Ukrajina si připomíná pět let od revoluce. Na kyjevském Majdanu bojovaly také ženy

03206799.jpeg

Ukrajina si v týdnu připomněla pět let od vrcholu protivládních protestů a sesazení proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Centrem demonstrací tehdy bylo kyjevské náměstí Nezávislosti, zkráceně nazývané Majdan. Protestovaly na něm také tisíce žen.

Server německé stanice Deutsche Welle teď ve své reportáži vyzpovídal dvě účastnice takzvané Revoluce cti.

Libor Dvořák: Ukrajina pět let po Majdanu

Ukrajina pět let od Majdanu

V těchto dnech si připomínáme 5. výročí Euromajdanu, tedy ukrajinské revoluce, která zbavila moci tehdejšího proruského prezidenta Viktora Janukovyče.

„Umírám!,“ napsala ráno 20. února 2014 Olesja Šukovská na sociální síti Twitter. Tehdy 21letou ženu na Majdanu kulka zasáhla do krku. Jak Olesja vypráví, internetový vzkaz měl být jejím rozloučením se světem. Když s reportérkou dnes stojí na místě, kde ji střela trefila, nejistě se usmívá a říká, že měla štěstí. „Jen náhodou nezasáhla krční tepnu,“ vzpomíná žena a dodává, že jí tehdy pomohli muži, kteří ji odnesli k sanitce.

Německý server připomíná, že na konci listopadu 2013 tehdejší ukrajinská vláda v čele s prezidentem Viktorem Janukovičem odstoupila od asociační dohody s Evropskou unií. Následovaly protesty občanů, které se organizovaly pod názvem Euromajdan a v únoru vyústily v takzvanou Revoluci cti proti korupci a proruskému a násilnému vedení země. Jen mezi 18. a 20. únorem 2014 si boje mezi demonstranty a státní mocí vyžádaly přes sto obětí.

Aktivně se připojit k protestnímu hnutí se Šukovská rozhodla, když v noci 30. listopadu 2013 speciální jednotky na náměstí Nezávislosti brutálně napadly poklidnou demonstraci. Vypráví, že se s tím nemohla vyrovnat a vydala se na cestu do Kyjeva.

Tělo plné střepin

Stejně se rozhodla také 15letá Viktoria Romančuková ze severozápadní Ukrajiny. Také ona se v prosinci 2013 připojila k Majdanu. Jak vzpomíná dnes, mnozí ji odrazovali a chtěli, aby se vrátila zpět k rodičům.

David Šťáhlavský: Ukrajina v roce 2018

Ať žije Ukrajina!

V roce 2018 žila Ukrajina minulostí a ještě více budoucností.

Romančuková ale zůstala a pomáhala zásobovat demonstranty na barikádách v centru města horkým čajem. Tito aktivisté se podle ní nacházeli v nejsložitější situaci. „Občas jsem toho měla plné zuby, ale když jsem viděla ty lidi a jejich unavené oči, musela jsem pokračovat,“ vzpomíná mladá žena, kterou 18. února před pěti lety poranila exploze granátu.

Utržila tehdy asi 50 ran na nohou a trupu. Ještě dnes lékaři v jejím těle nacházejí a následně vytahují miniaturní střepiny. Ihned po výbuchu granátu lidé Romančukovou nejnutněji ošetřili v soukromém bytě a poté ji převezli do Chrámu svatého Michaela, kde se nacházela provizorní nemocnice.

Vydat se do kyjevských nemocnic bylo totiž tehdy pro účastníky protestů nebezpečné. Občas se ani nedostávalo léků proti bolesti. To ale nebyla jediná věc, která Viktorii Romančukovou trápila. „Nesnesitelná byla bezmoc, když jste viděli mladé muže, kteří trpí a nemohli jste jim pomoct,“ vypráví žena.

Deutsche Welle připomíná, že na Majdanu byly aktivní tisíce žen z celé Ukrajiny. Staraly se o zraněné, obstarávaly teplé oblečení, ochranné prostředky, helmy a stravu. „Byla jsem obklopena mnoha statečnými ženami a chtěli jsme zvítězit,“ popisuje tehdejší atmosféru Romančuková.

Majdan byl potřeba

Několik žen se konce revoluce nedožilo. Například 28letá Olha Burová, jež holýma rukama pomáhala stavět barikády z dlažebních kostek. Po zranění zemřela na otravu krve. Na náměstí Nezávislosti přišla o život také 62letá Antonina Dvorjancová, která v roce 1986 pomáhala se zvládáním havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Příslušníci speciálních jednotek ji na Majdanu umlátili obušky.

Oficiální linie Ukrajiny opravdu používá fašistické, až fašizující metody, říká předseda komunistických poslanců Kováčik

Pavel Kováčík

KSČM, která na základě „tolerančního“ patentu umožnila vládnout menšinové koaliční vládě ANO−ČSSD, „zvedá varovný prst“ kvůli krokům ministrů dopravy a zahraničních věcí. Zatím je to podle předsedy komunistických poslanců Pavla Kováčika jen malé varování.

Již zmíněná twitterová zpráva, kterou se Šukovská loučila se životem, jí mimoděk přinesla spoustu přátel po celém světě. „To mi po zranění pomohlo nepropadnout depresi. Naučila jsem se více si vážit života,“ rekapituluje někdejší demonstrantka, která se už brzy stane oční lékařkou.

Přesto ji mrzí, že oběti Revoluce cti se připomínají pouze při výročích Majdanu. Olesje Šukovské se stejně tak nelíbí negativní průpovídky o těchto protestech. Myslí si, že Ukrajinu proměnily dlouhodobě. „Nicméně největší trápení mi dělá válka na východě země. S tou nikdo nepočítal,“ svěřuje se.

S pozitivním vývojem souhlasí také Romančuková. Změny vidí především v oblasti kultury a umění. „Majdan nabil ukrajinskou hudbu, film a malířství neuvěřitelnou energií,“ hodnotí žena, která je sama malířkou.

Přesto se najdou lidé, kteří tehdejší demonstrace hodnotí negativně. „Já si ale myslím, že Ukrajina Majdan potřebovala. A aby se rozpoutala celá ta společenská transformace, zúčastnila bych se toho znovu,“ dodává Romančuková.

Spustit audio

Související