Unijní dotace pro velkostatkáře zdeformovaly britskou krajinu. Vládní reforma to má napravit

14. říjen 2018

Čeká britský venkov po odchodu Velké Británie z Evropské unie těžké období, nebo dostane šanci k oživení? To je otázka, na kterou hledá odpověď komentátorka deníku Financial Times Sarah Gordonová.

Podle ní je na současné venkovské oblasti Spojeného království smutný pohled. Při projížďce po regionech je prý vidět, že z jejich původní krásy moc nezbylo. Většina polí a pastvin není oddělená tradičními remízky a živými ploty. Nezní zpěv ptáků a zahlédnout často nelze ani zvířata nebo vzrostlé stromy.

Gordonová za viníka označuje společnou zemědělskou politiku Evropské unie, která farmáře motivovala k současné formě obdělávání země. Po dokonání brexitu by se to ale mohlo změnit. Na britský venkov by se mohl vrátit tradiční život, myslí si komentátorka.

Píše, že britská vláda se nyní odhodlala a navrhla patrně nejambicióznější reformu zemědělské politiky za posledních šedesát let. Londýnský kabinet motivovala snaha napravit nejkřiklavější projevy deformací a pustošení přírody, jež má prý na svědomí právě společná unijní zemědělská politika.

Nežádoucí nadprodukce

Nový návrh stojí na přesvědčení, že Britové nepotřebují jen levné a dostupné potraviny, ale také přírodu, kterou se pokochají a využijí k odpočinku i protažení těla. Zemědělská norma se v britském parlamentu dostala už do druhého čtení. A v případě úspěšného prosazení by se podle komentátorky legislativa mohla stát příkladem také pro další země.

Britským vinařům pomáhá brexit i globální oteplování. Vytlačí italské prosecco?

Vinařství Fenny Castle v hrabství Somerset produkuje růžová šumivá vína

Brexit oslabil libru a globální oteplování prodloužilo léto. Málokomu to prospělo tak, jako britským vinařům, píše se v článku britského deníku Financial Times.

Společná zemědělská politika je založená především na odměňování farmářů v závislosti na velikosti jimi spravované půdy. Od roku 1962, kdy Unie s takovým přístupem začala, spatřila světlo světa řada pokusů o jeho reformu.

I přesto se však doteď nezměnil základní princip poskytování peněz daňových poplatníků v přímé úměře k počtu obdělávaných akrů. Zemědělci jsou tudíž motivovaní ke zvyšování výnosů, což v důsledku vede k nadprodukci potravin.

Často se proto stává, že největší dotace dostávají ti majitelé půdy, kteří je potřebují nejméně: velkostatkáři. Společná unijní zemědělská politika upřednostnila produkci před jinými cíli zemědělství, kritizuje autorka na stránkách Financial Times.

Motivace k péči o krajinu

Mezi dosud zanedbávané oblasti patří hlavně politická podpora pro kultivování krajiny ze strany farmářů, rozvíjení možností veřejné rekreace ve venkovských oblastech a ochrana přírody. Naprostá většina unijního zemědělského sektoru podle britské novinářky není v souladu s pokusy vypořádat se s celosvětovými výzvami, jako je změna klimatu nebo nadprodukce potravin.

V londýnském protileteckém krytu pěstují zeleninu. Městským farmám patří budoucnost

Rostlinka

Třiatřicet metrů pod povrchem západního Londýna se nachází protiletecký kryt, který se v současnosti využívá pro pěstování bylin. Jak píše lucemburský deník Luxemburger Wort, přestože se jedná o historické městské prostory, pěstitelé rostlin v nich pracují na projektu budoucnosti v oblasti zemědělství.

Brusel se nicméně pokusil společnou zemědělskou politiku ztenčit na co možná nejmenší míru a zároveň ji reformovat. Na druhou stranu si ale nemůže dovolit podporu farmářům zcela zrušit. To ale na rozdíl od zbytku Evropské unie nemusí být případ Velké Británie.

Londýn se v rámci nového pobrexitového plánu rozhodl, že vlastníky půdy bude v budoucnu finančně motivovat k pečování o jejich „přírodní kapitál“. Jedná se o koncept, který v roce 1973 zavedl německý ekonom Ernst Schumacher. Jeho kniha s názvem Malé je krásné se stala základním textem environmentální ekonomie.

Ve středobodu myšlenky stojí názor, že správná péče o životní prostředí a přístup k zemědělství zahrnuje řadu oblastí. Patří sem produkce potravin, ochrana biodiverzity, udržení čistoty vodních zdrojů a vzduchu, a v neposlední řadě zachování kulturního dědictví.

Dotace dobrým hospodářům

Britská vláda tvrdí, že její plán představuje naprosto nový a ve světě ojedinělý přístup k zemědělské politice. V jeho rámci nikdo nebude bránit zemědělcům, aby pěstovali potraviny za účelem zisku. Od roku 2021 ale za to nebudou dostávat dotace z peněz daňových poplatníků.

Na podporu z veřejných zdrojů naopak dosáhnou ti, kteří se o svou půdu budou starat v duchu rozšířené správy. To znamená, že zachovají remízky, řeky, ptáky, motýly nebo historické památky.

Brexit může znamenat pohromu i pro ochranu přírody, varují ekologové

les brexit

Ochránci přírody ve Velké Británii mají obavy z brexitu. Po odchodu Spojeného království z Evropské unie se může stát, že řada evropských nařízení na ochranu přírody přestane platit a samotná britská legislativa nebude na zajištění stávající ochrany přírody stačit. Někteří britští poslanci proto vyzývají vládu k urychlenému přijetí nového zákona na ochranu přírody.

Navržená reforma má samozřejmě také své odpůrce. Nejhlasitější z nich jsou sdruženi v britském Národním svazu farmářů. Podle nich je v nejvyšším zájmu země uspokojit poptávku spotřebitelů po levných potravinách. Nový přístup prý nebude možné uplatnit bez dodatečných nákladů.

Konceptu také vyčítají nedostatečnou propracovanost. Například se ptají, jakou metodikou budou hodnoceny přínosy zemědělců k veřejným přírodním statkům, jako je například čistota vzduchu, vody a svobodný přístup ke krajině.

Nedávné analýzy ukázaly nahodilost takových výpočtů, připouští Gordonová. Zmiňuje, že třeba stromy v ulicích americké Kalifornie byly ohodnocené částkou jedné miliardy dolarů. Klíčem byl jejich údajný příspěvek k regulaci teploty a zabraňování povodním.

Nejistá reforma

Návrh nové britské zemědělské politiky po brexitu může také velmi negativně ovlivnit vývoj na domácí politické scéně. Radikální změna přístupu totiž do značné míry závisí na osudu ministra životního prostředí Michaela Govea. Pokud by z čela resortu odešel, nemuselo by z reformy být nic.

Největší otázkou ale pro britskou komentátorku je, kdo případně bude peníze na rozvoj krajiny přerozdělovat. V rámci společné unijní zemědělské politiky dosud měli dotace na starosti různé britské úřady.

Když se EU zaměří na malé farmáře, strop dotací ohrozí zaměstnanost i životní prostředí, varují zemědělci

03718767.jpeg

Pravidla pro získání zemědělských dotací by se měla od roku 2020 významně změnit. Evropská unie chce podpořit malé farmáře a velkofarmám zastropovat dotace. U většiny členských zemí je průměrná rozloha hospodářství zhruba patnáct hektarů, v Česku se průměr pohybuje okolo desetinásobku. I proto české ministerstvo zemědělství trvá na podpoře velkofarem. „Chápeme ekonomickou realitu Evropské unie i to, že nějaká redukce přijde, ale je to otázka její výše a způsob,“ uvedl v pořadu Pro a proti viceprezident Agrární komory a prezident Zemědělského svazu Martin Pýcha.

Britská vláda zatím představila souhrnný plán environmentální politiky na příštích dvacet pět let. V jeho rámci se počítá s vytvořením nového úřadu, který by mohl mít na starosti také finanční podporu zemědělcům. Transparentní a funkční systém bude pro zemědělskou reformu každopádně klíčový.

Návrhu zemědělské politiky po brexitu skutečně chybí některé detaily, které je potřeba dopracovat, přiznává Gordonová. Celkově vzato si ale v jejích očích britský kabinet zaslouží uznání minimálně za dobře míněnou snahu.

Alespoň v oblasti zemědělství je tak prý možné říci, že se Londýn pokouší dostát slibům kampaně za odchod země z Evropské unie. A to, že se pokusí spravovat věci veřejné novým, neotřelým a celkově lepším způsobem, uzavírá Sarah Gordonová v deníku Financial Times.

Spustit audio

Související