Unesený voják

29. červen 2006

Po té, co palestinští radikálové unesli izraelského vojáka, čekal by člověk akci speciálního komanda, jak je tomu zvykem v akčních hollywoodských filmech. Místo toho vjely do pásma Gazy tři pluky pěchoty a tankového vojska za podpory dělostřelectva a bojových vrtulníků, tedy na pět tisíc vojáků. Nejspíše proto, že masivní vojenskou akcí dává Izrael Hamasu názorněji na vědomí, že unášení lidí nebude akceptovat. Palestinci pochopitelně z příchodu izraelské armády nemají žádnou radost.

Teprve loni se jí po osmatřicetileté okupaci zbavili. Navíc je hned zkraje polovina lidí v Gaze bez elektřiny a mnozí k tomu bez vody. Někteří se zlobí na únosce, jiní naopak s únosci sympatizují, nicméně společně registrují, že se svět v tomto případě na jejich obranu příliš neangažuje. S únosy je zkrátka špatná zkušenost. Těžko se hledá vláda, která by se kvůli únosu svých občanů v posledních letech nerozhodovala pod tlakem veřejného mínění, zda s únosci vyjednávat o jejich požadavcích či tajně vyplatit výkupné, anebo čekat, až tito předvedou popravu unesených na internetu. Nejčerstvější zkušenost má Rusko.

Zásada zní s teroristy nevyjednávat, praxí je spíše neoficiální vyjednávání. V případě izraelského vojáka jde ale o víc než pouze o to, aby se vrátil domů živ a zdráv. Únos je spojen s politiky, které Palestinci ve volbách pověřili vládou. Nepodaří-li se vojáka osvobodit, nečeká představitele Hamasu nic dobrého. Už v noci byl jeden palestinský ministr izraelskou armádou zadržen a uvězněn. Pokud chtělo vojenské křídlo Hamasu vyměňovat rukojmí, zdá se, že má k tomu dobrou příležitost. Může vyměnit uneseného vojáka za svého ministra práce. Za dané situace by to byl happy-end. I když ne ten akční podle Hollywoodu.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.