina občanů se prohlašuje za Indiány a ostatní se vážou k asijským, často korejským předkům.
Konec prosperity byl po roce 1965 způsoben sociálním napětím a teroristickými útoky guerilly Tupamaros. Během pozdější vojenské diktatury se stal každý třetí občan Uruguaye obětí mučení, což hlavně u mladších lidí vyvolalo silnou touhu zemi opustit. Počty utečenců se do roku 1985, kdy se vrátila demokracie, odhadují na 320 000 lidí, což znamenalo téměř šestinu veškerého obyvatelstva. Hlavně z oblasti Montevidea mířili přes ústí řeky do argentinského Buenos Aires, ale hromadně se také stěhovali do USA a v menší míře do Austrálie, Španělska, Brazílie a Venezuely. Situace se obrátila až roku 2009, kdy imigranti pocházející z Brazílie a Argentiny po 44 letech přečíslili emigraci směrem do světa. Nově příchozí dostávají ihned od státu práva srovnatelná se zdejšími občany a státní podporu, protože řídce osídlená země nabízí ještě mnoho nových příležitostí.
Důvodem k emigraci mladých a vzdělaných lidí dnes je, že Uruguay zůstává zemí, kde převažuje zemědělství. Výnosný chov dobytka a ovcí spíš potřebuje imigrující farmáře, kteří si přinášejí své znalosti ze sousedních zemí a hlavně mají hlad po půdě. Ta je stále pokrytá bujnou prérií, vhodnou k obhospodařovávání. Ani v hlavním městě není tolik průmyslu a jde především o ten zpracovatelský v oblasti masa, kůže a textilu. Zemědělství přitom pokrývá 90 % vývozu a do státu musí zase proudit ropa a potřebné suroviny. Přesto 90 % lidí žijí ve městech, což v Uruguayi mimo jiné zvyšuje míru ateismu a agnosticismu, už tak nejvyšší na jižní polokouli. Země je však stále vyspělejší a dnes už i prosperující, imigrace do ní proto bude pravděpodobně i nadále sílit.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
