Unie, dej si na nás pozor

Kdysi, v sedmdesátých letech razili západní političtí odborníci termín "konvergence", kterým se popisovalo přibližování či sbližování Západu s Východem. V tehdy přísně bipolárně rozděleném světě se v tom konvergenčním procesu skrývala naděje na to, že (demokratický) Západ svým příkladem a působením na (totalitní) Východ zlepší celkové podmínky života lidí za železnou oponou, a že z toho sbližování nakonec bude profitovat celý (svobodný) svět.

Když zkrátím ten historický vhled - po rozpadu bipolárního světa se zdá, že k sblížení sice došlo, leč tato konvergence může být jaksi přesměrována. A to v tom smyslu, že všechny možné (pozor, řeknu to slušně!) "vychytralosti", kterými si lidé za totality hledali své vlastní cestičky k jinak nedosažitelným svobodám či výhodám, budou nakonec - pro svou nezvyklost - působit v onom globálním (svobodném) prostředí pěknou paseku. Mohou být totiž (špatným sice, leč lákavým) příkladem pro ty, kteří se dosud domnívali, že nelhat je normální, že podvádět se nevyplácí, a podobně.

Česky řečeno: je v našich možnostech i v našich rukou tu Evropu pěkně pokazit. Takové zprávy, jaké přinášejí úterní Hospodářské noviny v článku Sabiny Slonkové, si člověk prostě zamiluje.

Ve zkratce: Unionistický senátor Robert Kolář zařídil první typicky českou politickou ostudu v Evropském parlamentu tím, že si nechal neoprávněně vyplatit diety, které formálně náležely jeho následkyni Heleně Rögnerové. Unie svobody totiž před měsícem a půl jmenovala na post prozatímní poslankyně (do červnových euro-voleb) svého Lída, tedy paní Rögnerovou. Ta v ten okamžik formálně nahradila do té doby za Unii svobody v Evropském parlamentu pozorujícího Koláře.

Jenže, ač tato dohoda vnitrostranicky platila, Kolář odjel začátkem května na jakousi cestu do Bruselu, nechal si tam vyplatit diety, a když o ně o něco později, kvůli své cestě do Bruselu požádala i paní Rögnerová, byla ostuda na světě. Její diety si vzal pan Kolář, protože v Bruselu nikomu neřekl, že mu už nenáleží. Nic se vlastně nestalo - protože paní Rögnerová si cestu nakonec uhradila ze svého, takže by si to asi měli vyříkat někde na sekretariátu Unie svobody, dokud ještě nějaký mají. Jenže tak jednoduše to nevidím. Není to tak dávno, co byl zveřejněn případ několika našich tzv. "pozorovatelů", který hezky ilustruje, jak se to vlastně s tím využíváním evropských fondů dělá, když jeden ví, jak na to. Jede se do Bruselu na jedno jednání. Přiletí se večer, inkasují se diety. Jde na jednání - za to se inkasují ty nejvíc oprávněné diety. Pak se přespí, po snídani se inkasují diety a šup na letiště a davaj domů. Nevím přesně, ale ty denní diety jsou tak kolem 250-ti euro, takže pětset euro za to utrpení muset dvakrát přespat v cizí zemi, do které se dá doletět ranní linkou a večerní se vrátit, je docela slušná náplast. Když se člověk podívá kolik takových jednodenních jednání je oblepeno dietami za ty okolní dny - hm, za to by si v souhrnu nejeden český zemědělec koupil nejednu kravku, když už tolik naříká na to utrpení s euro-dotacemi, které ho údajně čeká. A tak dále.

Jistě budeme mít s Evropou nějaké ty potíže. Například tu vlastní, "národní" identitu, abych to téma také neminul, ztrácíme už patnáct let nikoli údajným bruselským příkaznictvím, ale dobrovolným přistupováním na systém masového blahobytu, masového konzumu, masových úvěrů, masové kultury, masového žití nad poměry a dalšími "výdobytky" globálního světa.

Jen bychom si - řekl bych- nemuseli, prostřednictvím našich volených zástupců, dělat jaksi ostudu navíc. Už jí takhle máme (jako příslušníci státu s jistou minulostí) až dost, čtyřicet let jsme tu devětadevadesátiprocentní většinou udržovali při životě systém, který nás dovedl až k dnešním stížnostem na to, že nám za to minulé utrpení Západ nechce dostatečně platit na dotacích. Tečka.