Únor 1948 nebyl nevyhnutelný, demokraté ale proti komunistům měli vystoupit dříve, říká Kroupa

Klement Gottwald
Klement Gottwald

V neděli uplynulo 70 let od chvíle, kdy prezident Edvard Beneš přijal návrhy premiéra Klementa Gottwalda na změny ve vládě po demisi nekomunistických ministrů. Šlo tehdy o puč, nebo o legální převzetí moci? „Únor 1948 byl zcela protiústavní, šlo o násilný a ozbrojený převrat. Beneš přijal demisi 14 ministrů, takže podle ústavy měla podat demisi celá vláda. Měl spoustu možností, ale nevyužil jedinou,“ říká Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum.

Prezident podle něj měl buďto demise nepřijmout, případně někoho pověřit složením nové vlády, nebo otevřít cestu k předčasným volbám. „Beneš byl demokrat a za viníka by se měl označovat někdo jiný než on. Ale že udělal chyby, to by se nemělo zakrývat. A udělalo je více lidí, demokratické strany se nebyly schopny domluvit a situaci podcenily,“ dodává.


Hosté speciálu Plusu:
- Mikuláš Kroupa – ředitel Post Bellum
- Jan Adamec – historik
- Matěj Metelec – publicista a redaktor čtrnáctideníku A2

Historik Jan Adamec se ale domnívá, že se Beneš snažil zabránit vypuknutí občanského konfliktu, který vnímal jako možnou hrozbu. Pokud by demisi nepřijal, komunisté by zřejmě tlak dále stupňovali. Demokratické strany jim to ale svým nekoordinovaným postupem usnadnily.

Publicista a redaktor časopisu A2 Matěj Metelec upozorňuje i na to, že už samotná třetí republika nebyla zcela demokratická. „Z voleb roku 1946 byla vyloučena velká část občanů, volební právo neměla německá a maďarská menšina,“ připomíná.

Nevyhnutelný převrat?

Únor 1948

Komunistické převzetí moci sice nebylo legální, ale to nejspíš ani nebylo cílem. „Českoslovenští komunisté byli v rámci Kominformy vnímáni jako někdo, kdo jde až příliš legální cestou. Měli touhu dokázat, že také jsou revolučními socialisty,“ doplňuje Metelec.

K převratu by podle něj došlo i bez vládní krize, celý proces byl nastartován již za druhé světové války. Sovětský svaz si chtěl ochránit svou východní hranici, k čemuž bylo nutné kontrolovat Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Československo.

Naproti tomu Mikuláš Kroupa nesouhlasí s tvrzením, že převrat byl nevyhnutelný. „Demokratické principy se měly hájit, samozřejmě ale mnohem dříve. Měla se více hájit nezávislost soudů, policie a armády. Když se v únoru krize vyhrotila, tak už bylo pozdě, protože komunisté ovládali řadu klíčových pozic.“

Paralely se současností

V souvislosti s dneškem pak Kroupa varuje před nerespektováním ústavy, protože to je cesta k totalitnímu režimu. „Když premiér v demisi Andrej Babiš řekne, že není rozdíl mezi vládou s důvěrou a bez ní, tak to s člověkem otřese. Gottwald také říkal, že má podporu voličů,“ podotýká.

„Zatím se stmívá, ještě není tma. Podobností je více, například útoky na média. Komunisté mezi lety 1945 a 1948 usilovali o ovládnutí Československého rozhlasu a omezovali příděly papíru pro nekomunistický tisk. Nebo vyvolávání strachu, které občany činí manipulovatelnějšími,“ tvrdí.

Naopak podle Adamce je složité hledat konkrétní paralely, připomíná ale, že za třetí republiky přestával fungovat systém brzd a protivah a stát postupně ovládla jedna strana. „Únor 1948 bychom si měli připomínat především v symbolické rovině, a to kvůli ztrátě demokratických svobod. Byť tehdy už omezených,“ uzavírá.

Byl únor 1948 i chybou americké diplomacie? Poslechněte si celý speciál >>