Proč nám chybí voda? Zemědělská politika státu je vražedná, tvrdí zemědělec

29. květen 2018

Jak dobře se staráme o ornou půdu a jak dobře ji obhospodařujeme? Mělo by zemědělství změnit svou filozofii, nebo se spoléhat na mnoholeté postupy posledních 20 let?

Zhoršuje hospodaření českých zemědělců s půdou sucho v krajině?

Částečně za stav půdy mohou zemědělci, ale nejen oni. Teď totiž vidíme negativní dopady zemědělské politiky posledních 20 let. Ve velkém se přece napřimovaly vodní toky, zpevňovaly břehy, vysoušely mokřady a teď se divíme, že máme problém se suchem…
Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR

Máme špatně nastavenou zemědělskou politiku. Máme obrovský problém se záborem, kdy jsme zastavěli nějakých čtvrt milionu hektaru orné půdy. Půda dnes není střecha, která absorbovala teplo, ale je to plech, který odráží teplo do ovzduší.
František Havlát, zemědělec

Vražedná politika státu

„Každý, kdo za ta léta seděl na ministerstvu zemědělství (a nejen tam), musel vědět, že taková politika je doslova vražedná. Tak, jak se dnes chovají průmysloví zemědělci k půdě, tak se nechovali ani lidé za minulého režimu,“ zlobí se odborník na zemědělství, životní prostředí a rozvoj venkova František Havlát.

Problém je prý v tom, že se za posledních 20 let nejen špatně hospodaří s půdou, ale taky se třeba snižuje živočišná výroba. „Pokud nebude minimálně jedna dobytčí jednotka na hektar, tak bude půda kolabovat. Nebude zadržovat vodu, nebude vzdorovat suchu. To všechno pak umocnila změna osevních postupů, protože když není dobytek, není třeba dělat jetelotrávy nebo vojtěšky,“ doplňuje Havlát.

Krávy na šachtě

Podle předsedy Zemědělského svazu ČR Martina Pýchy bychom ale problémy s udržením vody v krajině měli i při „správném“ hospodaření s půdou. „Tím, že se v Česku změnilo klima, střídá se extrémní teplé počasí s intenzivními srážkami, tak by půda reagovala asi hodně podobně. Půda totiž vysychá, na povrchu se vytvoří krusta, která není schopna absorbovat vodu, natož pak přívalovou.“

To, že zemědělci přestali chovat zvířata, pak přičítá poptávce a nabídce. „Nemůžeme přece chovat zvířata, když je pak nedokážeme prodat. Buď neměli odbyt, nebo za ně dostali tak malou cenu, že se jim to už nevyplatilo. Klademe na zemědělce opravdu velkou zátěž, protože se taky musí uživit.“

„Dřív přece bylo normální, že zemědělec měl vedle pole taky živočišnou výrobu. Musíme ale hnůj a kejdu přece vracet do půdy. Jen tak bude živá a zdravá,“ říká Pýcha.

Co s tím?

Martin Pýcha i František Havlát se shodnou na tom, že systém hospodaření ve velkých půdních blocích není cestou, jak udržet vodu v krajině. Přitom se ale radí, že se musí osévat menší plochy a znovu vybudovat krajinotvorné prvky.

Suché počasí a růst teploty může v budoucnu ohrozit chod továren a tím i pracovní místa

Sucho, květina

Jak často pršelo dříve a jak dnes? Podle ostravských meteorologů se voda z krajiny postupně vytrácí a stále více lidí bude mít problémy se suchem. To se v budoucnu podle expertů může projevit i v provozu regionálních továren. Potíže s vodou už teď pociťují i obyvatelé Beskyd.

„Ono to ale není jen tak, budovat remízky a meze, které do krajiny určitě patří,“ říká Pýcha. Zemědělec, který hospodaří, totiž většinou půdu nevlastní. Pro vlastníka je důležitý pouze pacht, tedy výnos, a nějaké remízky ho vůbec nezajímají. Proto by měl mít nájemník předkupní právo na půdu a v ideálním případě hospodařit na vlastním,“ dodává předseda svazu.

„Je třeba říct, že půdu nemají vlastnit zemědělci, ale občané,“ kontruje František Havlát. „Krajina za našich předků měla řemínkové parcely, na které nasedaly 20centimetrové meze. Řešením je, aby každý zemědělec dostal dotace i na ty meze a remízky. Stejně jak na ornou půdu. Jinak to lidi sami od sebe dělat prostě nebudou. Tak by měla vypadat státní politika. To ale nikdo nechce,“ dodává Havlát.

autoři: Veronika Sedláčková , lup

Související