Upřímnost vlády a reformy

Kdyby měla ve sněmovně pohodlnou většinu a kdyby byla pod tlakem neutěšené ekonomické situace a nespokojených občanů, dal by se zmiňovaný výrok brát vážně. Problém je v tom, že ani jeden z předpokladů není naplněn. Tudíž se dá očekávat, že pokud vůbec dojde například k nějakým škrtům na straně výdajů státního rozpočtu, budou všechno jiné jenom ne drastické. Za prvé - poměr mezi dluhy veřejných financí a hrubým domácím produktem je jeden z nejpříznivějších v celé Evropě. Znamená to, že politici mohou být i nadále vystaveni pokušení, řešit problémy zvyšováním dluhů a ne prostřednictvím nepříliš populárních opatření.

Česká republika má totiž stále dobrou pověst mezi dlužníky a má tudíž relativně snazší a levnější přístup k půjčkám. Samozřejmě by bylo milým překvapením, kdyby se nyní ujali moci politici s vizí a vydali by se méně pohodlnou cestou zásadních reforem.

Za druhé - české ekonomice se daří relativně slušně. Mimo jiné se to projevuje v rostoucí životní úrovni obyvatel. Lidé sice budou i nadále naříkat, jak se mají špatně a ve výjimečných případech budou mít pravdu. Většina je však na tom lépe, než v dobách minulých, byť si to hlavně na veřejnosti nerada přiznává. Zároveň určité kroky vlády se v ekonomické oblasti projevují až s letitým zpožděním. Takže to co zaseje jeden kabinet, ať v dobrém nebo ve zlém, může sklízet až ten následující. Byť politici pod vlivem aktuální situace tvrdí většinou něco jiného.

Za třetí - vládní koalice se opírá o sto poslanců z řad ODS, KDU-ČSL a Strany zelených a může za určitých okolností počítat s pomocí dvou zákonodárců zvolených na kandidátce opoziční sociální demokracie. Na drastické škrty výdajů to je málo. Pro jejich prosazení by totiž bylo potřeba změnit například celou řadu zákonů týkajících se sociálního systému. A při rozložení sil ve sněmovně patří takováto ambice spíše do říše snů, než do reality. Když se to dá všechno dohromady, je velmi pravděpodobné, že kabinet se bude označovat jako reformní a že se patrně o určité reformní kroky pokusí, v konečném důsledku to však nepůjde považovat za zásadní změny.

I bez nich by mohlo dojít k vylepšení podoby státního rozpočtu na příští rok. Ekonomičtí experti opakovaně tvrdí, že by se dalo seškrtat několik desítek miliard korun, aniž by se kvůli tomu musely měnit zákony. Takže na podzim letošního roku může do sněmovny dorazit návrh rozpočtu, který bude moci vláda vydávat za zásadní obrat ve vývoji schodků. Tedy, že plánovaný deficit bude najednou výrazně nižší než ten letošní. Není asi náhodou, že premiér Mirek Topolánek na televizní obrazovce připustil, že právě zákon o státním rozpočtu na rok 2008 může být první normou, se kterou vláda spojí svůj osud. Jak dokazují zkušenosti z doby nedávno minulé, ať už bylo rozložení sil ve sněmovně jakékoli, s jedinou výjimkou návrh rozpočtu vždy prošel. Tzv. porcování medvěda, kterého jsme byli svědky vloni v prosinci, názorně ukázalo, že existuje dostatečný manévrovací prostor, jak si naklonit poslance, aby nechali rozpočet projít.

Vzhledem k tomu, že premiér nehovořil například o zákonech měnících mandatorní výdaje, lze pochybovat o tom, jak zásadně klesnou celkové rozpočtové výdaje. Zjednodušeně řečeno, je velmi pravděpodobné, že v letošním roce vláda nepůjde do rizika, že by jí neprošel nějaký zákon, který by mohl být považován za zásadní. Kabinet by neutrpěl šrám a opozice by se nemusela obávat toho, že se otevře cesta k brzkým předčasným volbám, což by pro ni nebylo výhodné.

Přesto by politici mohli ukázat, že alespoň s některými reformami to myslí vážně. To v případě, že by vláda spolu se sociální demokracií začala pracovat na změně důchodového systému. Záměrně jsem vynechal komunisty, protože ti svým způsobem hodlají zachovat současný systém jen s některými dílčími změnami. Ekonomové totiž spočítali, že to je reforma, která by v nejbližší době mohla voliče nejméně bolet. Současných důchodců a lidí mířících do penze během pár let by se prakticky nedotkla vůbec. Ostatních hlavně v tom, že by změnila způsob, jakým by si spořili na důchod, což by nemuselo znamenat útok na peněženky občanů.

Zkrátka na důchodové reformě by nemohl nikdo politicky příliš ztratit. Navíc by to byl určitě smysluplnější krok, než slibovat veřejnosti drastické škrty, ke kterým chybí potřebná síla i vůle.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .